Článek
Když se v roce 1983 dostaly do kin Sněženky a machři, diváci získali novou kultovní komedii. Příběh středoškoláků na lyžařském výcviku se stal generační záležitostí a jeho popularita přetrvává dodnes. Za legendárními hláškami a nezapomenutelnými postavami se ale skrývá řada zajímavostí, které nejsou na první pohled vidět.
Profesor Karda nebyl smyšlený
Jednou z nejvýraznějších postav filmu je bezpochyby přísný profesor Karda, kterého ztvárnil Radoslav Brzobohatý. Jeho jméno nevzniklo náhodou. „Jméno Karda jsem dal podle chlapa, který mi nechtěl prodat garáž a neustále natahoval cenu,“ usmíval se scenárista Radek John. A aby toho nebylo málo, tak samotná povaha profesora, tedy přísného chlápka, vycházela z jeho bývalého učitele fyziky, na kterého neměl zrovna nejlepší vzpomínky. Snad i proto působí Karda tak autenticky. Není to karikatura učitele, ale člověk, který věří v disciplínu, pořádek a autoritu. Ne náhodou se stal jednou z nejzapamatovatelnějších postav české filmové historie.
Kdo by si nepamatoval krásnou Mariku v podání Evy Jeníčkové
Suchánek za film zaplatil vysokou cenu
Pro mladé herce představovalo natáčení několikaměsíční dobrodružství. Všechno šlo stranou, existovala jen zábava a práce na snímku. Zároveň ale znamenalo dlouhé týdny mimo školní lavice. A ne každý zvládl skloubit filmování se studiem. Nejtvrději na to doplatil Michal Suchánek, který po skončení natáčení neprošel do dalšího ročníku a musel školu opakovat. Podobné problémy měli i další členové mladé party. Také Václav Kopta neměl ve škole dvakrát ideální výsledky a situaci zachraňoval reparáty.
Mimochodem, právě Kopta se do filmu víceméně prolhal. Režisér Karel Smyczek hledal mladé herce, kteří zvládnou lyžování. Kopta ale na konkurzu zatajil, že na lyžích prakticky vůbec neumí. Naopak se tvářil, jako by se na nich narodil. Pravda vyšla najevo až na horách.
Produkce proto musela rychle zajistit dubléra, který za něj odjezdil náročnější scény. „Ve filmu za mne lyžoval kluk ze střediska vrcholového sportu. Já měl k tomu veskrze odpor. Ty zájezdy byly vždy přehlídkou chudých a bohatých rodin. Taky čekání ve frontě na vlek, pak strach, jak se na něm udržet. Zimní hory byly pro mne trauma,“ vzpomínal herec.
Boženka se bála lyží
Ani dospělí členové obsazení neměli na svahu vždy jistotu. Herečka Valentina Thielová, představitelka profesorky Boženky, měla z lyžování respekt. V některých scénách proto štáb využíval různé triky, aby nemusela absolvovat náročnější sjezdy.
Filmaři se navíc museli vypořádat s proměnlivým počasím. Část scén vznikala s několikaměsíčním odstupem a některé interiéry byly dodatečně postaveny v barrandovských ateliérech. Lyžárna, kterou si diváci dobře pamatují, ve skutečnosti na místě natáčení vůbec neexistovala.
Duchoslav přišel kvůli omluvence
Dnes už legendární představitel Vikiho Cabadaje, Jan Antonín Duchoslav, se k filmu dostal úplnou náhodou. Na konkurz nebyl vůbec pozván. Doprovázel pouze spolužačky a hlavní motivací byla omluvenka do školy. Nakonec však zaujal natolik, že získal jednu z hlavních rolí. Jeho sebevědomý Viki se rychle stal miláčkem publika. Duchoslav měl navíc oproti většině kolegů jednu velkou výhodu, protože závodně lyžoval, takže na svahu vypadal přesvědčivě bez pomoci dublérů.
Natáčení probíhalo převážně v horském prostředí a mladí herci byli na dlouhou dobu bez rodičů. Není proto překvapením, že si volné večery dokázali užít. Jan Antonín Duchoslav si oblíbil karetní partie se členy štábu. „To byl živel. Pořád s námi chtěl hrát karty a ponocovat. Báli jsme se, že nás obere, tak jsme ho posílali spát,“ vzpomínal režisér Karel Smyczek.
Film, který vadil komunistům
Přestože šlo o oddechovou komedii, neunikla pozornosti tehdejších stranických funkcionářů. Některým vadilo, že film ukazuje studenty při popíjení alkoholu. Jiní kritizovali skutečnost, že ve vyústění příběhu vítězí názor jednotlivce, nikoli kolektivu. V části tehdejšího Severomoravského kraje bylo dokonce promítání filmu na čas pozastaveno.
Z dnešního pohledu jde o paradox, protože právě civilnost a přirozenost postav pomohly tomu, že Sněženky a machři zestárly mnohem lépe než řada ideologicky „správných“ filmů své doby. Ale i proto se k nim diváci vracejí i více než čtyřicet let po premiéře. Nejen kvůli Vikiho hláškám a studentským lumpárnám, ale také proto, že pod sněhovou pokrývkou skrývají překvapivě autentický obraz dospívání jedné generace.
Zdroje: autorský článek s využitím
