Článek
Herečka Alena Antalová (53) vyrůstala v prostředí, kde nebyl problém otevřít dveře komukoli. Domácnost plná umělců, přátel, hudby a dlouhých večerů byla živnou půdou pro silné emoce, ale i pro určitý chaos. Ona sama byla spíš tiché, přemýšlivé dítě, které pozorovalo vztahy kolem sebe a učilo se z nich víc než z velkých slov. Už tehdy si podvědomě ukládala vzorce chování, tedy kdo se o koho stará, kdo je oporou a kdo spíš bere. Později se tohle dost hodilo.
Láska, kvůli které dokázala odejít
Jedním z nejzásadnějších vztahů jejího života byl vztah s cirkusovým principálem Jiřím Berouskem. Nešlo o románek, ale o skutečné rozhodnutí změnit životní styl. Opustila rozjetou kariéru, divadlo i jistoty a několik let žila kočovným životem. „Slyšela jsem hlas lásky. On by za mnou nikdy nepřišel, protože to ta rodina tři sta let dělá a on je jediný syn, tak jsem musela já za ním,“ vysvětlovala.
Nebyla hvězdou manéže, ale partnerkou, která sdílela každodenní realitu od práce v zázemí až po nekonečné přesuny. Tenhle vztah byl intenzivní, silný a vyčerpávající zároveň. A nakonec skončil ne proto, že by chyběly city, ale protože Alena zjistila, že se vzdává sama sebe víc, než je ochotná dlouhodobě snést.
Alena Antalová (vlevo) v roce 2008 skončila v seriálu Pojišťovna štěstí, když neplánovaně otěhotněla
Zpětně o tomhle období mluví s respektem. Ne jako o chybě, ale jako o lekci. „Najednou se mi strašně zastesklo po divadle, až se mi žaludek sevřel. Jirka se mnou nemohl odejít, měl zodpovědnost, ani jeden trénink se zvířaty nevynechal. To se mi na něm právě líbilo, chápala jsem, že tu tradici nelze jen tak přerušit. Tenkrát jsem ale neměla děti, tak to vyhrálo divadlo,“ nastínila, proč vztah nakonec nevyšel.
Muž, u kterého se přestala bát
Když se později seznámila se svým budoucím manželem Josefem Juráčkem, nebyla to osudová filmová scéna. Spíš obyčejné setkání, které se rychle změnilo v jistotu. To, co ji na něm oslovilo nejvíc, nebyla romantická gesta, ale klid, spolehlivost a způsob, jakým fungoval jako otec už tehdy.
Rozhodnutí jít do manželství padlo rychle. Pro Alenu to nebyl skok do neznáma, ale pocit, že se konečně nemusí hlídat, bránit nebo dokazovat svou samostatnost. Mohla být prostě ženou v partnerství, které stojí na důvěře. „Moc na něj dám, je velmi citlivý a empatický člověk. Pro mě je velmi důležité, co cítí,“ pochvalovala si s tím, že manžel se o ně dokáže postarat. Nemusí tak pracovat kvůli složenkám, což je dle jejích slov osvobozující pocit.
Mateřství jako zkouška vztahu
Čtyři děti v poměrně krátkém časovém úseku prověří každé manželství. U Antalové a jejího partnera to znamenalo naučit se fungovat jako tým. Bez idealizace. Bez rozdělování rolí na „živitele“ a „tu, co se stará“. Josef Juráček se ukázal jako partner, který nezmizí, když je doma chaos, únava a minimum času jeden na druhého. A právě to Alena dnes zpětně označuje za klíčové. Ne romantiku, ale každodenní přítomnost.
Mateřství ji zároveň proměnilo osobně. „To, že mám takovou rodinu, beru jako svůj největší úspěch,“ přiznala bez okolků. Přestala řešit malichernosti, přestala se tolik kontrolovat a dovolila si nebýt dokonalá. Vztah k dětem i k manželovi ji postupně uzemnil víc než jakákoli terapie. Děti jí dělají radost. Alena, Elena, Jan i Marie si hledají vlastní cesty. Některé mají blízko k umění, kroky jiných vedou mimo světla reflektorů. Antalová s manželem jim nechávají prostor. Sama ví, jak důležitá je možnost volby.
Po více než dvaceti letech manželství nemluví Alena Antalová o ideálním vztahu. Mluví o funkčním. O takovém, kde se nemusí nic dokazovat. „Pepa umí s humorem a chlapským nadhledem vybruslit z každé situace. To je jeho obrovská síla, která mi dává svobodu,“ říkala. Jisté je jedno, vztah ji pořád baví, což je možná ten největší luxus.
Zdroje: ahaonline.cz, zeny.iprima.cz, dotyk.cz, extra.cz, kafe.cz
