Článek
Karel Zeman nechtěl natočit obyčejný dobrodružný film pro děti. Jeho ambicí bylo vytvořit svět, který bude působit uvěřitelně, přestože se v něm budou pohybovat dávno vyhynulá zvířata. „Když jsem jako malý kluk viděl v televizi Cestu do pravěku, zcela jsem mu věřil a chtěl se rozeběhnout do přírody za městem a najít svoji jeskyni, kterou se vydám také na cestu do pravěku,“ vzpomínal britský režisér a animátor John Stevenson.
Výraznou inspirací byly pro Zemana rekonstrukce pravěku malíře Zdeňka Buriana. Ten už od čtyřicátých let spolupracoval s paleontologem Josefem Augustou a společně vytvářeli obrazové rekonstrukce dávno zaniklých světů. Burianovy ilustrace se později staly jedním z důležitých výtvarných základů Zemanova filmu.
Na svou dobu naprostá pecka
Zeman přitom nechtěl jen rozpohybovat obrázky. Jeho trikový svět vznikal kombinací hraných záběrů, animace, loutek, kreslených prvků a malovaných pozadí. Snaha jednotlivé techniky co nejméně nápadně propojit je jedním z důvodů, proč film dodnes nepůsobí jako pouhá přehlídka trikových atrakcí.
Na výsledku se podílel také zmíněný paleontolog Josef Augusta. Díky jeho odbornému dohledu měl film vedle dobrodružné roviny také výrazný vzdělávací rozměr. Dnes samozřejmě některé představy o pravěku působí zastarale, v polovině padesátých let však Zeman pracoval s tehdejším stavem vědeckého poznání.
Karel Zeman měl obrovský talent na tvorbu speciálních efektů
Čtyři kluci místo hollywoodských hrdinů
Hlavními postavami nejsou žádní dospělí dobrodruzi, ale čtyři školáci. Jenda je vůdcem výpravy, Toník fotografuje, Petr si vede kroniku a nejmladší Jirka touží po tom, aby spatřil pravěk na vlastní oči. Do jejich rolí byli obsazeni Vladimír Bejval, Petr Herrmann, Zdeněk Husták a Josef Lukáš. Jejich přirozenost je důležitou součástí filmu. Zeman nepotřeboval dětské hrdiny stylizovat do podoby malých akčních protagonistů.
Kluci se hádají, mají strach, improvizují a řeší problémy způsobem odpovídajícím jejich věku. „Ačkoliv jsme měli podepsanou smlouvu na čtyři sta korun za natáčecí den, nakonec jsme dostávali jen sto třicet, pokud se kvůli špatnému počasí netočilo, osmdesát, a pokud nás nalíčili, ale před kameru jsme se nakonec nedostali, sto korun,“ usmíval se Hermann.
Pro trojici z nich šlo zároveň o první výraznější filmovou zkušenost. Vladimír Bejval měl před kamerou určitou praxi, zatímco ostatní se s podobně náročným natáčením setkali poprvé. Film se navíc natáčel dlouhou dobu a dětské představitele čekalo vedle samotného natáčení také běžné školní vyučování. „Režisér Zeman nám vysvětlil děj filmu a náš úkol. Byl velmi laskavý a hlavně trpělivý,“ tvrdil Josef Lukáš. Zajímavé je, že se čtveřice po letech znovu dostala do pozornosti veřejnosti. Tři z původních představitelů se objevili například v dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman z roku 2015.
Pravěk vznikal na několika místech
Jedním z kouzel filmu je, že jeho pravěká krajina nevznikala na jediném místě. Tvůrci využívali exteriéry na Slovensku, například kolem řeky Váh, dále okolí Jindřichova Hradce, přehradu Souš nebo německý ostrov Rujána. Část scén vznikala také ve zlínských ateliérech.
Dnešní divák může některé triky vnímat jako jednoduché. Jenže právě v tom je dobré připomenout dobu vzniku. Digitální efekty samozřejmě neexistovaly a Zeman musel požadovaného výsledku dosáhnout pomocí fyzických modelů, animace, perspektivy, malovaných kulis a přesného spojování různě natočených záběrů.
