Článek
Do kin se Vetřelec 3 podíval v roce 1992. Ellen Ripley se ocitla na odlehlé planetě, kde žila skupina mužů odsouzených za různé zločiny. Žádná vojenská jednotka ani moderní výzbroj. Jen opuštěná vězeňská kolonie, její obyvatelé a nebezpečný návštěvník z vesmíru. Temnější pojetí a několik zásadních dějových rozhodnutí tehdy mezi příznivci série vyvolaly značné rozpaky.
Studio 20th Century Fox hledalo podobu dalšího dílu poměrně dlouho. Do příprav postupně zasahovalo několik scenáristů a změn se dočkal i výběr režiséra. Každý měl o pokračování trochu jinou představu, takže se projekt opakovaně vracel na začátek a jeho výsledná podoba se stále oddalovala. Volba nakonec padla na Davida Finchera. Ten měl za sebou především videoklipy a reklamy, takže nabídka na jeho první celovečerní film znamenala důležitý krok v kariéře. Z vysněného začátku se ale brzy stala zkušenost, kterou by nejraději vymazal.
Scénář se měnil ještě během natáčení
Představy o třetím dílu se během příprav několikrát změnily. Na stole leželo hned několik scénářů, které se od sebe dost lišily. V jednom měl být děj zasazený do kláštera a jeho obyvatelé měli vetřelce vnímat jako součást náboženského proroctví. Další verze počítala s útokem mimozemšťanů přímo na Zemi. Nakonec dostala přednost vězeňská kolonie, jenže ani její příběh nebyl před začátkem natáčení definitivně uzavřený.
Když se začalo natáčet, nebyla dokončená ani jeho podstatná část. Některé scény se přepisovaly za pochodu a štáb se musel přizpůsobovat změnám, které přicházely prakticky ze dne na den. Peníze navíc mizely ještě před dokončením filmu. Vývoj projektu stál studio miliony dolarů a některé už připravené dekorace nakonec nenašly ve výsledném snímku využití.
Režisér se od výsledku distancoval
Fincher se dostal do složité situace. Chtěl si film natočit podle vlastních představ, jenže producenti měli jinou představu o jeho podobě i rozpočtu. Do práce mu zasahovali opakovaně a režisér musel bojovat o jednotlivé scény. S odstupem let popsal svou zkušenost velmi otevřeně: „Musel jsem na něm pracovat dva roky, třikrát mě vyhodili a musel jsem bojovat o úplně všechno.“ Ještě známější je jeho další vyjádření, ve kterém dal jasně najevo, jaký vztah k filmu má. „Hodně lidí Vetřelce 3 nenávidělo, ale nikdo ho nenáviděl víc než já.“
Režisér se od výsledného filmu postupně distancoval. Když studio v roce 2003 představilo rozšířenou verzi nazvanou Assembly Cut, Fincher se na jejím dokončení nepodílel. Tvrdil dokonce, že ji nikdy neviděl. Přestože se později stal jedním z nejuznávanějších hollywoodských režisérů, svůj celovečerní debut si za reprezentativní ukázku vlastní práce nepovažuje.
Sigourney Weaver děsila i vlastní dceru
Zatímco Fincher bojoval s producenty, Sigourney Weaver měla před sebou jednu z nejvýraznějších proměn své herecké kariéry. Ellen Ripley se měla ocitnout mezi vězni, kteří si kvůli hygienickým opatřením museli oholit hlavy. Režisér chtěl, aby se stejnému vzhledu přizpůsobila také hlavní představitelka.
Weaver s nápadem souhlasila a skutečně se nechala ostříhat dohola. V roce 1992 se pak objevovala na veřejnosti s úplně jinou vizáží, než na jakou byli diváci zvyklí. Sama později přiznala, že si na změnu zvykla poměrně dobře. Její rodina už z ní ale takové nadšení neměla. „Manžel předstíral, že se mu to líbí, a když mi vlasy dorostly, přiznal, že je nesnášel. Dcera se na mě zase nějakou dobu nechtěla dívat,“ říkala s tím, že když ji holčička viděla poprvé, tak se jí lekla a začala brečet.
