Článek
Byl to obrazový kontrast. Psychologická kulisa. Člověk, který na sebe strhával pozornost, snižoval napětí, vyslovoval absurdity, přehrával, provokoval a zároveň dělal panovníkovi službu, kterou by žádný rádce neuměl tak dobře.
Vedle šaška vypadal král důstojněji.
Vedle přehnanosti vypadal klid jako státnictví. Vedle chaosu působil řádně. Vedle někoho, kdo se choval neobratně, vyčnívala každá králova zdrženlivost jako moudrost.
A přesně tento princip z politiky nezmizel. Jen šašci už nenosí rolničky.
Dnes mají funkce, mikrofony, stranické značky, tiskové konference a účty na sociálních sítích. A jejich role je často stejná jako kdysi: přitáhnout pozornost, rozčílit veřejnost, zaplnit titulky - a tím vytvořit prostor, ve kterém někdo jiný vypadá klidněji, rozumněji a státnicky.
Podívejme se na současnou českou politiku.
Andrej Babiš vede vládu složenou z ANO, SPD a Motoristů. Už samotná povolební konstrukce vlády byla spojena s otázkami kolem jeho střetu zájmů a Agrofertu; zahraniční média psala, že Babiš před návratem do premiérské funkce oznámil převod Agrofertu do svěřenského fondu, aby řešil konflikt zájmů. Reuters zároveň připomínal, že prezident Petr Pavel po Babišovi chtěl, aby veřejně vysvětlil, jak konflikt zájmů kolem Agrofertu vyřeší.
To je téma, které by v normální zemi mělo být v centru pozornosti. Střet zájmů premiéra. Dotace. Veřejné peníze. Mocenský vztah mezi státem a obrovským podnikatelským impériem. Podnikatel.cz například v prosinci 2025 psal, že soud opět potvrdil, že firma z holdingu Agrofert neměla kvůli Babišovu střetu zájmů nárok na dotaci.
Jenže politická pozornost nefunguje podle důležitosti. Funguje podle „hluku“.
A tady nastupuje moderní šaškovský mechanismus.
Filip Turek se stal opakovaným zdrojem kauz, které Babišovi komplikují vládní obraz, ale zároveň mu paradoxně dávají možnost vystupovat jako ten rozumnější. Už na podzim 2025 Deník N zveřejnil archiv starších příspěvků, které podle něj pocházely z Turkova profilu a obsahovaly rasistické či extremistické výroky; Turek autorství odmítl a označil článek za snahu ho zdiskreditovat.
Prezident Petr Pavel následně odmítal Turka jako člena vlády. Reuters v listopadu 2025 psal, že Pavel trval na výhradách vůči Turkovi jako vládnímu nominantovi, mimo jiné kvůli minulým kontroverzím, včetně nacistického pozdravu a sporných příspěvků na sociálních sítích, přičemž Turek autenticitu části výroků zpochybňoval. Deník N v lednu 2026 uvedl, že prezident Pavel písemně zdůvodnil, proč Turka odmítl jmenovat ministrem životního prostředí; Turek naopak oznámil, že se ho prezidentovy důvody dotkly a že podá žalobu na ochranu osobnosti.
A pak přišla další ukázka stejného mechanismu: Turkovy výroky o „parazitech“ a „deratizaci“ ve vztahu k úředníkům, respektive podle Turkova pozdějšího vysvětlení k aktivistům. Seznam Zprávy uvedly, že Babiš označil Turkovy výroky za nepřijatelné a chtěl je řešit s Petrem Macinkou i Turkem. Novinky psaly, že výroky odsoudily odbory a že Babiš řekl, že „tohle si nemůže dovolovat“. Česká tisková kancelář přes České noviny popsala, že Babiš výroky označil za nepřijatelné, Macinka se vůči mediální interpretaci ohradil a opozice požadovala Turkovo odvolání z funkce vládního zmocněnce.
A tady je jádro věci.
Andrej Babiš v takových chvílích nemusí být tím, kdo vysvětluje Agrofert, dotace nebo střet zájmů. Nemusí být tím, kdo je v hlavním světle. Najednou může být tím, kdo „krotí“, „řeší“, „zasahuje“, „uklidňuje“, „mluví s Macinkou“ a „dává věci do pořádku“.
Jinými slovy: díky cizímu chaosu může vypadat jako státník.
To neznamená, že si každou kauzu přeje. Neznamená to, že ji sám řídí. Ale politický efekt je zřejmý. Zatímco veřejnost sleduje Turka, Macinku, výroky, omluvy, prezidentovy výhrady, kompetenční spory a mediální přestřelky, hlavní postava vlády může stát o krok vedle a působit jako ten zkušenější, rozumnější a dospělejší hráč.
A to je přesně role šaška u dvora.
Ne že by šašek vládl. Ne že by byl skutečným centrem moci. Ale jeho přítomnost měnila obraz panovníka.
Dnes se veřejnost ptá: „Jak může premiér takové lidi trpět?“ Ale možná je přesnější otázka jiná: „Komu jejich přítomnost nakonec politicky pomáhá?“
Protože když kolem krále pobíhá šašek, lidé se smějí šaškovi. Když šašek udělá ostudu, král může zvednout obočí. Když šašek přestřelí, král může napomenout. Když šašek křičí, král může ztichnout - a všichni si řeknou, že právě on je ten rozumný.
Politika není jen souboj programů. Je to souboj obrazů. A obraz se netvoří jen tím, co děláte vy. Tvoří se i tím, kdo stojí vedle vás.
Proto je třeba sledovat nejen ty, kteří křičí nejhlasitěji, ale hlavně ty, kteří v jejich stínu získávají klid, prostor a aureolu státnosti.
Králové to věděli.
Otázka je, jestli to víme i my. A co s tím uděláme?
Zdroje:
