Článek
V pátek ráno jsem odvezla auto do servisu na výměnu oleje a brzdových destiček. Technik na příjmu se mě hned ptal, jestli na tom spěchám a kdy byly naposledy měněné rozvody. Přesně jsem to nevěděla, auto mám z druhé ruky a v papírech je poslední záznam starý pár let. Řekla jsem mu, že ideálně bych ho chtěla vyzvednout kolem páté, protože večer máme s Petrem jet na chatu. Přikývl, zapsal si můj telefon a zmínil, že případně zavolají. Nechala jsem klíče na přepážce, do práce jsem jela tramvají a v hlavě si odškrtávala věci na víkend: povlečení, teplé ponožky, kotlík, něco na snídani.
Čekání na telefon a špatná zpráva
Po práci jsem se stavila v obchodě pro jídlo na víkend a doma začala balit. Na linku jsem vyskládala konzervy, vajíčka a zeleninu, do batohu přihodila nabíječky a karty. Kolem půl páté mi došlo, že nikdo nevolal, tak jsem zavolala já. Kluk z příjmu řekl, že mají skluz, že to ještě řeší a že se mi ozvou, jakmile budou mít jasno. Pořád mi dával smysl odjezd po sedmé. Dala jsem telefon na stůl displejem nahoru a pokračovala v balení. Petrovi jsem napsala, ať se staví až kolem šesté, že to vypadá v pohodě.
Kolem šesté telefon konečně zazvonil a už z pozdravu jsem tušila, že to nebude dobré. Řekli mi, že olej je vyměněný a brzdy mají rozebrané, ale při kontrole na zvedáku našli silně zkorodované brzdové vedení, takže mě s tím nemůžou pustit na silnici. Navíc podle intervalu je na výměnu rozvodový řemen a na vodní pumpě jsou stopy po chladicí kapalině, takže doporučují vyměnit rozvody i pumpu. Díly budou až v pondělí a předběžný odhad je kolem pětadvaceti tisíc. To je moje celá výplata. Chvíli jsem nic neříkala a jen poslouchala, co všechno je špatně, a ptala se, jaké je riziko, kdybych s tím přesto jela.
Hledání minima, zrušený víkend a plány v troskách
Zkusila jsem se domluvit na nejnutnějším minimu aspoň na víkend. Vysvětlili mi, že brzdy mají teď rozebrané a s prorezlým vedením mě nemůžou s čistým svědomím pustit, a že vracet staré destičky by znamenalo další práci navíc. Rozvodů se zatím nedotkli, ale s tečící pumpou prý nemá smysl to odkládat. Požádala jsem o položkový rozpis a navrhla, že začnou v pondělí, termín dokončení podle dílů a kapacity. Souhlasili. Položila jsem telefon a hned volala Petrovi, že víkend padá. Na druhém konci bylo ticho a pak jen: „Dobře, tak to přehodíme. Hlavně ať je auto v pořádku.“
Začali jsme řešit, co s tím. Zkusit si půjčit auto od kamarádů? Bylo už pozdě a ti, kteří by nám ho mohli půjčit, byli mimo město. Rychle něco pronajmout? Půjčovné na víkend by vyšlo kolem dvou až tří tisíc za den plus kauce, a to mi při té částce ze servisu nedávalo smysl. Nebo jet vlakem. Na chatu by to znamenalo večer dva přestupy s taškami a příjezdem po desáté, navíc by se bez auta špatně nakupovalo dřevo a voda. Sedla jsem si k počítači a napsala majiteli chaty omluvu s prosbou o přesun termínu. Měli jsme zaplacenou zálohu, ale odpověděl poměrně rychle, že můžeme vybrat náhradní víkend bez storna. Mezitím mi do mailu přišla kalkulace ze servisu a bylo mi jasné, že příští měsíc budu muset šetřit.
Poslala jsem do servisu souhlas s opravou a domluvili jsme se, že v pondělí ráno potvrdí dostupnost dílů a předpokládaný termín předání. Zavolají, až to bude hotové. Sedla jsem si ke stolu s notýskem, přepsala rozpočet, škrtla kadeřníka i kino a začala řešit, jak se příští dny dostanu do práce bez auta. Normálně jezdím autem, dnes jsem jela MHD jen proto, že jsem ho nechala v servisu. Otevřela jsem si jízdní řád a hledala spojení. Víkend jsme místo výletu strávili doma. Uvařila jsem večeři, pustili jsme si seriál a mezitím jsem si říkala, že mě to štve, ale jsem ráda, že se na to přišlo teď a ne až někde cestou.
