Článek
Když v roce 2006 vstoupili do kin Účastníci zájezdu, diváci dostali přesně to, co od adaptace bestselleru Michala Viewegha očekávali, tedy letní komedii plnou svérázných postav, vztahových zmatků a nezapomenutelných hlášek. Film režiséra Jiřího Vejdělka nakonec přilákal téměř 800 tisíc diváků a stal se jedním z největších domácích hitů roku. Jenže zatímco na plátně vládne bezstarostná dovolenková atmosféra, samotné natáčení mělo k pohodě daleko.
Moře vypadalo lákavě, ve skutečnosti bylo ledové
Přestože se děj odehrává v Chorvatsku, většina exteriérů vznikala v italských letoviscích Sistiana a Duino. Voda ale měla během natáčení jen kolem 13 stupňů, takže herci při koupání rozhodně nezažívali žádnou letní idylu. Nejnáročnější chvíle prožili Eva Leinweberová a Martin Pechlát. Silné mořské proudy je při natáčení neustále odnášely mimo záběr kamery a po několika pokusech jim štáb musel podat záchranné kruhy, aby si vůbec mohli odpočinout a zůstat na hladině.
Herečka má ale na natáčení i humornou vzpomínku. Její malou dceru kdysi vyděsil pohled na maminku pobíhající po pláži v tangách. „Moje dcera byla úplně v šoku, když mě viděla běhat po pláži v tangách. Ten film u nás doma raději nepouštíme,“ vysvětlovala.
Eva Leinweberová dnes září v seriálu Ulice
Nutno říct, že filmaři museli hodně bojovat, aby dali film dohromady, vždyť jim nepřálo ani slunce. Kvůli ostrému světlu měli každé ráno jen krátké časové okno, kdy bylo možné natáčet. Adrian Jastraban navíc první den pobytu podcenil intenzitu slunečních paprsků a spálil se natolik, že maskérky musely jeho opálení při dalších scénách složitě zakrývat.
Autobus byl noční můrou kameramanů i zvukařů
Velká část děje se odehrává uvnitř zájezdového autobusu, jenže právě ten patřil k nejsložitějším natáčecím lokacím. Aby se dovnitř vešla kamera i světla, technici během jízdy opakovaně demontovali sedadla a přestavovali celý interiér. Stejně problematický byl zvuk. Motor autobusu přehlušil každou repliku a podobně dopadly i scény u moře, kde dialogy zanikaly v šumu vln. Tvůrci proto většinu filmu dodatečně namluvili ve studiu pomocí postsynchronů.
Změna se dotkla také postavy populárního zpěváka Maxe. Slovenský herec Ondrej Kovaľ sice roli odehrál, ale jeho dialogy byly kvůli výraznějšímu slovenskému přízvuku kompletně předabovány hlasem Saši Rašilova. Zajímavostí navíc je, že ve Vieweghově románu Max vůbec nebyl zpěvákem, ale spisovatelem.
Na druhou stranu nebýt autobusu a krátkých vstupů Pavla Lišky s Miroslavem Krobotem, film by přišel možná o nejikoničtější hlášky. „Vy si z toho děláte srandu, ale jestli se ty hnědý podšálky ztratí, budete muset pít z těch rozpálenejch bílejch. A to se fakt nedá.“ No, řekněte, kdo by tohle neznal?
Z Itálie rovnou na divadelní prkna
Natáčení ale taková sranda nebyla už proto, že snímek vznikal pod velkým časovým tlakem. Po úspěchu snímku Román pro ženy dostal Jiří Vejdělek příležitost natočit další Vieweghovu adaptaci a přípravy se rozběhly jen několik měsíců před začátkem natáčení.
Komplikací bylo i to, že většina herců současně hrála v pražských divadlech. Produkce proto organizovala neustálé přesuny mezi Českem a Itálií. Extrémním případem byl Bohumil Klepl, který tehdy účinkoval v řadě divadelních inscenací. Někdy ráno natáčel na pláži a večer už stál na jevišti v Praze. Jednou navíc štáb čekal na část herců sedm hodin poté, co jejich auto uvízlo kvůli poruše v Rakousku.
Narážky poslouchali ještě dlouho
Popularita filmu přinesla hercům nejen větší známost, ale také nečekané reakce publika. Adrian Jastraban a Jaromír Nosek, kteří ztvárnili homosexuální pár, později přiznávali, že ještě dlouho po premiéře poslouchali na ulici různé narážky na své filmové role. „Často je mi předhazováno, že manželka je jen zástěrka. Dokonce proběhlo několik nabídek od kluků. Vzali si na mě telefonní číslo a pak mě zvali na kávu,“ říkal Nosek v pořadu 7 pádů Honzy Dědka s tím, že homosexuála už hrát nechce. Na druhou stranu jim chodily i dopisy od diváků, kterým jejich postavy přirostly k srdci.
Zdroje: autorský článek s využitím
