Článek
Existuje řada filmových i televizních verzí Švejka, ale když se řekne „dobrý voják Švejk“, většině diváků se vybaví právě Rudolf Hrušínský. Adaptace Karla Steklého z druhé poloviny 50. let totiž dodnes patří k nejpovedenějším českým filmům podle literární předlohy. Nejen díky skvělému obsazení, ale i množství detailů, které odhalíte až při opakovaném sledování. Od hudebních narážek přes pražské lokace až po zajímavé osudy herců.
Film, který definoval podobu Švejka
Haškův román se na plátna dostal už několikrát. Ve 20. a 30. letech ho zpracovali režiséři jako Karel Lamač nebo Martin Frič, později vznikla také animovaná verze od Jiřího Trnky. Právě dvoudílné zpracování režiséra Karla Steklého z let 1956 a 1957 ale vytvořilo obraz Švejka, který přetrval dodnes. První film sleduje osudy obchodníka se psy Josefa Švejka od sarajevského atentátu přes policejní výslechy až po vojenskou službu. Druhý díl, Poslušně hlásím, pak navazuje jeho cestou k frontě.
Když dnes člověk film vidí, překvapí ho, jak dobře funguje i po desítkách let. Humor není postavený na jednorázových hláškách, ale na absurdnosti celé mašinérie, proti níž Švejk bojuje tím, že její pravidla plní až příliš důsledně.
Dobrý voják Švejk v Kralupech nad Vltavou
Rudolf Hrušínský musel přibrat
Hledat lepšího představitele Švejka je dodnes téměř nemožné. Rudolf Hrušínský dokázal spojit dobrosrdečnost, zdánlivou prostotu i nenápadnou ironii tak přesvědčivě, že pro mnoho diváků prakticky splynul s Haškovou postavou. Kvůli natáčení přibral několik kilogramů, aby se více přiblížil představě dobromyslného hospodského povaleče známého z ilustrací Josefa Lady. Právě Ladovy kresby byly pro vizuální podobu filmu velkou inspirací.
Zajímavostí je, že Hrušínský si později zahrál i císaře Františka Josefa I. v televizním seriálu Sňatky z rozumu. Ve své filmografii tak ztvárnil jak prostého vojáka, tak panovníka, kterého Švejk během filmu opakovaně zmiňuje.
Když hudba vypráví vlastní příběh
Na první pohled působí hudební doprovod nenápadně, ve skutečnosti je ale plný odkazů na dobu Rakouska-Uherska. Ve filmu zaznívá rakouská císařská hymna, známé vojenské pochody i melodie, které tehdejší publikum okamžitě spojovalo s monarchií. Když například Bretschneider zpívá známý popěvek o eráru, nejde o náhodnou volbu melodie. Hudba tady funguje jako další vrstva humoru a ironie. Při scénách v bytě nadporučíka Lukáše lze zase zaslechnout motivy z operety Polská krev skladatele Oskara Nedbala.
Jedním z důvodů, proč film nestárne, jsou skutečné lokace. Tvůrci využili řadu míst v historickém centru Prahy a nespoléhali pouze na ateliéry. Pozorní diváci poznají okolí Rudolfina, Loretu, Ovocný trh, náměstí Kinských nebo ulice Maislova, Rybná a Všehrdova. Díky tomu film dnes funguje i jako zajímavý obraz Prahy 50. let, která v mnoha záběrech připomíná město z Haškových časů.
Herecká sestava plná legend
Vedle Hrušínského se ve filmu objevila mimořádně silná generace českých herců. Feldkuráta Katze si zahrál Miloš Kopecký, agenta Bretschneidera nezapomenutelný František Filipovský a hostinského Palivce Josef Hlinomaz. Nadporučíka Lukáše ztvárnil Svatopluk Beneš. Právě Filipovský patří k zajímavým případům. V prvním filmu hraje Bretschneidera, v pokračování se objeví v úplně jiné roli. Podobných hereckých „dvojrolí“ najdeme v obou dílech více, což tehdy nebylo nijak neobvyklé.
Někdo si může všimnout i zajímavostí, které nejsou na první pohled patrné. Třeba při Švejkově výslechu se objeví černá služební pouta typu RALK používaná tehdejším SNB. Pro milovníky historických rekvizit jde o detail, který bývá často zmiňován mezi sběrateli policejní techniky. Zajímavý je také krátký výstup mladého Karel Hlušička v roli Gavrila Principa. Na obrazovce stráví jen několik okamžiků, přesto jde o jeho první filmové vystoupení.
Mnoho českých filmů zestárlo spolu s dobou svého vzniku. Švejk je výjimkou. Funguje jako komedie, satira i nenápadný protiválečný film zároveň. Není divu, že po digitalizaci se znovu vrátil do kin a stále patří k nejhranějším českým klasikám.
Zdroje: autorský článek s využitím
