Článek
Film Zátopek měl premiéru v srpnu 2021 na karlovarském festivalu a do kin vstoupil 26. srpna. David Ondříček na něm pracoval řadu let a původní nápad na film vznikl už v polovině první dekády nového tisíciletí. Nakonec z toho vzniklo 131 minut dlouhé životopisné drama, které se nesnaží převyprávět Zátopkův život rok po roku. Místo toho využívá setkání Emila Zátopka s australským běžcem Ronem Clarkem jako rámec a z něj se vrací k důležitým okamžikům atletova života.
Už tady je ale první zásadní nepřesnost. Filmové vyprávění jejich skutečný příběh časově posouvá. Návštěva Rona Clarka je spojena s dramatickým rokem 1968 a s atmosférou po sovětské okupaci. Pro diváka je to účinné řešení, historicky však situace úplně nesedí. Skutečné setkání obou mužů se odehrálo o dva roky dříve.
Václav Neužil kvůli Zátopkovi změnil životosprávu
Jednou z nejsilnějších stránek filmu je výkon Václava Neužila. Přesvědčivost jeho Zátopka ale nevznikla pouze díky maskérům, kostýmům a hereckému talentu. Neužil absolvoval několikaletou fyzickou přípravu pod vedením atletického trenéra Jana Pernicy, která trvala příprava zhruba pět let a herec během ní upravil jídelníček, pravidelně běhal a zhubl přibližně sedm kilogramů.
James Frecheville a Václav Neužil
Nešlo přitom jen o to dostat se do lepší kondice. Neužil se musel naučit Zátopkův charakteristický způsob běhu. Legendární atlet neběhal elegantně ve smyslu dnešních představ o dokonale technickém vytrvalci. Jeho styl byl velmi osobitý, místy až křečovitý, a právě proto je důležité, že se herec nesnažil vytvořit vlastní představu o tom, jak by měl slavný běžec vypadat. Zpočátku to byl docela nezvyk. Bolí v nich lýtka i achilovky, musí se v nich běhat po špičkách,“ vzpomínal Neužil.
Zátopkovu podobu dotvářela také maskérská práce. Neužil dostal typické ustupující čelo a účes, aby se slavné postavě přiblížil i v obličeji. Výsledkem je proměna, která funguje hlavně proto, že není založená pouze na make-upu, ale na celkovém pohybu a fyzickém projevu. Velkou pozornost dostaly také běžecké tretry. Filmaři nechali vyrobit repliky historických bot, v nichž Neužil absolvoval část natáčení. Jejich konstrukce nebyla pro moderního herce právě pohodlná a běh v nich znamenal výraznou zátěž pro lýtka a achilovky.
Olympijské Helsinky se natáčely v Brně
Příprava se nevyhnula ani Martě Issové. Ta se v roli Dany Zátopkové musela naučit zacházet s oštěpem a trénovala mimo jiné pod vedením trenéra Rudolfa Černého. Do její přípravy zasáhla také Barbora Špotáková, která se s Issovou během tréninku setkala. „Ono není zas tak důležité, jak daleko dohodím, ale aby technika hodu byla uvěřitelná,“ měla jasno herečka.
Jednou z největších produkčních výzev bylo vytvořit olympijské stadiony z roku 1948 a 1952. Natáčet přímo na původních sportovištích nebylo možné, a tak filmaři hledali vhodnou náhradu. Nakonec padla volba na zanedbaný stadion Za Lužánkami v Brně. A nešlo jen o to postavit kamery a začít natáčet. Areál musel projít rozsáhlou proměnou. Produkce odstranila náletovou zeleň, upravila tribuny a nechala kompletně obnovit povrch. Bylo nutné odvézt přibližně 1721 tun zeminy, založit nový trávník a znovu vytyčit atletický ovál i jednotlivá sportoviště.
