Článek
Své první dva syny jsem poprvé přivedl na zimní stadion před 30 lety. O pár let později jsem k nim připojil i toho třetího a řeknu vám, byl to fičák. Zajistit logistiku rodiny tak, abychom kluky ráno odvezli přes celou Prahu do školy, pak je v různých časech sesbírali po trénincích, o víkendech si rozdělili úkoly, kdo s kým pojede na zápas nebo na turnaj… Fakt honička.
Když začali být kluci jakžtakž samostatní, přišel poslední zoufalý pokus o holčičku. Opět marný. Byl to zase kluk! Vášu jsem na zimák už ale nepřivedl já, to on tam dotáhnul mě! Bylo to v době, kdy jsme doma neprožívali zrovna šťastné hokejové období a já měl tendenci na hokej zanevřít. Nechtělo se mi tu náročnou cestu absolvovat celou znovu. Jenže odolejte dítěti, které se po vstupu na zimní stadion rozeběhlo k ledu a bylo nervózní z toho, že mu ty brusle vážete strašně dlouho.
Uteklo 15 let, sedím na stadionu UMass Hockey a vnímám určitou rozechvělost. Nečekal jsem to. Vždyť už jsem seděl v Joe Louis Aréně v Detroitu nebo v PNC Aréně Caroliny Hurricanes, kde hrál Andy slavnou NHL, tak tady se přeci nerozklepu. Nebo jo?
Když před čtyřmi roky Váša padl na hokejové dno, představa že by mohl hrát na americké univerzitě NCAA D1 byla pro nás nepředstavitelná. Byl to pouze sen, který jsme se báli snít. No a teď tu sedím a on se ten sen stává skutečností. Zvládne to? Vždyť proti němu nastoupí kluci až o 7 let starší! Hlavně nic nepodělej Vášo! Zjednoduš si tu hru, bude to strašně rychlé, na nic nebude čas…
Před zápasem jsme si s Luckou prošli celý univerzitní campus. Všechno nás zajímalo a ze všeho jsme byli nadšeni. Probíhal totiž „Family Weekend“ a rodičům byly zpřístupněny přednáškové auly, studovny, knihovny, společenské prostory, jídelny… Potkávali jsme hodně mladých studentů z celého světa, jak provází své hrdé rodiče po všech těchto místech, a přitom se už v koutku duše těší na to, až budou moci večer vyrazit na nějakou tu studentskou párty. Váša má v tomto ohledu velké štěstí, protože my s Luckou jsme hodně samostatní. Jeho doprovod jsme nepotřebovali, a tak si mohl jít před večerním zápasem lehnout.
No a naše pocity?
Nelze přehlédnout, jak bohaté americké univerzity jsou. Díky astronomicky vysokým stipendiím, která studenti musí platit, se v nich nešetří vůbec na ničem. Všechno je na špičkové úrovni a zázemí mají studenti opravdu moderní a krásné. No a sportovci? Už jsem to psal mnohokrát. Těžko byste někde našli lepší podmínky…
K tomu byla všude cítit velká sounáležitost. Všichni studenti tvoří silnou komunitu, což poznáte okamžitě, neboť skoro každý z nich má na sobě nějaké to tričko či mikinu s nápisem UMass. Američané to prostě mají v sobě. Jsou hrdí nejen na svoji vlast, ale i na jakékoliv další společenství, se kterým se mohou identifikovat. Univerzity nevyjímaje. Na bundu Lucky s obrovským logem UMass na zádech a se jménem Nestrašil #11 na hrudi ovšem nikdo neměl. V tomhle směru dostali Amíci od holky z Ústí nad Labem tvrdou lekci.
Sounáležitost byla patrná i u mladých hokejistů. Poprvé jsem si ji všimnul ve chvíli, kdy jsme Vášu nečekaně přepadli v tréninkové hale. Byl v šoku. Jeho udivený výraz opravdu stál za ty několikatýdenní zastírací manévry. Mile nás ale překvapila reakce jeho spoluhráčů. Ti, když viděli, jak rodiče z Evropy bez předchozího varování přepadli benjamínka jejich týmu a dojali ho k slzičkám, obklopili mámu objímající svého syna a začali tleskat. Jen tak. Spontánně. Prostě měli radost za něho a chtěli si tu dojemnou chvíli užít s ním. Kluci už tu nežijí v rodinách, tak jako před příchodem na College. Poprvé mají jen sami sebe a tak se tu formují přátelství na celý život.
Po 30 letech u hokeje tedy sedím v čestné lóži Mullins Center a sleduju zápas NCAA. Je to pro mě nová zkušenost. Hokej kluků ve věku 17 až 25 let jsem doposud neznal, takže co? Čemu je ta jejich hra blíže? Juniorkám nebo seniorským soutěžím? Odpověď jsem dostal již před pár týdny od Vášova nového trenéra Grega Carvela, který nám podával zprávu o tom, jak Váša zvládá své první dny na univerzitě. Nepřehlédněte to, co jsem teď napsal! Trenér amerického univerzitního týmu s mnohaletými zkušenostmi z NHL píše českým rodičům, jak to s jejich synem po nástupu na univerzitu vypadá! Už chápete, proč pořád tak tvrdošíjně tlačíme na zlepšení komunikace u nás?
Greg Carvel nám napsal… „Váša to zvládá velmi dobře, má skvělou povahu i pracovní morálku. Všechny si nás získal svým úsměvem, který z jeho tváře nikdy nemizí. Po hokejové stránce se toho bude muset ještě hodně naučit, protože přechod z juniorských lig do NCAA je mnohem těžší než následný přechod z NCAA do NHL, ale má všechny předpoklady pro to, aby to zvládnul.“ No řekněte sami. Máte šanci nemilovat UMass Hockey?
Ten hokej v NCAA D1 je ve srovnání s juniorkou opravdu jiný. Zase je o level rychlejší, o dost silovější a čas na řešení herních situací o dost kratší. Je to jako když kluka 9. třídy pustíte do zápasu dorostu. Byť ve své kategorii patří k nejšikovnějším, mezi staršími hráči si musí nějaký čas zvykat. Ale o tom ten development hráčů je. Musí postupně zvládat vyšší a vyšší zatížení, aby se mohli posouvat.
Se svými kluky jsem to měl vždycky tak, že jakmile určitou výkonnostní úroveň začali zvládat dobře, hned jsem je začal tlačit zase o něco dál. Zajímalo mě totiž, kam až sahají jejich limity. Ani v případě Váši to nebylo jiné. Vyhrabal ses v Čechách zpátky mezi nejlepší? OK, tak si zkus zahrát americkou juniorku. Přišla nabídka hrát NCAA? Jasně, jdi do toho!
Častokrát mi bylo vytýkáno, že jsem až příliš náročný táta. Že toho chci po klukách moc. Možná jo, možná ne, kdo ví? Jenže já to jinak neumím. Jsem soutěživý a chci překonávat dosud nepřekonané. Věřím, že kluci to mají po mně a snad bych poznal, kdyby tomu tak nebylo. V případě Váši mám ale rozhodně klid na duši a žádné výčitky si nepřipouštím. Vždyť kdo koho přitáhl na zimák? Já jeho, nebo on mě?