Výsledkem byly například souboje obřích pravěkých zvířat nebo scény, v nichž se dětské postavy pohybují ve stejné obrazové kompozici jako modely dinosaurů. Zeman využíval také takzvanou dělenou projekci obrazu a další postupy, které mu umožňovaly dostat herce a modely do společného prostoru. Ruční práce je na filmu dodnes zajímavá. Nejde totiž pouze o nostalgii. Některé postupy jsou technicky velmi promyšlené a ukazují, jak moc může filmař získat, když dokáže omezené prostředky využít kreativně.
Film měl i vědecký rozměr
Cesta do pravěku není postavená jen na souboji dinosaurů. Kluci postupně procházejí různými geologickými obdobími a sledují proměnu života na Zemi. Putují od doby ledové přes třetihory a druhohory až k prvohorám. Jejich výprava začíná nálezem zkameněliny trilobita. Touha spatřit podobného tvora v jeho přirozeném prostředí je pak přivede k cestě proti proudu času. Závěr tak není pouze dobrodružnou pointou, ale zároveň logickým vyústěním jejich původního cíle.
Busta Karla Zemana ve zlínských ateliérech
Zemanův film tak funguje trochu jako netradiční učebnice. Neučí děti prostřednictvím výkladu u tabule, ale nechává je dívat se společně s hrdiny. Právě tento princip pravděpodobně pomohl tomu, že film dokázal oslovit i diváky, kteří by se o paleontologii jinak příliš nezajímali.
Zajímavé je také srovnání s dneškem. Tehdy nebylo možné pravěká zvířata vytvořit pomocí počítače. Zeman musel jejich pohyb a vzhled vymyslet prakticky. Některé rekonstrukce už dnes věda opravila, ale způsob, jakým je režisér dokázal dostat do filmu, zůstává pozoruhodný.
Úspěch za hranicemi Československa
Cesta do pravěku se neomezila na domácí publikum. Film se dostal do řady zemí a zaznamenal výrazný ohlas také ve Spojených státech. Pro americkou distribuci však vznikla upravená verze. Američané pozměnili především začátek a konec filmu. Původní československé postavy dostaly v některých částech jiný rámec a nové záběry byly natočeny s americkými herci. Zkrácena byla také celková stopáž a upraveno vyprávění.
V New Yorku se přitom film podle dostupných údajů promítal současně v 96 kinech. Na tehdejší československou produkci šlo o mimořádný výsledek. A zahraniční úspěch nebyl jednorázový. Film získal ocenění na mezinárodních festivalech, mimo jiné cenu pro nejlepší dětský film v Benátkách a cenu kritiky v Mannheimu.
Spielbergův obdiv
K filmu se po desetiletích vrátil také Steven Spielberg. Při návštěvě Československa, respektive České republiky, v roce 1993 mluvil o svém obdivu k tomu, co Zeman dokázal vytvořit už v roce 1955. Zemanova práce se dnes často zmiňuje také v souvislosti s Jurským parkem, který Spielberg natočil v roce 1993.
Je ale fér vyhnout se zjednodušení, že by celý Jurský park vznikl jednoduše podle Cesty do pravěku. Spielberg pracoval s jiným příběhem, technikami i výrazně větším rozpočtem. Ovšem inspirace tam byla, to bezesporu. Zemanův vliv je zajímavější především jako příklad toho, že už několik desetiletí před nástupem digitálních efektů dokázal český režisér vytvořit přesvědčivý svět obývaný pravěkými tvory.
Zemanův film obdivovali i další významní filmaři. Režiséři Terry Gilliam a Tim Burton mluvili o jeho výtvarném a trikové práci s velkým uznáním a Zemanův způsob práce bývá dodnes uváděn jako jeden z příkladů mimořádně osobité filmové imaginace.
Zdroje: autorský článek s využitím
