Článek
Na konci padesátých let začala československá kinematografie opouštět stereotypní špionážní příběhy a otevřela dveře modernější kriminálce. Jedním z filmů, který tuto změnu symbolizuje nejvýrazněji, je právě 105 % alibi režiséra Vladimíra Čecha. Snímek ukázal, že napínavý příběh může vzniknout i bez zahraničních agentů nebo politických intrik, stačí obyčejná lidská chamtivost a pečlivá policejní práce.
Kriminalisté jako obyčejní lidé
Děj se rozbíhá zdánlivě nenápadnou krádeží výherního losu, jehož hlavní cenou je automobil Spartak. Nenápadný přečin ale postupně přeroste v dvojnásobnou vraždu a kriminalisté kapitán Miloš Tůma a nadporučík František Líbal se pouštějí do složitého vyšetřování. Právě logicky vystavěná zápletka a postupné odhalování souvislostí patří k největším přednostem filmu.
Scenáristé Miloš Velínský a Karel Cop se záměrně vyhnuli modelu geniálního detektiva, který všechno vyřeší jediným oslnivým nápadem. Tůma s Líbalem jsou profesionálové, ale zároveň lidé z masa a kostí. Vyšetřování stojí především na trpělivém sbírání důkazů, výsleších a týmové spolupráci. „Ve filmu 105 % alibi je konečně nalezena opravdová nová tvář filmové detektivky. Tento film je skutečným mezníkem v historii našeho kriminálního filmu. Až ke 105 % alibi musíme mluvit o minulosti žánru, od tohoto filmu už můžeme mluvit o jeho současnosti,“ psal už během normalizace scenárista a režisér Zdenek Zaoral.
Realistický přístup zkrátka působil na tehdejší publikum svěže a odlišoval film od většiny dobových kriminálek. Snímek se právem stal jedním z klíčových mezníků českého detektivního filmu a položilo základy celé pozdější tradici domácích kriminálních snímků.
Spartak jako symbol nedostupného luxusu
Dnes může výhra automobilu působit nenápadně, ale v roce 1959 představoval vůz Spartak obrovský sen většiny československých rodin. Nestačilo však mít peníze, samotný nákup auta podléhal schvalování a získání pořadníku či poukazu bylo často stejně složité jako našetřit potřebnou částku.
Není proto divu, že právě výherní los se stal ve filmu spouštěčem tragických událostí. Kapitán Tůma situaci komentuje slovy: „Někdo na to přijde sám, že si na toho Spartaka může ušetřit.“ V jediné větě vystihl rozdíl mezi poctivou cestou a snahou získat majetek za každou cenu.
Vladimír Menšík v nezvykle civilní roli
Velkou devizou filmu je také obsazení. Karel Höger působí jako klidný a rozvážný vyšetřovatel, zatímco Josef Bek vytváří jeho přirozený protipól. Nezapomenutelný výkon ale podává také Vladimír Menšík, jehož role byla hodně překvapivá. Jako podvodnický číšník Josef Neumann přezdívaný Kici ovšem podal perfektní výkon.
Menšík byl sice známý především jako komik, tady však ukázal, že dokáže přesvědčivě zahrát i postavu balancující na hraně drobné kriminality. Díky této civilnosti jeho role nepůsobí jako karikatura, ale jako uvěřitelný člověk své doby. Zajímavé je i obsazení Josefa Vinkláře, který byl tehdy na začátku své filmové kariéry. Později se stal jednou z nejvýraznějších tváří českého filmu i televize.
Natáčení v ulicích místo kulis
Tvůrci vsadili na skutečné lokace, což bylo na svou dobu poměrně odvážné rozhodnutí. Natáčelo se především v Hradci Králové, kde se ve filmu objevuje Šimkova ulice nebo Ulrichovo náměstí. Další scény vznikaly v Praze-Dejvicích, na přehradě Slapy i v okolí Králova Dvora. Reálné prostředí dodává filmu autentičnost, která funguje i po více než šedesáti letech.
Atmosféru navíc výrazně podpořila kamera Josefa Střechy. Hra světla a stínu nebo záběry policejních laboratoří připomínají místy klasické film noir, přestože snímek vznikal v úplně jiných podmínkách než slavné americké detektivky.
Úspěch, který přinesl pokračování
Film měl u diváků úspěch a z kriminalistů Tůmy a Líbala se stala oblíbená dvojice. Režisér Vladimír Čech se k nim proto ještě dvakrát vrátil – ve filmech Kde alibi nestačí (1961) a Alibi na vodě (1965). Vznikla tak jedna z prvních československých filmových detektivních sérií, která si získala pevné místo v historii domácí kinematografie.
Ani po desetiletích neztrácí 105 % alibi své kouzlo. Nejde jen o zajímavý dobový dokument, ale především o poctivě vystavěnou detektivku, která sází na logiku, atmosféru a výborné herecké výkony místo efektních honiček. I proto se k ní televizní stanice pravidelně vracejí a mezi fanoušky českých kriminálek má dodnes výjimečné postavení.
Zdroje: autorský článek s využitím
