Článek
František Peterka (†94) byl pro několik generací diváků především Krakonošem z Krkonošských pohádek. Objevoval se ale i v řadě dalších filmů a seriálů. Pamětníci si ho mohou vybavit jako Fantomase z Arabely, trenéra juda z Jáchyme, hoď ho do stroje!nebo pana Bartáčka z komedie Zítra to roztočíme, drahoušku…!. Jeho herecký život se však zdaleka neodehrával jen před kamerou. Mnohem delší dobu strávil na divadelních prknech.
Podstatnou část své kariéry spojil s Libercem. Do tamního Divadla F. X. Šaldy přišel v roce 1951 a s výjimkou dvou sezon v Olomouci v něm zůstal až do odchodu do důchodu. Za tu dobu si zahrál kolem 250 postav. Přitom ještě několik let předtím vůbec nebylo jisté, že z něj jednou bude herec.
Makal na sobě a snil o olympiádě
Peterka totiž od mládí propadl sportu. Zajímal se o atletiku, zápasil a nejvíc ho bavilo vzpírání. Právě v něm viděl svou budoucnost a snil o tom, že se jednou dostane na olympiádu. Činky pro něj tehdy znamenaly mnohem víc než divadlo nebo filmové kamery. Herectví přišlo až později a vlastně trochu oklikou. „V té době jsem zvedal 120 kilo, trénoval jsem a chtěl jet na olympiádu. To bylo pro mě nejdůležitější a všechno jsem házel stranou,“ vzpomínal.
Na konzervatoř se dostal i díky své starší sestře. Studoval dramatický obor, který ale podle svých vzpomínek nijak zvlášť neprožíval. Po škole dokonce pracoval jako telefonista a v pojišťovně. Teprve potom přišlo první divadelní angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. V roce 1951 zamířil do Liberce a tam se jeho život definitivně spojil s divadlem. Zajímavé je, že ani tehdy se sportu nevzdal. Vzpírání pro něj nebyla krátká mladická epizoda. Zůstalo součástí jeho života ještě dlouho poté, co se z něj stal známý herec.
František Peterka měl obrovský talent
Z ruky mu vyčetla, že bude slavný
Do Peterkova životopisu patří i jedna poněkud neobvyklá historka. Když byl mladý, nechal si věštit z ruky. Věštkyně mu sdělila, že sportovní kariéra nevyjde, ale stane se známým umělcem. Peterka později tvrdil, že mu předpověděla také dvě děti, vyznamenání a ve stáří vážnou nehodu. Herec se k tomuto příběhu během života opakovaně vracel. A některé části jeho osudu skutečně připomínaly to, co mu tehdy měla předpovědět.
V roce 2001 měl při procházce vážnou dopravní nehodu. Bylo mu 79 let a zranění nohou byla natolik těžká, že lékaři dlouho bojovali o to, aby o nohu nepřišel. Následovaly roky léčby a desítky operací. Pro člověka, který celý život sportoval, to byla obrovská rána. Peterka později přiznal, že první rok v nemocnici už neviděl příliš smyslu v tom, co bude dál. „Když se mi stala ta havárie, tak jsem se v nemocnici první rok každý den v duchu modlil, aby si mě bůh vzal. Zhroutil se mi svět, protože to vypadalo, že už nikdy nebudu chodit.“
Nakonec se ale nevzdal. Znovu začal cvičit a postupně se dokázal postavit na nohy. Pomohla mu přitom i celoživotní fyzická kondice. Pozoruhodný byl také jeho postoj k řidičce, která ho srazila. „Řekl jsem jí, že jsem na ni ani jednou nepomyslel ve zlém, že se na ni vůbec nezlobím. Beru to tak, že jsem to měl napsáno v osudu,“ uvedl.
Nebyl jen svalovec
Peterkova postava samozřejmě ovlivnila typy rolí, které dostával. Mohutná postava a sportovní minulost se filmařům hodily. Byla by ale škoda zredukovat jeho kariéru pouze na silné chlapy, kteří měli vypadat nebezpečně. Už v roce 1960 zaujal ve filmu Přežil jsem svou smrt, kde ztvárnil vězně v koncentračním táboře. Objevil se také ve snímcích Černý prapor, Život pro Jana Kašpara, Dáma na kolejích, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, nebo Hodíme se k sobě, miláčku…?. Později se objevil také v americkém filmu Most u Remagenu.