Weaver se dokonce svěřila, že jí oholená hlava připadala osvobozující. Musela si ji ovšem pravidelně upravovat. Krátké strniště bylo po dvou dnech viditelné, a tak se holení opakovalo prakticky obden. Zajímavé komplikace přišly také po skončení hlavního natáčení. Když se film dodatečně upravoval a některé scény se musely znovu natočit, měla už herečka vlasy zpátky. Ve smlouvě přitom měla sjednaný bonus 40 tisíc dolarů pro případ, že by si musela hlavu znovu oholit. Studio se rozhodlo peníze ušetřit a místo dalšího stříhání objednalo speciální umělou pleš. Její výroba a aplikace vyšly přibližně na 16 tisíc dolarů.
Vetřelec měl dostat rty podle Michelle Pfeiffer
Zajímavé změny se během příprav dočkal také samotný mimozemský tvor. Jeho vzhled měl být pro třetí film odlišný od předchozích podob. Tvůrci chtěli, aby působil pohyblivěji a více připomínal zvíře. Změnil se proto tvar jeho těla a zmizely typické trubice na zádech.
Do návrhů se znovu zapojil také švýcarský výtvarník H. R. Giger, který stál u zrodu původního vzhledu vetřelce. Jenže jeho spolupráce nebyla úplně bezproblémová. Na podobě monstra totiž pracovalo více týmů a výsledná podoba neodpovídala všem jeho představám.
Jedním z překvapivých detailů byly rty. Fincher chtěl, aby měl vetřelec výraznější a plnější ústa inspirovaná herečkou Michelle Pfeiffer. Sám svůj nápad popsal poměrně neobvykle: „Dali jsme mu rty Michelle Pfeifferové. Přesně podle nich jsme je vytvořili.“ Gigerovi se představa líbila také. Chtěl, aby monstrum působilo smyslněji a jeho obličej měl výraznější rysy. Jeho návrh však nebyl do výsledné podoby filmu převzat v plném rozsahu.
Na natáčení se objevil i skutečný pes
Pozornost si zaslouží také vznik jedné z nejnepříjemnějších scén filmu. Vetřelec se tentokrát rodí z těla psa, který patří jednomu z vězňů. Tvůrci původně zkoušeli i poměrně netradiční postup. Pořídili speciální kostým a pokusili se natočit psa v převleku za mimozemšťana. Výsledek ale před kamerou nefungoval podle očekávání.
Ve filmu se nakonec objevili skuteční psi plemene rotvajler. Pro některé záběry se používaly speciální maskérské pomůcky, zatímco samotný okamžik, kdy zvířecí tělo praskne a objeví se z něj vetřelec, byl vytvořen pomocí filmové loutky. Na natáčení dohlíželi také odborníci na bezpečnost zvířat.
Vlastní zkušenost s vězením
Zajímavou shodou okolností je také obsazení Charlese S. Duttona, který ve filmu ztvárnil vězně Dillona. Vězeňské prostředí totiž nepoznal pouze ze scénáře. V mládí si skutečně odpykával trest ve věznici v americkém Marylandu.
Za mřížemi strávil několik let a právě tam se dostal k divadlu. Založil mezi vězni divadelní skupinu a postupně zjistil, že herectví by mohlo být jeho další životní cestou. Po propuštění vystudoval herectví a dostal se až na prestižní Yale School of Drama.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.theguardian.com/film/2009/feb/03/david-fincher-interview-transcript
https://www.rogerebert.com/features/things-have-changed-a-great-deal-since-your-time-a-reappraisal-of-the-alien-sequels
https://www.smithsonianmag.com/smithsonian-institution/smithsonian-curator-reveals-new-details-on-an-egg-from-sigourney-weavers-iconic-alien-franchise-180981881/
https://archive.thedigitalbits.com/articles/insidealien/part01.html
https://www.the-independent.com/life-style/film-fan-facts-sigourney-weaver-1143099.html
https://alienseries.wordpress.com/2013/08/05/interview-with-sigourney-weaver-1992/
https://bloody-disgusting.com/movie/3471671/h-r-gigers-alien-3-xenomorph-design-inspired-michelle-pfeiffer/






