Článek
Písařka Julinka se ve filmu Přítelkyně pana ministra dostane do pořádných nesnází kvůli jedné nevinné jízdě výtahem. Stačí, aby ji někdo zahlédl ve společnosti ministra obchodu, a po domě se začne šířit historka o jejich milostném vztahu. Zatímco její okolí uvěří, že má mladá žena vlivného ochránce, Julinka se ocitne v situaci, ze které nakonec vytěží lepší zaměstnání i přízeň svého šéfa.
Pro Adinu Mandlovou měl ale námět mnohem osobnější rozměr. Podobné řeči se totiž šířily také o ní. Ve společnosti se tradovalo, že má poměr s K. H. Frankem, tehdejším státním tajemníkem Úřadu říšského protektora. Režisér Vladimír Slavínský o těchto klepech věděl a rozhodl se z nich vytvořit komediální příběh. Mandlová na nabídku kývla, přestože dobře věděla, jak nepříjemné následky mohou podobné fámy mít.
Mandlová popsala, jak ji podobné řeči zasáhly
Herečka se k celé záležitosti vrátila ve svých vzpomínkách Dneska už se tomu směju. Popsala v nich, jak se z obyčejného setkání může stát příběh, kterému lidé uvěří, aniž by si ověřili jediný detail. Se Slavínským se znala už z předchozí spolupráce a věděla, že o skutečném vztahu s Frankem nemá žádné informace.

Oldřich Nový i tentokrát sehrál jednu ze svých úžasných rolí
Rozdíl mezi filmovým příběhem a jejím osudem vystihla jednou větou: „Přítelkyně pana ministra měla z klepů prospěch, kdežto mě pomluvy zničily.“ Následky byly mnohem vážnější než nepříjemnosti v osobním životě. Po osvobození Československa byla Mandlová v květnu 1945 zatčena a obviněna z kolaborace. Ve vazbě strávila několik měsíců a v září téhož roku byla propuštěna. Vyšetřování pro nedostatek důkazů skončilo.
V roce 1947 ji sice postihl trest za provinění proti národní cti, definitivní rozhodnutí z roku 1951 ji ale zbavilo peněžitého trestu i veřejného pokárání. Samotné podezření z poměru s Frankem přitom patřilo k nepodloženým obviněním, která její poválečnou situaci komplikovala.
Známý filmový šlágr
Přítelkyně pana ministra měla premiéru 22. března 1940. O hudební doprovod se postarali Josef Dobeš a Jiří Mihule. Jednou z nejznámějších písní, které ve filmu zazněly, jsou Oči čokoládové. Hudbu složil Jiří Mihule a text napsal František Kudrna. Zpívali ji Adina Mandlová a Oldřich Nový.
Snímek tak nabídl nejen romantickou zápletku, ale také hudební číslo, které si našlo cestu mezi známé melodie tehdejší české kinematografie.
Řada slavných hereckých tváří
Oldřich Nový hrál Jana Hrubého, syna majitele obchodní firmy. Jeho filmového otce Františka Hrubého ztvárnil František Paul a matku Marii Zdeňka Baldová. Jaroslav Marvan dostal roli ministra obchodu doktora Jaroslava Horáka.
Světla Svozilová se představila jako Julinčina bytná Pokorná. Jiří Vondrovič hrál žárlivého účetního Evžena Lesného, který kvůli údajnému vztahu s ministrem na Julinku zanevře. V dalších rolích se objevili Raoul Schránil, Bedřich Veverka, František Kreuzmann, Bohuš Záhorský nebo Marie Rosůlková.
Za kamerou stál Ferdinand Pečenka a o režii i scénář se postaral Vladimír Slavínský. Film se natáčel v roce 1940 a dnes patří k nezapomenutelným romantickým komediím, v nichž se pravidelně připomíná herecká dokonalost dvojice Mandlová a Nový.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-zrod-filmu-pritelkyne-pana-ministra-pry-inspirovaly-drby-o-mandlove-a-frankovi-40161259
https://dvojka.rozhlas.cz/adina-mandlova-dneska-uz-se-tomu-smeju-8140404
https://www.vtelce.cz/pritelkyne-pana-ministra-vznikla-kvuli-pomluvam-o-adine-mandlove-film-ale-jeji-skutecny-pribeh-obratil-naruby/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/395906





