Článek
Zpěvačka Eva Olmerová (†59) se nikdy s ničím příliš nepárala. Nesnášela uniformy, dokázala se pohádat s policisty a její slovník nebyl pro každého. Když ale začala zpívat, šlo všechno ostatní stranou. Měla hlas, který si nešlo splést s jiným, a jazz jí seděl tak přirozeně, jako by se pro něj narodila. Jenže v Československu padesátých a šedesátých let nestačilo umět zpívat. Záleželo také na tom, kdo jste byli vaši příbuzní, co jste měli v kádrovém posudku a jestli vás režim pustil tam, kam jste chtěli.
Hudbu si vzít nenechala
Olmerová se narodila 21. ledna 1934 v Praze. Pocházela z dobře situované rodiny a jako dítě chodila na klavír. Doma ovšem pro její pěvecké ambice příliš pochopení neměli. Když jí bylo čtrnáct let, rodiče se rozvedli a Eva zůstala u otce. Rodinné poměry se změnily a dospívající dívka začala hledat vlastní cestu mimo domov.
Hudbu si nenechala vzít. Už jako šestnáctiletá zpívala v pražských podnicích a pohybovala se mezi muzikanty. Zaujala svým hlasem, ale také povahou. Nebyla typem zpěvačky, která by se snažila všem zalíbit. Když se jí něco nelíbilo, dala to najevo.
Bratr zpěvačky Evy Olmerové, Jiří Olmer, převzal v roce 2007 jménem své sestry zlatou desku
Vězení jí zavřelo další dveře
Olmerová měla s režimem problémy už jako velmi mladá. Státní bezpečnost zajímala její rodina a výslechům se nevyhnula ani ona. Později skončila ve vězení kvůli konfliktu s příslušníkem SNB. Odpykala si čtrnáct měsíců a další tresty jí život ještě víc zkomplikovaly. Zpívat ale nepřestala. V roce 1962 se dostala do Semaforu a začala na sebe upozorňovat i mimo jazzové kluby. Publikum si získávala hlasem, který se hodil jak pro jazzové skladby, tak pro blues nebo šanson. Do žádné z těchto kategorií se přitom nevešla úplně.
Olmerová si na nic nehrála ani před publikem. Neměla potřebu přizpůsobovat se představám ostatních a její pěvecký projev byl stejně osobitý jako ona sama. Svůj vztah k hudbě vystihla slovy: „Nejsem žádná jazzová zpěvačka. Jsem prostě zpěvačka. A zpívám, co mě baví.“
Ella Fitzgerald byla nadšená, jenže přišel zákaz
Když Ella Fitzgerald (†79) v roce 1969 přijela do Prahy, Eva Olmerová se s ní setkala při projížďce po Vltavě. Na parníku před americkou zpěvačkou zazpívala a Fitzgerald se jí nabídla, že by s ní mohla odjet na turné. Olmerová tak měla šanci dostat se se svým hlasem i za hranice Československa. Bylo to něco, na co celý život dřela. Měla před sebou vidinu ohromné kariéry po boku jedné z největších světových hvězd. Jenže do cesty se postavil totalitní režim a z plánovaného turné nakonec sešlo.
Tehdejší Pragokoncert, který zajišťoval zahraniční vystoupení československých umělců, cestu nepovolil. Soudruzi si zkrátka usmysleli, že není dostatečně reprezentativní, aby mohla na „zlý“ Západ. Olmerová zkrátka měla v očích režimu příliš mnoho problémů a její minulost jí nepomáhala. Jediným rozhodnutím tak v podstatě zničili její kariéru, z turné nebylo nic.
Hrob Evy Olmerové na hřbitově v Holešovicích
Na tuhle promarněnou šanci se později vzpomínalo mnohokrát. Hudební publicista Jiří Černý upozorňoval, že Olmerová mohla při možnosti vystupovat v zahraničí dosáhnout mnohem většího uznání. Její hlas přitom nebyl jedinou předností. Dokázala písni dát vlastní výraz, aniž by ji zbytečně zdobila.
Manželství jí nevyšlo, zdraví se zhoršovalo
S Janem Dvořákem se Eva Olmerová znala už od dětství. Ani druhé manželství jí ale štěstí nepřineslo. Dvořák emigroval a zpěvačka zůstala sama. Navíc se na ni „pověsila“ StB, jestli náhodou není s Dvořákem stále ve spojení. I to se na ni samozřejmě podepsalo a čím dál častěji sahala po alkoholu. K němu se přidaly i léky, na kterých si vytvořila závislost.
Na pódiu přitom stále dokázala předvést, proč si jí ostatní muzikanti tolik vážili. Jenže spolehnout se na ni nebylo vždycky snadné. Zdravotní problémy se postupně zhoršovaly a do jejího života stále častěji zasahovaly pobyty v nemocnici.
Kocáb jí dal další příležitost
V roce 1980 se Olmerová vrátila k nahrávání s albem Zahraj i pro mne. Na desce spolupracovala s Michaelem Kocábem a Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. Kocáb pro ni připravil hudbu i aranžmá a dal jejímu hlasu prostor v modernějším orchestrálním zvuku. Hudební publicista Jiří Černý v komentáři k albu upozornil na nezvyklé spojení zkušené zpěvačky s mladým skladatelem: „Poprvé točí celé album s moderním big bandem, poprvé jí polovinu repertoáru složil a s jedinou výjimkou i všechen zaranžoval tak mladý autor jako Michael Kocáb.“
Pamětní deska Evy Olmerové, v Praze 6
Nahrávka připomněla, že Olmerová měla pořád co nabídnout. Její hlas neztratil osobitost ani schopnost dát písním vlastní výraz. Zdraví jí ale už příliš nesloužilo a návrat na hudební scénu nedokázala proměnit v nový začátek.
Poslední roky trávila opakovaně v nemocnicích. S alkoholem se jí nepodařilo skoncovat a nemocná játra už další zátěž nevydržela. Na vlastní zdravotní potíže přitom dokázala reagovat svým typickým černým humorem. Když se jí lidé ptali, co jí je, měla odpovědět: „Stěhovala jsem skříň a ztvrdla mi játra!“ Bohužel to ale bylo tak, že se upila k smrti. Eva Olmerová zemřela 10. srpna 1993 ve věku 59 let na cirhózu jater.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://plzen.rozhlas.cz/eva-olmerova-den-zacina-krasne-9320087
https://dvojka.rozhlas.cz/pila-aby-zapomnela-osudove-zeny-eva-olmerova-7453057
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/282776
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/eva-olmerova-divadlo-semafor-jazz-alkohol.A260123_154423_hudba_krou
https://www.reflex.cz/clanek/causy/89136/eva-olmerova-vymydlena-vonava-vulgarni-a-uprimna.html