Emil Zátopek je právem legendou
Výsledek na plátně působí přesvědčivě, přesto i zde jsou patrné chyby, kterých se filmaři dopustili. Jednou z nich je třeba počet drah na olympijském stadionu. Filmový Helsinský stadion jich má osm, zatímco skutečný stadion v roce 1952 sedm. Podobné problémy se objevují i v některých dalších scénách. Při běžeckých záběrech ze Zlína lze například narazit na moderní prvky městského prostředí, které do rekonstruované historické atmosféry nezapadají. U tak nákladné produkce je na zamyšlení, proč si toho nikdo nevšiml. Stejně jako faktu, že na startu desítky i maratonu na OH v Helsinkách se objeví běžec v dresu USA s číslem 994, ale ve skutečnosti žádný americký reprezentant oba závody neabsolvoval.
Zátopek není jen příběh sportovního génia
Ondříčkův film je zajímavější ve chvíli, kdy se nesoustředí pouze na vítězství. Zátopek byl člověk plný rozporů a jeho život se nedá redukovat na tři zlaté medaile z Helsinek. Tam v roce 1952 vyhrál 5000 metrů, 10 000 metrů a maraton. Maraton byl přitom disciplínou, kterou tehdy běžel poprvé. K olympijským úspěchům z Helsinek přidal ještě zlato a stříbro z Londýna 1948.
Film se dotýká také jeho vztahu ke komunistickému režimu a pozdějšího pádu z výsluní. To je jedna z důležitých částí, protože Zátopek nebyl pouze bezchybným národním hrdinou. V padesátých letech se výrazně podílel na veřejném životě socialistického Československa, po roce 1968 se však jeho postavení zásadně změnilo. Následovaly problémy, nucený odchod z armády a několik let práce mimo sportovní prostředí.
Tady mohl film jít ještě o něco hlouběji. Život skutečného Zátopka byl v mnoha ohledech komplikovanější než filmový portrét. Přesto je dobře, že se tvůrci nesnažili vytvořit pouze naleštěný pomník. Mimochodem, další m zbytečným přehlédnutím je fakt, že vlak, kterým Zátopek ve filmu cestuje do Berlína, nemohl v té době existovat. Vagóny, které jsou v soupravě, byly vyráběny až v 50. letech v Tatře Smíchov.
Dana Zátopková měla být přímo ve filmu
Velmi zajímavá je historie spojená s Danou Zátopkovou. Ondříček s ní na filmu dlouhodobě spolupracoval a získání potřebných práv trvalo několik let. Zátopková se navíc o vznik filmu aktivně zajímala a nakonec měla dostat i malou roli. Plán byl jednoduchý. Na konci filmu by se objevila jako žena sedící na lavičce ve Stromovce, kolem níž by proběhli filmoví Zátopkovi. Byla to drobnost, která by ale měla mimořádnou symbolickou hodnotu.
Dana Zátopková se však před kameru nakonec nedostala. Zemřela 13. března 2020 ve věku 97 let, tedy více než rok před premiérou filmu. Podle pozdějších vzpomínek padlo rozhodnutí o jejím krátkém vystoupení jen několik dní před hospitalizací, z níž už se nevrátila. Je smutné, že žena, která byla pro příběh filmu stejně důležitá jako samotný Zátopek, nakonec nemohla jeho dokončení vidět.
Martha Issová sehrála roli Dany Zátopkové parádně
Film si některé věci upravil
Paní Zátopkové se však týká další zbytečný chybka, která se ve filmu objevila. Konkrétně pokud jde o otázku jejího mateřství. Filmová podoba této části příběhu vytváří konflikt, který je dramaticky účinný, ale neodpovídá přesně známým skutečnostem ze života skutečné Dany Zátopkové. Zajímavá je také svatební scéna, v níž se novomanželé ocitají pod stolem. Tento detail nevycházel z původního scénáře a vznikl během práce herců. Naopak slavobrána vytvořená z oštěpů má oporu ve skutečné svatbě Zátopkových.
Za pozornost stojí také fakt, že první pokus natočit hraný film o Zátopkovi přišel dávno před Ondříčkem. Francouzská produkce plánovala projekt už v roce 1967 a do hlavní role měl být obsazen Charles Aznavour. Slavný zpěvák a herec se kvůli tomu dokonce v Praze osobně setkal se Zátopkem. Z projektu ale nakonec nic nebylo.
Zdroje:
