Článek
Zatímco v seriálu Arabela byl Rumburak především zápornou postavou z pohádkové říše, stejnojmenný film z roku 1984 ukázal slavného čaroděje v trochu jiném světle. Režisér Václav Vorlíček a scenárista Miloš Macourek tentokrát vsadili na příběh, který se z velké části odehrává v běžné realitě tehdejšího Československa. Místo pohádkové okázalosti dostal snímek civilnější atmosféru s jemným humorem i lehce melancholickým nádechem. Výsledkem byl film, který si našel vlastní fanoušky a dodnes patří mezi pravidelně reprízované české klasiky.
Krkavec místo havrana a pořádná dávka odvahy
Velkou zásluhu na tom má Jiří Lábus. Jeho Rumburak nepůsobí jen jako typický padouch, ale také jako nešikovný kouzelník, který se bez svého pláště a kouzel musí vypořádat s obyčejným světem. Právě díky Lábusovu herectví získala postava nový rozměr a mnozí diváci na ni dodnes vzpomínají raději než na původní seriálovou verzi. „Já jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. Jednou se mi ozvala produkce Arabely a říkali, že se bude točit takový třináctidílný seriál a já bych si tam měl zahrát jakéhosi čaroděje,“ vzpomínal na dobu, kdy začínal se seriálem Arabela.
Jiří Lábus jako Rumburak spolu s německým hercem Helmutem Kraussem při natáčení v Baden-Badenu
Jedny z nejkomplikovanějších scén vznikaly při proměnách Rumburaka v ptáka. Ve scénáři se sice mluvilo o havranovi, filmaři ale nakonec zvolili krkavce velkého. Důvod byl jednoduchý, krkavci se lépe cvičí a dokážou přesněji reagovat na pokyny trenérů. Pro Jiřího Lábuse to však znamenalo natáčet v těsné blízkosti silného ptáka s ostrým zobákem.
Jiří Lábus byl několikrát blízko zranění, takže chovatelé začali během některých záběrů krkavcům zobáky černou izolepou. Kamera tento detail neprozradila a tyto scény patří k nejpůsobivějším ve filmu. Nezapomenutelnou součástí postavy se stal také dlouhý černý kabát, výrazný klobouk i specifický způsob chůze, který Lábus pro Rumburaka vytvořil. Díky tomu vznikla jedna z nejvýraznějších filmových postav českých pohádek 80. let.
Lábus a Kaiser ve stejném filmu, ale nikdy spolu
Z dnešního pohledu je až překvapivé, že se ve filmu objevili Jiří Lábus i Oldřich Kaiser, aniž by spolu natočili jedinou společnou scénu. V době vzniku filmu už přitom patřili mezi nejpopulárnější komediální dvojice a diváci je znali z televizních pořadů i rozhlasových vystoupení. Ve filmu ztvárnil Kaiser inženýra Zachariáše, jehož osud se s Rumburakovým sice prolíná, scénář ale jejich osobní setkání vůbec neumožňuje. Oba herci tak natáčeli odděleně a na place se prakticky nepotkali. Přesto je jejich společné obsazení jednou z nejzajímavějších kuriozit filmu
K filmu se váže také historka, kterou Václav Vorlíček s Milošem Macourkem často vyprávěli. Podle ní německý překladatel pochopil jméno Rumburak jako označení člověka pocházejícího z města Rumburk, podobně jako Ostravák nebo Pražák. Snad právě proto tedy tvůrci část filmu skutečně natočili v Rumburku, aby překladatel nakonec vlastně neměl úplně nepravdu. Dodnes není jisté, nakolik jde o skutečný příběh a nakolik o typickou vorlíčkovskou mystifikaci, která se postupně proměnila ve filmovou legendu.
Praha jako kulisa kouzel a robot s druhou šancí
Natáčení probíhalo především v Praze a jejím okolí. Rumburakovo sídlo vzniklo ve věži kostela svatého Mikuláše na Malé Straně, školní prostředí představovalo Gymnázium Jana Keplera a některé sportovní scény vznikaly na zimním stadionu ve Slaném. Tvůrci se snažili zasadit pohádkové motivy do běžného prostředí, což filmu dodalo zcela odlišnou atmosféru než seriálové Arabele. Pozorní diváci si mohou všimnout i řady promyšlených detailů v rekvizitách nebo kostýmech. Macourek s Vorlíčkem byli známí tím, že do svých filmů často ukrývali drobné vtípky a odkazy, které člověk objeví až při opakovaném sledování.
Zajímavý osud potkal filmového robota Žána. Rekvizita po skončení natáčení nezmizela ve skladu ani ve šrotu. O několik let později se znovu objevila před kamerou ve filmu Šeptej z roku 1996, kde ji lze zahlédnout jako nenápadnou součást interiéru. Jde o jednu z mnoha drobných zajímavostí, které dokazují, že české filmy často sdílely kostýmy i rekvizity napříč různými projekty.
Přestože Rumburak nikdy nedosáhl takového věhlasu jako Arabela, během let si vybudoval vlastní postavení. Diváci oceňují především originální humor, nezaměnitelného Jiřího Lábuse i atmosféru, která se od klasických pohádek výrazně liší.
Zdroje: autorský článek a využitím
