Článek
Když se řeknou Samotáři, většině diváků se vybaví nezapomenutelné hlášky, výrazný soundtrack Jana P. Muchowa nebo postava věčně zhuleného Jakuba v podání Jiřího Macháčka. Film režiséra Davida Ondříčka a scenáristy Petra Zelenky ale vznikal mnohem dramatičtěji, než by se mohlo zdát. Příběh sedmi mladých lidí hledajících lásku, smysl života i vlastní místo v tehdejší Praze se trefil do nálady přelomu tisíciletí. Snímek si získal nejen diváky, ale i kritiky. Jiří Macháček za svůj výkon obdržel Českého lva, film posbíral řadu dalších nominací a postupně se zařadil mezi nejvýraznější české filmy své generace.
Macháček kvůli roli zhubl
Největší pozornost dodnes budí příprava Jiřího Macháčka na roli Jakuba. Režisér chtěl, aby působil co nejvěrohodněji, a herec proto musel výrazně zhubnout. Ještě větší legendou se ale stalo používání skutečné marihuany při natáčení některých scén. „Marihuany jsem vykouřil hodně, z natáčení si moc nepamatuju,“ přiznal herec. Dokonce popsal situaci, kdy mu štáb musel na zem nakreslit čáru, aby bezpečně došel před kameru. Po prvních zkušenostech produkce používání marihuany na place výrazně omezila.
Jen málokdo ví, že film měl zpočátku pracovní název Kuplíři. Ani David Ondříček nebyl z první verze scénáře nadšený a projekt nejprve odmítl. K návratu ho podle dostupných informací přemluvil až producent a hudebník Jan P. Muchow. Během dalších úprav se navíc změnil i tón celého filmu. Původně zamýšlené vážnější drama se postupně proměnilo v tragikomedii, která dokázala skloubit humor s pocitem životní nejistoty mladé generace.
Najít správné herce nebylo jednoduché
Casting zabral přibližně čtyři měsíce. Ondříček objížděl divadla po celé republice a hledal ideální představitele jednotlivých postav. V zákulisí se vedly debaty i o alternativním obsazení některých rolí. Scenárista Petr Zelenka měl například jiné představy o představiteli Jakuba než režisér. Ostatně on sám tvrdil, že snímek má být „o jakési podivné nesvéprávnosti, nezpůsobilosti k životu, o všeobecné neschopnosti se rozhodovat,“ takže podle toho bylo třeba hledat postavy. Největší potíže nakonec způsobila role Hanky. Jitka Schneiderová byla obsazena až mezi posledními herci, přesto dnes patří její výkon k nejvýraznějším ve filmu.
Jednou z nejpamátnějších scén je okamžik, kdy žárlivý Ondřej zapálí spící Jakuba s Hankou. Inspirací byla skutečná událost a natáčení rozhodně nebylo jednoduché. Herci měli pod kostýmy speciální nehořlavé obleky a o bezpečnost se starali profesionální kaskadéři. Ondříček přitom chtěl zachovat co největší míru autenticity, takže nechával prostor i improvizaci během samotného natáčení.
Jakub Kohák se filmem pouze mihne, odhalí ho jen pozorní díváci
Ve filmu si zahrál i Jakub Kohák
Pozorným divákům možná neuniklo, že se ve filmu krátce objeví i Jakub Kohák. Dnes známý herec a režisér tehdy působil jako asistent režie a v jedné klubové scéně si zahrál bodyguarda. Ve stejné sekvenci vystupuje také Kryštof Michal ze skupiny Support Lesbiens jako zpěvák fiktivní kapely Fake Dead. Hudba ostatně patří k nejsilnějším stránkám filmu a soundtrack Jana P. Muchowa dodnes mnozí považují za jeden z nejlepších v historii české kinematografie.
Jedním z nenápadných detailů je skupina japonských turistů, kteří touží poznat typickou českou rodinu. Ve skutečnosti je ale ztvárnili komparzisté z Mongolska. Představitelka Vesny, Labina Mitevská, navíc pochází ze Severní Makedonie a dodala filmu výrazný mezinárodní rozměr.
Úspěch Samotářů však nebyl jen v Česku. Film se promítal na zahraničních festivalech a například v Polsku se po jeho uvedení objevily tematické výlety po pražských místech, kde se natáčelo. Každopádně i po více než čtvrtstoletí zůstávají Samotáři jedním z filmů, které dokážou oslovit nové generace diváků stejně jako ty, které s nimi dospívaly.
Zdroje: autorský článek s využitím
