Článek
Režisér Vladimír Slavínský vsadil na jednoduchý, ale silný příběh o proměně člověka. Zapšklý továrník Rudolf Bartoš v podání Jaroslava Marvana díky nečekanému setkání s dobrosrdečným skalákem Antonínem Fáberou, kterého ztvárnil Jindřich Plachta, postupně přehodnotí svůj pohled na život i na lidi kolem sebe. Právě kontrast dvou naprosto odlišných světů dal filmu jeho název i hlavní myšlenku.
Kde se film skutečně natáčel?
Přestože značná část snímku vznikla v barrandovských ateliérech, filmaři vyrazili i do několika dnes dobře známých lokalit. Brána továrny Rudolfa Bartoše stála v areálu tehdejší zbrojovky Františka Janečka v Brodcích u Prahy, která se později stala součástí značky Jawa. O mnoho let později se stejné místo objevilo také ve filmu Báječná léta pod psa. Původní vrátnice už dnes bohužel nestojí.
Malebné záběry u vody vznikaly v okolí řeky Sázavy a část exteriérů se natáčela také v Týnci nad Sázavou. Honosné sídlo továrníka představoval prvorepublikový hotel Hubertus v Jílovišti, který byl postaven v roce 1922. Objekt během své historie sloužil diplomatům, sportovcům i armádě a dnes je v soukromých rukou. Další exteriéry vznikaly například u Slivence nebo na silnici mezi Štěchovicemi a Davlí. Naopak skromná chaloupka Antonína Fábery nebyla skutečným stavením. Filmaři ji postavili jako dekoraci přímo v barrandovských ateliérech.
Vedro potrápilo celý štáb
Na natáčení vzpomínali herci i po letech hlavně kvůli mimořádně vysokým teplotám. Nejhůře dopadla dětská dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi. V jedné ze scén museli běhat bosí po rozpáleném kamenolomu, což skončilo bolestivě popálenými chodidly. Štáb jim pak jako omluvu pořídil nové boty a kožený míč, tedy stejné dárky, jaké jejich filmové postavy dostaly od továrníka Bartoše.
Horké počasí se podepsalo i na Jaroslavu Marvanovi. Herec byl během natáčení natolik vyčerpaný, že zkolaboval. Pomoci mu tehdy měla maminka obou chlapců Blahníkových, která mu nabídla rajčata připravená jako svačinu pro své syny.
Mimochodem, Lumír Blahník byl mezi filmaři známý tím, že měl stále chuť k jídlu. Nejvíce se těšil na scénu s rybími karbanátky. Během opakovaných zkoušek jich ale snědl tolik, že při ostrém natáčení už měl co dělat, aby do sebe dostal alespoň několik soust.
Chyba v titulcích i malovaná koza
Pozorným divákům neunikla ani drobná zvláštnost v závěrečných titulcích. Přestože jednu z dětských rolí ztvárnil Jindřich Blahník, ve filmu je uveden jako Jiří. Dvojčata později vysvětlovala, že jméno Jiří znělo podle tvůrců lidověji a navíc se lépe hodilo do titulků. Úsměvná byla i scéna, v níž chlapci malují kozu. Protože jejich výtvarné schopnosti nebyly podle štábu zrovna přesvědčivé, filmaři jim nejprve naznačili, kam mají štětcem vést tahy, aby výsledek vypadal před kamerou co nejlépe.
Nebe a dudy patří k nejlépe hodnoceným českým filmům své doby. Velkou zásluhu na tom mají především Jaroslav Marvan a Jindřich Plachta, kteří vytvořili dvojici zcela rozdílných mužů, mezi nimiž nakonec vznikne nečekané přátelství. Silné herecké obsazení doplnili Raoul Schránil, Jana Romanová, Antonie Nedošinská nebo František Filipovský.
Film se po druhé světové válce vrátil do kin a během dalších desetiletí si našel stovky tisíc diváků. Ani dnes nechybí v televizních reprízách a právem patří mezi klasiky české kinematografie, které neztrácejí své kouzlo ani po více než osmdesáti letech.
Zdroje: autorský článek s využitím
