Článek
Když měl v roce 1999 premiéru film Pelíšky, jen málokdo tušil, že se z něj během několika let stane fenomén, který bude neodmyslitelně patřit k českým Vánocům. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský vytvořili snímek inspirovaný povídkami spisovatele Petra Šabacha, především knihou Hovno hoří. „Postava dědečka, kterou ztvárnil Jiří Kodet ve filmu Pelíšky, je můj vlastní dědeček,“ vzpomínal Jarchovský. Děj zasadili do období mezi Vánocemi roku 1967 a srpnem 1968, kdy československou společnost zásadně změnila okupace vojsky Varšavské smlouvy.
Hřebejk nechal hercům prostor
Film vypráví příběh dvou rodin žijících pod jednou střechou. Na jedné straně stojí voják Šebek, přesvědčený zastánce režimu, na druhé válečný veterán Kraus, který komunistický systém odmítá. Právě střet jejich odlišných pohledů na svět vytvořil základ mnoha dnes již legendárních scén.
Přestože výsledný film působí lehce a přirozeně, samotné natáčení bylo mnohem komplikovanější. Herci často přicházeli s vlastními nápady a některé dialogy se měnily přímo během natáčecího dne. Třeba větu „A skláři nebudou mít co žrát“, kterou pronesla babička v podání Stelly Zázvorkové po připravení plastových skleniček, původně ve scénáři nebyla. Stejně legendární hláška Jiřího Kodeta „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel.“ Ta není ve scénáři, ale ani ve volné předloze Hovno hoří.
Režisér Hřebejk byl známý tím, že nechával hercům poměrně velký prostor. Pokud cítil, že určitá replika zní v podání konkrétního herce přirozeněji jinak, nebál se scénář upravit. Výsledkem byla atmosféra, která připomínala skutečný rodinný život více než pečlivě nacvičené filmové dialogy. A vidíte, Kodet za svůj výkon získal Českého lva a mnozí filmoví kritici dodnes považují jeho roli za jednu z nejlepších v historii české kinematografie.
Hledání správných lokací
Příběh se odehrává v pražské vilové čtvrti a tvůrci věnovali velkou pozornost tomu, aby prostředí působilo autenticky. Natáčelo se v pražských Košířích a také v oblasti Prokopského údolí. Tvůrci museli pečlivě odstraňovat moderní prvky, které by připomínaly současnost, protože děj se odehrává na konci šedesátých let. Výprava filmu odvedla mimořádnou práci. Bylo potřeba sehnat dobový nábytek, domácí spotřebiče, oblečení i automobily. Každý detail musel odpovídat době Pražského jara.
Jedním ze symbolů filmu se staly plastové lžičky z nerozbitného materiálu, které otec Šebek považoval za důkaz technologické vyspělosti socialismu. Tato scéna se stala jednou z nejcitovanějších v celém filmu a dodnes patří mezi nejznámější momenty české kinematografie.
Podobně výrazných rekvizit bylo ve filmu více. Tvůrci pečlivě vybírali vše od hraček přes nádobí až po vánoční dekorace. Cílem bylo, aby divák měl pocit, že skutečně vstoupil do domácnosti roku 1967.
Hudba jako dokonalý doplněk
Vedle zavedených jmen jako Miroslav Donutil, Boleslav Polívka, Emília Vášáryová nebo Simona Stašová dostali významný prostor také tehdy mladí herci. Pro Kristýnu Novákovou a Michaela Berana znamenaly Pelíšky mimořádnou zkušenost. Ocitli se po boku hereckých osobností, které měly za sebou desítky let kariéry. Přesto jejich výkony působí přirozeně a dodnes patří k nejlépe hodnoceným součástem filmu.
Významnou roli sehrála také hudba. Ve filmu zaznívají skladby, které připomínají atmosféru konce šedesátých let. Objevují se písně interpretů jako Karel Gott, Waldemar Matuška nebo Hana Hegerová. Soundtrack se po uvedení filmu těšil velkému zájmu a pomohl ještě více podtrhnout nostalgickou náladu celého příběhu.
Film, který měl vypadat jinak
Méně známou zajímavostí je, že projekt měl být původně zpracován jinak. Uvažovalo se totiž o televizní dvoudílné verzi. Nakonec však vznikl celovečerní film, což se ukázalo jako správné rozhodnutí. Hřebejk s Jarchovským dokázali spojit humor, nostalgii, rodinné drama i historické události do jednoho celku, který funguje i po více než čtvrt století.
Po uvedení do kin se z Pelíšků stal mimořádný divácký hit. Film viděly více než milion diváků v kinech, snímek vydělal 62 milionů korun a dodnes patří mezi nejúspěšnější české porevoluční snímky. Popularita navíc s časem neklesala. Naopak. Díky pravidelnému televiznímu vysílání se film stal tradicí podobně jako některé vánoční pohádky. Mnoho hlášek z filmu dnes lidé používají v běžné komunikaci, aniž by si uvědomovali jejich původ.
Tajemství úspěchu nespočívá pouze ve vtipných scénách. Film totiž zachycuje univerzální témata – vztahy mezi rodiči a dětmi, první lásky, generační konflikty, rodinné hádky i velké dějiny, které zasahují do obyčejných lidských životů. Právě proto dokáže oslovovat stále nové generace diváků. A navíc Pelíšky nejsou jen komedií. Jsou také obrazem jedné důležité kapitoly českých dějin.
Zdroje: autorský článek s využitím
