Článek
Po práci jsem dorazila o deset minut dřív do malého bistra u náměstí. Nerada chodím pozdě, tak jsem si sedla ke stěně s výhledem na dveře a objednala si vodu. Odemkla jsem telefon a ještě jednou projela naši domluvu v aplikaci. Poslední zpráva byla, že se těší, a já jsem cítila směs nervozity a zvědavosti. Bylo mi příjemné, že jsme si psali normálně, bez divných narážek, takže jsem doufala, že to nebude ztráta času. Kontrolovala jsem čas a dýchala zhluboka, abych se po práci zklidnila. Kdykoli se dveře otevřely, zvedla jsem hlavu a zase ji sklopila, protože to byl někdo jiný.
Místo rande manželka. Odhalení přímo u stolu
Krátce po domluveném čase ke mně přistoupila žena, asi stejně stará jako já. Tiše se zeptala: „Čekáte na P.? Z té aplikace?“ Přikývla jsem. Požádala, jestli si může na chvíli přisednout. Sedla si a představila se jako jeho manželka. Řekla, že našla naše zprávy, věděla, kde se máme sejít, a poznala mě z fotky v profilu. V tu chvíli mi došlo, že tohle nebude obyčejné rande. Snažila jsem se udržet klid a nedělat rozruch. Přemýšlela jsem, co říct, abych to nezhoršila, a zároveň byla fér k sobě i k ní.
Řekla jsem jí, že jsem o manželství nevěděla, a nabídla, že jí ukážu celou konverzaci. Vytáhla z kabelky mobil a ukázala mi screenshot naší domluvy. „Nejdu sem dělat scénu,“ řekla. „Jen jsem potřebovala vědět, jestli o mně víte.“ Zeptala se, jak se v profilu prezentoval a co psal. Odpověděla jsem klidně, že jako svobodný, že hledá vztah a že chce jít na drink. Nic o rodině, žádná stopa po závazcích. Prošla jsem pár našich zpráv, aby viděla, že nepřeskakuju nic podstatného. Nebylo tam nic, co by naznačovalo, že si vymýšlí, a zároveň nic, co by se dalo snadno vyložit jinak.
Pozdě přijde? Ne, tady rande končí hned
V tu chvíli mi pípnula zpráva, že přijde o patnáct minut později a mám vydržet. Ukázala jsem jí to. Přikývla a řekla, že doma mluvil o tréninku. Bylo jasné, o co jde. Zjevně se schází s více ženami. Bylo mi trapně i za něj a uvědomila jsem si, že v tom nechci být. Na chvíli se zastavil číšník a zeptal se, jestli si dá i ona něco. Zavrtěla hlavou a on nás nechal být. Měly jsme tak pár minut, abychom v klidu probraly, co dál. Nebylo potřeba dlouhých rozhovorů, spíš si ujasnit, co je správné a bezpečné.
Řekla jsem, že do toho nejdu. Přímo u stolu jsem mu napsala: „Schůzku ruším. Nechci být součástí ničeho za tvými zády.“ Pak jsem ho v aplikaci zablokovala. Udělala jsem to hned, abych to neodkládala a nezačala si to rozmlouvat. Manželce jsem se omluvila za nepříjemnost a nabídla, že zaplatím a odejdu první, aby nevznikal zbytečný rozruch, pokud by dorazil. Přikývla, poděkovala a řekla, že už si to vyřeší doma sama. Necítila jsem potřebu zůstávat dalších patnáct minut a čekat, jaké výmluvy přinese. Měla jsem dost informací a jasný postoj.
Zaplatila jsem vodu, vzala si kabát a venku se na chvíli opřela o zeď, abych se uklidnila. Adrenalin pomalu klesal. Bylo mi smutno a zároveň se mi ulevilo, že jsem to zastavila včas. Přemýšlela jsem, jestli jsem mohla něco poznat dřív, ale nic podezřelého v konverzaci nebylo. V tramvaji jsem ho zablokovala všude, kde to šlo, a smazala náš chat, aby mě to nelákalo zpětně řešit. Řekla jsem si, že příště se hned na začátku přímo zeptám, jestli je ve vztahu, a pro jistotu se podívám i na jeho sociální sítě. Ne jako detektiv, spíš jako prevence. Ten večer jsem dojela domů unavená, ale s pocitem, že jsem se rozhodla správně. A že i když to bylo nepříjemné, zvládly jsme to obě bez zbytečného dramatu.
