Článek
Životní příběh Emilie Clarke (38) je důkazem toho, jak v podstatě málo dnes je zapotřebí k tomu, aby se z vás stala celosvětové známá celebrita. Jí k tomu stačila role neohrožené hrdinky Daenerys Targaryenové, matky draků v kultovním seriálovém trháku Hra o trůny.
Za všechno může maminka
Přitom už od dětství bylo jasné, že Emilia má spoustu uměleckých talentů, například hraje skvěle piano, kytaru i klarinet a krásně zpívá a nechybí ji ani výtvarné nadání. Ale herectví ji uchvátilo už ve třech letech, kdy ji maminka vzala na premiéru jednoho muzikálu, na němž spolupracoval jako zvukový technik její tatínek.
Takže poté, co s úspěchem absolvovala prestižní střední školu v Oxfordu, vrhla se na studium herectví a brzy dostala první seriálové role. V její rodné Velké Británii si brzy všimli, že je nejen velmi pohledná, ale také nesmírně talentovaná a dostala se na přední místa v žebříčku nadějných mladých herců.
Ve vztahu touží po svobodě
Nebýt fantasy seriálu, z něhož se stal světový hit, nejspíš by pro zbytek světa zůstala jednou z mnoha mladých britských hereček. Ale Hra o trůny se stala natolik slavnou, že během pár týdnů se změnil i Emiliin život. Najednou se o ní všichni zajímali, především o to, s kým zrovna chodí a jestli se náhodou nebude vdávat. Do jisté míry to brala jako nutné zlo, ale po čase pociťovala, že jí tento zájem o její soukromí není vůbec příjemný. Což do jisté míry souviselo s tím, že jednu dobu poměrně hodně střídala partnery. Najít toho pravého pro ni není zrovna jednoduché, protože požaduje v partnerství absolutní svobodu, především s ohledem na svou kariéru.
Chtěla odejít ze světa
Na tom ztroskotal její vztah s americkým producentem a hercem Sethem MacFerlanem i ten další s hercem Cory Michaelem Smithem, s nímž se Emilia sblížila, když spolu hráli na Broadwayi. A neslavně skončila i romance s dalším kolegou Jaiem Courtneym . Bylo by ale nespravedlivé Emilii obviňovat z přelétavosti, navíc v době svého strmého výstupu na vrchol prodělala dvě těžké operace mozku a je skoro zázrak, že je přežila bez následků. „Je opravdu pozoruhodné, že po všech těch operacích mozku normálně mluvím, artikuluji a žiji život absolutně bez následků. Jen opravdu velmi malé procento lidí takové zákroky vůbec přežije,“ tvrdila v rozhovoru pro BBC.
Když viděla rentgen svého mozku, všimla si, že není kompletní. „Chybí mi opravdu velký kus mozku. Vždycky mě to ale popravdě spíš rozesměje. Aspoň je vidět, jak malou část mozku ve skutečnosti používáme. Říkám si, že to jsem prostě já. To je mozek, který teď mám. Takže ho nebudu zatěžovat myšlenkami na jeho části, které už jsou pryč.“ Ovšem zejména druhý zákrok ji stál hodně psychických styl a přiznává, že prosila lékaře, aby ukončili její trápení. Ti jejím prosbám samozřejmě nevyhověli.
Když se herečka uzdravila, přestala řešit vztahové propletence, a ještě usilovněji se vrhla na budování své kariéry a také na charitu. Založila totiž nadaci pomáhající pacientům se stejnou diagnózou jako měla ona. Prostě nechává vše na osudu, protože věří, že jednou svého vysněného tolerantního partnera určitě potká.
Zdroje: idnes.cz, g.cz, newyorker.com, health.com, expresfm.cz
