Článek
Když Vojtěch Jasný v roce 1968 dokončoval snímek Všichni dobří rodáci, jen stěží mohl tušit, že se z něj stane jeden ze symbolů československé nové vlny. Poetická kronika moravské vesnice zachycující poválečné změny a násilnou kolektivizaci dodnes patří k nejlépe hodnoceným domácím filmům. Po srpnové okupaci a nástupu normalizace však skončila na dlouhá léta v trezoru a k divákům se naplno vrátila až po roce 1989.
O hercích nerozhodoval jen talent
Vojtěch Jasný byl známý tím, že se při práci často řídil intuicí. V případě Rodáků ale zašel ještě dál. Při obsazování herců mu pomáhala Helena Růžičková, která se zajímala o astrologii, a režisér přihlížel i k horoskopům jednotlivých kandidátů. Právě kvůli nepříznivým hvězdným konstelacím měl podle vzpomínek z natáčení přijít o roli Jiří Sovák. Postava Zášínka nakonec připadla Waldemaru Matuškovi, jehož přirozený projev se do filmu dokonale hodil.
Podobně dopadla i Jiřina Bohdalová. Jasný s ní původně počítal, ale nakonec usoudil, že její temperament a energie příliš kontrastují s melancholickou atmosférou filmu. Do finálního obsazení se proto nedostala.
Na Brzobohatého si režisér několik let počkal
Hlavní postavu sedláka Františka měl Jasný vybranou od začátku. Radoslav Brzobohatý ale podle něj zpočátku působil příliš mladě. Režisér chtěl, aby se na hercově tváři odrážely životní zkušenosti, a proto natáčení s ním několik let odkládal.
Podle známé historky mu tehdy řekl: „Musíme počkat, až ten život budeš mít v ksichtu.“ Když se po čase znovu setkali, údajně už jen konstatoval: „Teď už to tam máš, jdeme točit.“ Brzobohatý šel své roli naproti i jinak. Aby působil věrohodně ve scénách se psem, trávil s ním před natáčením dlouhé hodiny na procházkách. Díky tomu mezi nimi vzniklo skutečné pouto, které je na plátně dobře patrné.
Menšík slíbil, že se alkoholu ani nedotkne
Vladimír Menšík byl známý svou společenskou povahou a sklonem k bujarým večerům. Během natáčení ale uzavřel s Vojtěchem Jasným jasnou dohodu, po celou dobu práce na filmu nebude pít alkohol. Slib dodržel a režisér později ocenil jeho profesionální přístup.
Jasný nepsal scénář od stolu. Vycházel ze vzpomínek na rodnou Kelč a z osudů lidí, které osobně znal. Mnohé filmové postavy mají reálné předobrazy a některé události vycházejí ze skutečných příběhů. Inspirací mu byly také dopisy jeho matky, která mu popisovala, jak se život na moravské vesnici po únoru 1948 měnil.
Vladimír Menšík svůj slib splnil
Natáčelo se především v Bystrém u Svitav. Režisér do filmu zapojil i místní obyvatele, kteří se objevili v komparzu. Herci navíc během natáčení bydleli přímo u místních rodin, což pomohlo vytvořit autentickou atmosféru. „Starší lidé bez herecké průpravy si snadno zvyknou před kamerou, nemají tolik zábran, nejsou ješitní, jsou spontánní. Tady jsme třeba našli paní Navrátilovou, hraje babičku-sýčka, je vždycky tam, kde se zle naplňuje osud. Když jsme za ní přišli poprvé, hodila po nás lopatou - právě odhazovala sníh,“ vysvětloval.
Z trezoru až mezi filmové legendy
Po premiéře v roce 1969 vzbudili Všichni dobří rodáci velkou pozornost. Komunistickému režimu ale kritické zobrazení kolektivizace vadilo natolik, že film zakázal a na dvě desetiletí zmizel z distribuce. Režisér Vojtěch Jasný následně emigroval a svou další tvorbu spojil se zahraničím.
Přesto snímek neztratil nic ze své síly. Dodnes bývá označován za jeden z vrcholů české kinematografie a pravidelně se vrací na televizní obrazovky i filmová plátna v digitálně restaurované podobě. Vedle mimořádných hereckých výkonů Radoslava Brzobohatého, Vladimíra Menšíka, Waldemara Matušky nebo Vlastimila Brodského fascinuje i tím, jak citlivě dokázal spojit poetiku s tvrdou historickou realitou.
Zdroje: autorský článek s využitím
