Článek
To, co dnes diváci znají jako jeden z nejlepších válečných filmů všech dob, vznikalo za okolností, které připomínaly spíš skutečné bojiště než filmový plac. Když se v roce 1976 rozjelo natáčení snímku Apokalypsa, nikdo netušil, že se původně několikatýdenní projekt protáhne na více než rok, bude stát miliony dolarů navíc a svého režiséra téměř psychicky i finančně zničí. „Byli jsme v džungli. Bylo nás příliš mnoho. Měli jsme příliš mnoho peněz, příliš mnoho techniky, a postupně jsme se všichni zbláznili,“ shrnul později natáčení Francis Ford Coppola. A podle všeho to nemohl vystihnout lépe.
Martin Sheen bojoval s alkoholem
Úvodní sekvence v hotelovém pokoji patří k nejintenzivnějším momentům filmu. Jen málokdo ale ví, že velká část vznikla spontánně. Martin Sheen tehdy procházel těžkým obdobím, bojoval se závislostí na alkoholu a v den natáčení byl opilý. Když během scény udeřil do zrcadla, nešlo o filmovou rekvizitu. Sklo bylo skutečné a herec si vážně pořezal ruku. Krev, která ve filmu stéká po jeho těle, je tedy opravdová.
Přesto odmítl natáčení přerušit a pokračoval dál. Později sám popsal tuto scénu jako osobní očistu a symbolický střet s vlastním alkoholismem. „Byl to exorcismus mého dlouholetého alkoholismu.“ Natáčení se navíc podepsalo i na jeho zdraví. O několik měsíců později prodělal na Filipínách téměř smrtelný infarkt a produkce musela být na čas přerušena.
Coppola dlouho netušil, co vlastně natočil
Původní plán počítal přibližně se šesti týdny práce. Realita byla úplně jiná. Natáčení se protáhlo na více než rok a provázely ho tajfuny, tropické podnebí, logistické problémy i neustálé přepisování scénáře. Velkou komplikací bylo také zpracování filmového materiálu. Natočené negativy se posílaly do Spojených států, takže Coppola dlouhé týdny neměl možnost zkontrolovat výsledné záběry.
Spoléhal jen na zkušenosti kameramana Vittoria Storara a vlastní intuici. V průběhu natáčení navíc několikrát přiznal, že má obavy, že vytváří naprostý propadák, přestože do projektu vložil i vlastní majetek.
Marlon Brando přijel nepřipravený
Další velkou kapitolou byl Marlon Brando. Když dorazil na Filipíny, měl výraznou nadváhu a nepřečetl si ani Conradovo Srdce temnoty, které bylo hlavní inspirací filmu. Coppola proto musel řadu scén přepisovat přímo na místě a herce často snímal jen ve stínech nebo v detailech obličeje, aby jeho vzhled zakryl.
Marlon Brando
Přesto právě Brando vytvořil jednu z nejikoničtějších filmových postav. Ačkoliv se plukovník Kurtz objeví až po více než dvou hodinách filmu a na plátně stráví zhruba patnáct minut, jeho výkon patří k tomu nejpamátnějšímu. Některé slavné dialogy navíc vznikly improvizací přímo během natáčení.
Válka na plátně čerpala ze skutečných svědectví
Scenárista John Milius i Coppola vycházeli z řady autentických výpovědí veteránů a válečných reportérů. Některé dialogy, které dnes působí až neuvěřitelně, mají reálný základ. Tvůrci se nesnažili natočit klasický akční film, ale spíše psychologickou cestu do lidského šílenství. Volně přitom vycházeli z románu Srdce temnoty Josepha Conrada, jehož děj pouze přesunuli z afrického Konga do prostředí války ve Vietnamu.
Extrémně dlouhá produkce způsobila i kuriózní situace. Mezi některými navazujícími scénami uběhl ve skutečnosti téměř rok. Herci během té doby změnili vzhled i fyzickou kondici a štáb musel složitě hlídat kontinuitu.
Do filmu se krátce dostal také Charlie Sheen, syn Martina Sheena, který se objevil jako komparzista. Naopak některé natočené sekvence s Dennisem Hopperem se do finální verze vůbec nedostaly a fanoušci je mohli vidět až v pozdějších pracovních materiálech a rozšířených verzích filmu.
Závěr filmu vznikl na poslední chvíli
Ani samotné finále nemělo dlouho definitivní podobu. John Milius původně napsal velkolepé vyvrcholení s masivním útokem vrtulníků, Coppola ale postupně dospěl k názoru, že by takový konec popřel hlavní myšlenku filmu. Inspirací se nakonec stal skutečný rituál kmene Ifugao, jehož členové ve filmu účinkovali jako komparz. Rituální oběť buvola byla natočena během autentického obřadu a režisér ji symbolicky propojil se smrtí plukovníka Kurtze. Dodnes jde o jednu z nejdiskutovanějších scén filmu.
Když měla Apokalypsa v roce 1979 premiéru na filmovém festivalu v Cannes, Francis Ford Coppola pronesl dnes už slavnou větu: „Můj film není o Vietnamu. Můj film je Vietnam.“ Tím vystihl nejen obsah snímku, ale i šílenství, které jeho vzniku předcházelo. Po téměř půlstoletí je Apokalypsa stále považována za jeden z nejvýznamnějších válečných filmů historie.
Zdroje: autorský článek s využitím
