Článek
Když měl film Ducháček to zařídí v červnu 1938 premiéru, nikdo netušil, že do konce roku se republika i domácí kinematografie ocitnou v úplně jiné realitě. Režisér Karel Lamač a scenárista Václav Wasserman tehdy vsadili na jistotu, tedy úspěšnou divadelní hru Konto X, která se několik let předtím hrála v Divadle Vlasty Buriana ve více než stovce repríz. Burian si navíc zopakoval roli, kterou měl dokonale zažitou z jeviště. Výsledkem je dodnes jedna z nejlepších prvorepublikových komedií.
Burian věděl, že bez Hemmera by to nefungovalo
Burian ve filmu nestaví jen na improvizaci a grimasách, ale především na přesně načasovaných slovních přestřelkách a civilnějším herectví, než na jaké byli diváci zvyklí. boku krále komiků se objevil Ladislav Hemmer jako advokát Jiří Faukner. Právě on představoval ideální protipól temperamentního komika, byl elegantní, klidný a přirozený. Burian si dobře uvědomoval, že podobný partner jeho humor ještě více zvýrazňuje, a nechtěl o něj přijít ani v divadle.
Na to později vzpomínala herečka Zita Kabátová. „Byl to krásný, štíhlý chlap, který hrál u Buriana prvního milovníka a pamatuji si, že jednou dostal lépe placenou nabídku z jiného divadla, ovšem ředitel Burian o něho nechtěl přijít. Líbil se ženám, které kvůli němu do divadla chodily, a pan ředitel si toho byl vědom. A tak mu udělal nabídku, která se neodmítá. Nevím přesně, o kolik mu zvýšil plat, faktem je, že Hemmer v divadle zůstal.“ Diváci si dvojici Burian–Hemmer oblíbili natolik, že se spolu objevili hned v několika filmech.
Z hvězdy filmu zapomenutý muž
Zatímco Burianova kariéra pokračovala dál, Ladislava Hemmera čekal mnohem smutnější osud. Ve druhé polovině třicátých let patřil mezi oblíbené filmové elegány, žil ve vile v Mnichovicích a pohyboval se mezi společenskou smetánkou.
Během války se ale jeho život dramaticky změnil. Přišel za nejasných okolností o majetek, existují také zmínky o jeho věznění, které mělo výrazně zhoršit jeho zdravotní stav. Jisté je, že po válce už se před kameru prakticky nevrátil a zemřel 9. dubna 1949 ve věku pouhých 44 let. Okolnosti jeho pádu dodnes nejsou zcela jednoznačně objasněny.
Burian si z premiéry odnesl i vojenskou hodnost
Vlasta Burian byl známý nejen jako komik, ale také jako velký obdivovatel armády a vojenských uniforem. Na premiéře filmu se setkal s tehdejším ministrem národní obrany Františkem Machníkem a využil příležitosti k neobvyklé prosbě. Požádal o přijetí do důstojnického sboru a odcházel s hodností poručíka kavalerie. Pro Buriana, který vojenskou tematiku miloval, šlo o splněný sen.
Není to ale jediná zajímavost, který se k snímku váže. Například rodové sídlo Rispaldiců působí jako honosný šlechtický zámek, filmaři si ale vystačili s prostory Zbraslavského kláštera. Díky promyšlené práci kameramana Otty Hellera a architekta Jana Zázvorky vznikla iluze aristokratického sídla, která funguje dodnes. Pozornost si zaslouží také portrét fiktivního admirála z rodu Rispaldiců. Tvůrci mu vytvořili vlastní životopis včetně data úmrtí a odkazu na bitvu u Falklandských ostrovů. Postava je sice smyšlená, rekvizita ale působí překvapivě věrohodně.
Vlasta Burian - podpis na náhrobku
Ani tomuto filmu se však nevyhnuly drobné chyby. V jedné scéně si Ladislav Hemmer s Adinou Mandlovou nechtěně skočí do řeči. Režisér Karel Lamač záběr nepřetáčel a ve finální verzi zůstal.
Burian spoléhal jen na svůj herecký talent
Na většinu Burianových filmů si diváci spojují také s hudebními čísly. Ducháček to zařídí je ale výjimkou. Žádná pěvecká vložka se nekoná a celý film stojí především na svižných dialozích, slovním humoru a přesném komediálním tempu. „Burian byl génius. Nikdy člověk nevěděl, co v příští vteřině udělá,“ vzpomínala ve svých memoárech Adina Mandlová.
Snad i díky tomu bývá snímek často řazen mezi Burianovy nejvyzrálejší role. Ostatně není náhodou, že se v roce 2022 dočkal digitální restaurace Národního filmového archivu a znovu se vrátil na filmová plátna.
Zdroje: autorský článek s využitím