Jeho filmografie tedy zdaleka nestála jen na komediích. Přesto právě ty mu přinesly největší popularitu. A pak je tu samozřejmě Jáchyme, hoď ho do stroje! Peterka v něm neměl velkou roli, ale několik vět mu stačilo k tomu, aby si ho diváci zapamatovali. Jeho trenér juda se stal jednou z drobných postav, které filmu pomohly vytvořit jeho specifický humor. Podobně tomu bylo s Fantomasem v Arabele. Pod maskou byl téměř k nepoznání, takže část diváků možná ani netušila, kdo se pod ní skutečně skrývá.
Krakonoš mu změnil život
Největší slávu mu ale přinesl až Krakonoš. V Krkonošských pohádkách byl Peterka pod maskou téměř nepoznatelný. Jeho mohutná postava však dokonale odpovídala představě mocného pána hor. Samotné natáčení přitom rozhodně nebylo pohodlné. Většina scén vznikala v barrandovském trikovém ateliéru v noci. Přes den totiž prostor využívaly jiné produkce. Peterka navíc musel kombinovat natáčení s prací v libereckém divadle.
V praxi to znamenalo, že po zkoušce v Liberci sedl do auta, odjel do Prahy, několik hodin natáčel a nad ránem se zase vracel zpátky. „Odpoledne po zkoušce v divadle v Liberci na mě čekalo auto, odvezli mě na Barrandov, krakonošovsky nalíčili a točilo se třeba do pěti do rána. A v deset dopoledne začínala zase zkouška v Liberci, takže jsem musel být zpět!“ popisoval. K tomu musel jako Krakonoš kouřit dýmku, přestože byl nekuřák. Ani to mu práci zrovna neusnadňovalo.
S Ivou Janžurovou společný čas většinou promlčeli
S Janžurovou si příliš nerozuměli
Jednou z jeho nejznámějších filmových partnerek byla Iva Janžurová. Společně se objevili například v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku…! a Hodíme se k sobě, miláčku…? Před kamerou jim to fungovalo výborně. Jejich filmové manželské dvojice patří k nejvýraznějším komediálním párům československého filmu sedmdesátých let.
Mimo kameru už to bylo trochu jiné. Peterka sám přiznával, že si s Janžurovou nebyli nijak zvlášť blízcí. Každý byl zkrátka jiný typ člověka. „Byli jsme každý úplně jiný. Seděli jsme v šatně a celou dobu jenom mlčeli. Ona si četla nebo pletla a já lelkoval a modlil se.“ Na filmovém plátně ale jejich rozdílné povahy vůbec nevadily. Naopak. Možná právě proto jejich společné scény působily tak přirozeně.
Smrt pro něj byla vysvobozením
Peterka ke konci života prodělal infarkt, poté mu lékaři zjistili rakovinu. Zemřel ve spánku hodinu před půlnocí 24. listopadu roku 2016. „Smrt pro něj byla vysvobozením. Pan doktor říkal, že v tomhle věku a s touhle nemocí se nedá už nic dělat. Rakovinu už měl v celém těle,“ prozradila hercova bývalá manželka Miluše. Na Peterku dodnes vzpomínají nejen milovníci Krakonoše.
Ani Liberec na svého dlouholetého herce nezapomněl. Už za života dostal Medaili města Liberce a po smrti také čestné občanství. V roce 2020 pak byla v liberecké radnici odhalena jeho bronzová busta. Je to poměrně symbolické zakončení jeho vztahu s městem. Peterka se totiž z Pražáka postupně stal Liberečákem, kterého si místní spojovali nejen s televizním Krakonošem, ale hlavně s divadlem.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://zeny.iprima.cz/smutny-osud-frantiska-peterky-umiral-v-krutych-bolestech-vestba-se-naplnila-193830
https://cnn.iprima.cz/show-time/konec-zivota-se-pro-herce-frantiska-peterku-stal-utrpenim-modlil-se-aby-zemrel-207586
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/51855/legendarni-krakonos-frantisek-peterka-88-let-40-operaci-a-furt-ho-chteji-zenske.html
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/340712-frantisek-peterka-94-se-tesil-do-nebe-sbohem-krakonosi
https://www.denik.cz/kultura/krkonosske-trautenberk-ance-kuba-hajnej-peterka-prachar-satoransky-maciuchova/
https://dvojka.rozhlas.cz/legenda-frantisek-peterka-vzpominky-z-rozhlasoveho-archivu-8625601
