Článek
Když se dnes řekne Bouřlivé víno, většině diváků naskočí Vladimír Menšík, sluncem zalitá jižní Morava a atmosféra starých českých komedií. Jen málokdo však tuší, že jeden z nejznámějších filmů 70. let vznikal za okolností, které tvůrce zrovna nenaplňovaly nadšením. Režisér Václav Vorlíček a scenárista Miloš Macourek totiž nedostali volnou ruku. Adaptace románu Svatý Michal od Jana Kozáka byla zadána shora a představovala součást tehdejší kulturní politiky.
Macourek vtipkoval o hromadné sebevraždě
Kniha navíc mezi mnoha filmovými profesionály nepatřila zrovna k oblíbeným titulům. Macourek po přečtení předlohy reagoval natolik zděšeně, že s nadsázkou navrhoval společnou sebevraždu. Nakonec ale právě dvojice Macourek–Vorlíček dokázala z komplikovaného zadání vytvořit film, který si našel cestu k divákům.
Při dnešním sledování je navíc zajímavé sledovat rozpor mezi ideologickým rámcem a skutečnou energií filmu. Bouřlivé víno vzniklo v době normalizace a děj zasazený do roku 1968 odpovídá tehdejšímu oficiálnímu výkladu událostí. Přesto snímek stojí hlavně na výrazných hereckých výkonech a osobitém humoru, díky nimž dokázal přežít i změnu režimu.
Když cenzura zamotá děj
Do výsledné podoby filmu výrazně promluvila cenzura. Jednou z obětí střihu se stala scéna, která vysvětlovala původ peněz podvodníka Jožky Hrdličky, jehož hrál Jiří Vala. V původní verzi si měl na šekové knížce upravit částku a vytvořit dojem bohatého podnikatele. Po vystřižení této pasáže ale některé následné situace přestaly dávat úplně smysl a diváci mohli jen hádat, odkud se jeho údajné bohatství vlastně vzalo.
Podobných zásahů zažívala tehdejší československá kinematografie celou řadu. Bouřlivé víno tak není jen komedií z vinařského prostředí, ale také připomínkou doby, kdy o podobě filmu často rozhodovali lidé mimo samotný štáb. Přesto bylo veselo. „Vláďa Menšík poslední období předtím, než definitivně musel přestat pít. Víno se popíjelo v tak velkém stylu, že ho v polovině natáčení už nikdo nemohl ani vidět a přešlo se na pivo,“ usmíval se filmový maskér Tomáš Kuchta. Vladimír Menšík za to zkrátka uměl vzít a strhl s sebou i ostatní.
Zajímavá komplikace nastala i kolem představitelky Kateřiny. Slovenská herečka Božidara Turzonovová byla skvělou volbou, problémem se však stal její výrazný přízvuk. Proto byla celá role v prvním filmu předabována Libuší Švormovou. Turzonovová si ale dala záležet a na své češtině intenzivně pracovala. V pokračováních Zralé víno a Mladé víno už proto mluvila vlastním hlasem.
Janžurová a slavná „kaskadérka“
Mezi známé zákulisní historky patří také epizoda s Ivou Janžurovou. Scénář počítal s odvážnější koupací scénou, herečka však podobný záběr odmítla. Produkce proto využila dublérku. Sama Janžurová později s humorem říkala, že za ni náročný úkol zvládla jakási „kaskadérka“. Herečka ale figurovala u možná nejslavnější scény celého filmu. Janžurová totiž dělá striptýz, nakonec se odmítne svléknout a na německy mluvící diváky křičí přisprostle česky: „A just se nesvlíknu. Sviňáci!“. Dodnes je to jedna z nejikoničtějších částí snímku.
Iva Janžurová ztvárnila řadu úžasných rolí
Velkou devizou filmu jsou lokace. Natáčelo se nejen na jižní Moravě, ale také v Telči a ve Vídni. Fiktivní obec Pálavice získala podobu díky několika skutečným místům, mimo jiné ve Velkých Bílovicích nebo ve Vrbici. Autentické vinařské prostředí dodává filmu kouzlo, které funguje i po padesáti letech. „Produkce musela během dne dokonce vydat zákaz pití vína, aby se mohlo točit. Několikrát se stalo, že se některým ani nechtělo opustit sklípek, když pro ně přijel odvoz,“ vzpomínal herec Jan Kuželka.
Hudba, kterou znáte i odjinud
O hudbu se postaral Karel Svoboda, jeden z nejvýraznějších českých skladatelů druhé poloviny 20. století. Pozorní posluchači si mohou všimnout, že některé motivy připomínají jeho další tvorbu. Úvodní melodické nápady se později objevily i v souvislosti s legendární animovanou Včelkou Májou, jejíž hudba patří k nejznámějším televizním znělkám vůbec.
Přestože Bouřlivé víno vzniklo jako ideologicky motivovaný projekt, největší devizou zůstává Vladimír Menšík v roli předsedy Michala Janáka. Jeho humor a schopnost dodat lidskost i postavám napsaným podle politické objednávky způsobují, že film nepůsobí jako muzeální exponát.
Zdroje: autorský článek s využitím
