Článek
Když se režisér Oldřich Lipský znovu spojil se scenáristou Jiřím Brdečkou, bylo jasné, že po úspěchu Limonádového Joea chtějí přijít s další stylovou parodií. Tentokrát si vzali na mušku rodokapsové detektivky a příběhy o legendárním Nicku Carterovi. Výsledkem byla komedie, která dodnes baví chytrým humorem, výtvarnou originalitou i nezapomenutelnými hereckými výkony. Jen málokdo ale tuší, že hlavní roli mohl ztvárnit skutečný hollywoodský idol.
Nick Carter měl být Robert Redford
Tvůrci měli velké ambice a oslovili americkou hvězdu Roberta Redforda. Scénář se mu líbil, jenže když jeho agent přepočítal nabízený honorář na dolary, bylo rozhodnuto. Spolupráce skončila ještě dřív, než mohla začít. Než padla definitivní volba na Michala Dočolomanského, ve hře byl dokonce také Jiří Kodet. Ten absolvoval kamerové zkoušky, nakonec ale narazil na nečekaný problém, protože nevešel se do už hotového kostýmu a jeho přešití by znamenalo zbytečné výdaje.
Nechybělo mnoho a Robert Redford mohl zazářit
Dočolomanský se role ujal naplno, i když ho čekal vyčerpávající režim. Kvůli angažmá ve Slovenském národním divadle denně létal mezi Bratislavou a Prahou. Brzy ráno odlétal na Barrandov, odpoledne natáčení končilo a večer už stál na divadelních prknech. Paradoxem je, že jeho vlastní hlas ve filmu téměř neuslyšíme. Nicka Cartera totiž namluvil František Němec. Stejný postup použili filmaři také u Olgy Schoberové, kterou předabovala Libuše Švormová.
Rudolf Hrušínský si odnesl odměnu
Velkou ozdobou filmu je komisař Josef Ledvina v podání Rudolfa Hrušínského. Dobrosrdečný policista s neutuchající chutí na pivo i uzeniny patří mezi nejvýraznější postavy celého příběhu. Za natáčecí den dostával tehdy nadprůměrný honorář kolem 700 korun, ještě větší radost mu ale udělala událost, která přišla až po skončení natáčení.
Na place vznikla fotografie, na níž drží půllitr piva. Když se snímek zalíbil jednomu z pivovarů, herec s úsměvem prohlásil, že fotografii mohou použít, pokud mu pošlou pár piv k Vánocům. Místo několika lahví mu před domem zastavil nákladní vůz plný pivních přepravek. „To byl ten nejlepší honorář, jaký jsem kdy dostal,“ pochvaloval si herec.
Čtyři dubléři pro Kopeckého
Nezapomenutelnou hvězdou filmu je samozřejmě obří masožravá rostlina Adéla. Její vzhled vytvořili výtvarníci kombinací loutek, mechanických efektů a animace, ale stejně důležité byly i zvuky. Mlaskání, polykání i podivné funění nevznikaly v žádné špičkové laboratoři. Zvukový kouzelník Antonín Jedlička používal namydlené ruce, mokrý hadr, gumový zvon na čištění odpadu nebo igelitový sáček naplněný mlékem. Díky těmto jednoduchým trikům získala Adéla svůj charakteristický „hladový“ projev.
Miloš Kopecký nemohl riskovat
Miloš Kopecký coby zákeřný hrabě Rupert von Kratzmar vytvořil jednu ze svých nejpamátnějších filmových postav. Přestože působil elegantně a sebejistě, některé náročnější scény za něj natáčeli dabléři. Celkem jich bylo hned čtyři. Pomáhali především při akčních záběrech nebo ve chvílích, kdy bylo potřeba pracovat s technikou či složitými triky.
Ani slavný závěrečný útěk na parní lokomotivě nebyl tak dramatický, jak vypadal. Lokomotiva totiž byla nepojízdným muzejním exponátem, který zezadu nenápadně tlačil jiný stroj. Hustou páru pak vytvářely pečlivě rozmístěné dýmovnice.
Dokonalá Praha z přelomu století
Velkou předností filmu je také výprava. Barrandovští architekti věnovali mimořádnou péči každému detailu, aby Praha připomínala začátek 20. století. Architekt Vladimír Labský dokonce při jedné obhlídce přemluvil stavbyvedoucího, aby filmařům zapůjčil secesní korouhvičku sundanou z opravované střechy. Jako záruku prý nechal svůj občanský průkaz a cenný historický prvek se díky tomu objevil přímo ve filmu.
Vedle výpravy dodnes baví také Brdečkovy slovní hříčky. Některé dialogy jsou postavené na větách začínajících stejným písmenem, což podtrhuje hravou stylizaci celého filmu a dává mu jedinečný jazykový rukopis.
Po premiéře v roce 1978 zaznamenala Adéla ještě nevečeřela mimořádný divácký úspěch. Jen pražské kino Blaník prodalo přibližně 200 tisíc vstupenek a film se postupně stal jednou z nejúspěšnějších československých komedií své doby. Díky digitálnímu restaurování navíc získal nový život i pro mladší generace diváků.
Zdroje: autorský článek s využitím
