Článek
Když se řekne jméno Marie Drahokoupilová (84), většině pamětníků se vybaví specifický typ krásy, který v českém filmu neměl úplně snadné uplatnění. Elegantní, výrazná, trochu nedostupná. Právě proto si vysloužila přezdívku „česká Sophia Loren“. Odkaz na legendární herečku Sophii Loren přitom nebyl náhodný. Nešlo jen o vzhled, ale i o jistou noblesu, která z ní vyzařovala. A ta se v prostředí československé kinematografie 60. let často míjela s tím, co tehdejší film potřeboval.
Krása, která nezapadala do šablony
V době, kdy se na plátnech objevovaly především hrdinky pracujícího lidu – obyčejné, civilní, „uvěřitelné“ ženy – působila Drahokoupilová jako z jiného světa. Její chladnější typ krásy, ostré rysy a elegantní vystupování z ní dělaly ideální představitelku femme fatale, nikoli prodavačky nebo dělnice, jak si žádala ideologie. Filmaři to rychle pochopili.
Místo „kladných hrdinek“ dostávala role rafinovaných žen, manipulátorek nebo dokonce vražedkyň. A paradoxně právě ty jí seděly nejlépe. Diváci si ji zapamatovali jako herečku, která dokázala být přitažlivá i nebezpečná zároveň. A byla tu ještě jedna věc. „Měla jsem velké štěstí ve své profesi, především na jejím počátku. Kvalita autorů, které jsem jako herečka mohla reprodukovat, byla výjimečná. K tomu štěstí na herecké partnery - Horníček, Kačer, Sovák, Rosůlková,“ vzpomínala herečka.
Jedním z jejích nejznámějších filmů zůstává Flirt se slečnou stříbrnou, kde se objevila po boku Jana Kačera. Film sám o sobě patří ke klasice své doby, ale Drahokoupilová v něm zaujme právě tím, jak přirozeně působí v roli, která není prvoplánově „kladná“.
Legendární kurzy francoužštiny
Zajímavé je, že její popularita nestála jen na filmových rolích. V 60. letech se spolu s Irenou Kačírkovou objevila v televizních kurzech francouzštiny, tedy formátu, který by dnes působil možná nenápadně, ale tehdy šlo o překvapivý hit. Kombinace jazykového vzdělávání a atraktivních hereček zkrátka fungovala. Drahokoupilová tak nebyla jen filmovou hvězdou, ale i tváří, kterou lidé znali z obrazovky v úplně jiném kontextu. A i tady se ukazovalo, že její charisma funguje bez ohledu na žánr.
Láska, která hodně změnila
Zlom také přišel mimo filmový plac. Na Mezinárodní filmový festivalu v Karlových Varech poznala rakouského podnikatele Ervína Neuharta. Vztah, který začal jako romantický příběh, nakonec vedl k zásadnímu životnímu rozhodnutí a Darahoupilová začala plánovat odchod do Rakouska. Jenže v kontextu tehdejšího režimu to nebylo nic jednoduchého. Emigrace znamenala komplikace, papírování, nejistotu.
Drahokoupilová byla srovnávána se Sophií Loren
Přesto se jí podařilo odejít, což samo o sobě vypovídá o její odhodlanosti. Všechno bylo najednou jiné. Prostředí, zboží v obchodech, móda, lidé. „V parku máte volné čtyři lavičky, ale cizí člověk se klidně zeptá, jestli si může přisednout na tu vaši a dá se s vámi do řeči. Máte díky tomu pocit, že nejste sama,“ popisovala atmosféru tehdejší Vídně.
Realita za hranicemi ale nebyla tak idylická, jak by se mohlo zdát. „Nesměly se zavřít dveře. Pak to byl někdo jiný,“ říkala o svém partnerovi. Manželství se postupně rozpadlo a Drahokoupilová zůstala mezi dvěma světy, tedy Rakouskem, kde žila, a Prahou, kam se vracela nejen za rodinou, ale i kvůli práci.
Po sametové revoluci se vrátila
V Československu – později už v České republice – našla uplatnění alespoň v dabingu. Nebyla to možná tak viditelná práce jako film, ale umožnila jí zůstat v kontaktu s profesí. Po roce 1989 se situace změnila. Otevřely se hranice i možnosti a Drahokoupilová se mohla vrátit naplno. A co je důležité, nezůstala jen „hvězdou minulosti“. Dokázala navázat novou kariéru. Objevila se v televizních projektech jako Život je ples nebo Dokonalý svět.
Nešlo o návrat ve velkém stylu hollywoodského comebacku, ale o pokračování herecké dráhy. Co na ní zůstává fascinující, je fakt, že ani s věkem neztratila to, co ji definovalo na začátku, a to eleganci a odstup. Nepůsobí jako herečka, která by se snažila za každou cenu držet pozornosti. Spíš jako někdo, kdo si své místo už dávno vybudoval.
Možná je to i tím, že Drahokoupilová nikdy nebyla typickou „lidovou“ herečkou. V určité době jí to komplikovalo kariéru. Na druhou stranu jí to dalo něco jiného, nadčasovost. Zatímco některé hvězdy své éry zůstaly pevně spojené s dobou, ona působí i dnes jako osobnost, která by obstála v jakémkoli období.
Zdroje: novinky.cz, vitalplus.org, zena.iprima.cz, kafe.cz, denik.cz
