Článek
Ve světových dějinách kriminalistiky existuje jen několik případů, které změnily pohled společnosti na zločin tak zásadně jako vražda čtrnáctiletého Bobbyho Frankse v Chicagu. V době, kdy veřejnost očekávala, že vrahy budou chudí desperáti nebo členové gangů, se ukázalo, že pachateli jsou dva mimořádně nadaní studenti z nejvyšších společenských vrstev.
Chtěli si potvrdit, že jsou dokonalí
Nathan Leopold a Richard Loeb tvrdili, že chtěli spáchat „dokonalý zločin“. Nešlo jim primárně o peníze ani o osobní mstu. Chtěli si ověřit, že jsou natolik inteligentní, aby přelstili policii i celý právní systém, sami sebe považovali za dokonalé. Tento motiv dodnes činí jejich případ jedním z nejznepokojivějších v moderních dějinách.
Leopold byl považován za zázračné dítě. Už jako teenager ovládal řadu jazyků, zajímal se o ornitologii a studoval na Chicagské univerzitě. Loeb byl zase mimořádně nadaný student, který absolvoval Univerzitu v Michiganu v pouhých sedmnácti letech. Oba vyrůstali v luxusu a nemuseli řešit existenční problémy. Právě proto působila jejich pozdější vražda téměř nepochopitelně.
Jejich přátelství spojovala nejen inteligence, ale také fascinace kriminalitou. Dopouštěli se drobných krádeží a vloupání, která pro ně představovala spíše intelektuální hru než způsob obživy. Postupně však začali hledat stále silnější vzrušení. Myšlenka na únos a vraždu se zrodila jako experiment, který měl potvrdit jejich vlastní výjimečnost.
Obětí byl Bobby Franks (vpravo jeho otec Frank), vybrali si ho náhodou
Udělali osudovou chybu
V květnu 1924 si vybrali náhodnou oběť – čtrnáctiletého Roberta „Bobbyho“ Frankse, Loebova vzdáleného příbuzného a souseda. Chlapce nalákali do automobilu pod záminkou krátké projížďky. Tam ho usmrtili úderem dláta do hlavy a tělo ukryli v propustku nedaleko železniční tratě. Rodině mezitím poslali výkupné, přestože už věděli, že jejich oběť je mrtvá. Chtěli dokončit svůj plán do posledního detailu.
Jenže právě zde se ukázalo, že ani mimořádně inteligentní lidé nejsou neomylní. Leopold poblíž těla ztratil speciální brýle s neobvyklou konstrukcí pantů. Vyšetřovatelé rychle zjistili, že podobný model vlastnilo jen několik lidí v celém Chicagu. Tento zdánlivě bezvýznamný předmět se stal klíčem k odhalení pachatelů a definitivně zničil jejich představu o „dokonalém zločinu“.
Závěrečná řeč, která vešla do dějin
Po zatčení se oba mladíci poměrně rychle přiznali. Vyšetřovatele překvapil jejich chladný přístup. Nepůsobili jako lidé sužovaní výčitkami svědomí a o průběhu vraždy mluvili téměř akademicky, jako by popisovali laboratorní pokus. Tato emocionální odtažitost šokovala veřejnost snad ještě více než samotná brutalita činu.
Proces se okamžitě stal celonárodní senzací. Obhajoby se ujal legendární právník Clarence Darrow, jeden z nejvýznamnějších amerických advokátů své doby. Místo snahy dokázat nevinu zvolil jinou strategii, protože přiznal vinu a soustředil se na záchranu klientů před trestem smrti. Tvrdil, že lidské chování je výsledkem dědičnosti, prostředí i psychického vývoje a že společnost nemá právo odpovídat na vraždu další vraždou. Jeho závěrečná řeč, která trvala přibližně dvanáct hodin během dvou dnů, bývá dodnes označována za jednu z nejvýznamnějších obhajob v historii amerického soudnictví.
Jejich osudy se rozdělily
Soud nakonec uložil oběma doživotní trest za vraždu a dalších 99 let za únos. Rozhodnutí bylo kontroverzní. Část veřejnosti požadovala popravu, jiní naopak oceňovali, že soud nepodlehl emocím. Případ se stal jedním z milníků diskuse o trestu smrti, duševním zdraví pachatelů a významu psychiatrických posudků při rozhodování soudů.
Nathan Leopold a Richard Loeb
Osudy obou vrahů se později rozešly. Richard Loeb byl v roce 1936 zabit spoluvězněm ve státní věznici Joliet. Nathan Leopold zůstal za mřížemi až do roku 1958, kdy byl podmínečně propuštěn. Přestěhoval se do Portorika, pracoval jako laborant, věnoval se ornitologii a do konce života se snažil vést nenápadný život. Zda skutečně litoval svého činu, zůstává otázkou.
Hitchcock podle nich natočil film
Případ Leopolda a Loeba přežil svou dobu také díky tomu, že inspiroval řadu knih, divadelních her i filmů. Nejznámější je román Compulsion Meyera Levina a filmové zpracování z roku 1959. Motivy případu se objevily také ve slavném Hitchcockově filmu Provaz (Rope), který příběh volně převyprávěl.
Ani po více než sto letech však není tento případ připomínán jen kvůli brutalitě vraždy. Je především varováním před představou, že inteligence automaticky znamená morální vyspělost. Leopold a Loeb byli nepochybně mimořádně nadaní. Své schopnosti ale začali považovat za důkaz vlastní nadřazenosti. Když člověk začne věřit, že pravidla platí pouze pro ostatní, může být výsledkem tragédie, která se zapíše do dějin.
Časová osa události
- 19. listopadu 1904 – narodil se Nathan Leopold.
- 11. června 1905 – narodil se Richard Loeb.
- 21. května 1924 – únos a vražda čtrnáctiletého Bobbyho Frankse.
- 22. května 1924 – nalezeno tělo oběti.
- Květen 1924 – policie díky nalezeným brýlím identifikuje Nathana Leopolda.
- Léto 1924 – oba mladíci se přiznávají a začíná ostře sledovaný soud.
- 10. září 1924 – soud ukládá doživotní trest za vraždu a dalších 99 let za únos.
- 28. ledna 1936 – Richard Loeb je zabit spoluvězněm ve věznici Joliet.
- 1958 – Nathan Leopold je podmínečně propuštěn a odchází do Portorika.
- 29. srpna 1971 – Nathan Leopold umírá.
Zdroje: autorský článek s využitím
