Článek
Zatímco někdo vozí z dovolené magnetky, Igor Bareš (60) si domů přiveze kus kamene ze zříceniny, starý klíč nebo hlínu z hrobu slavného spisovatele. Tahle zvláštní fascinace z něj dělá jednu z nejzajímavějších osobností českého herectví. Přitom na první pohled klidně a nenápadně. Jeho hlas znají posluchači audioknih i rozhlasu, televizní diváci si ho spojují s charakterními rolemi, ale stejně přesvědčivý je i ve chvíli, kdy dostane prostor pro temnější postavy.
S potěšením chodí na pohřby a hřbitovy
Právě určitá melancholie a vnitřní napětí z něj dělají herce, který na obrazovce nikdy nepůsobí ploše. Možná to souvisí i s tím, že ho od mládí přitahovalo tajemno, historie a místa, kolem kterých ostatní raději projdou bez zastavení. Dnes už se o jeho zálibě ví poměrně dost. Sám jí říká „funerální turistika“ a s nadhledem přiznává, že klasické dovolenkové atrakce ho příliš neberou. „Mám to rád. Chodím s potěšením i na pohřby a hřbitovy navštěvuji na výletech hned po hospodách,“ vysvětluje.
Když cestuje, často vyhledává právě staré hřbitovy, opuštěné kostely, bojiště nebo místa spojená s tragickými příběhy. Nejde ale o lacinou fascinaci smrtí. Spíš o zvláštní kombinaci historie, atmosféry a lidských osudů, které jsou na podobných místech pořád cítit. „Kousek od Okoře je ve vesničce Noutonice hřbitov, o němž se povídají strašidelné historky. Ozývá se tam pláč dětí, troubení auta, jež tam není, některé hroby nejdou vyfotit. Moje dcera Tonička se tam bála jet, tak jsem se tam vypravil s kamarádem,“ vyprávěl. Když došli na hřbitov, kde leží i Petr Hapka, chtěli jeden hrob vyfotit. Jenže to nešlo. „Až když cvaknul podruhé. Pak jsem se nechal vyfotit u hrobu rodiny Barešových a fotografie se mu v mobilu objevila dvakrát. Takové příhody mě baví.“
Igor Bareš s manželkou Antonií Talackovou
Rostlina z Vonoklas
Rodák z Olomouce měl přitom původně úplně jiné plány. Jako kluk chtěl pracovat u zvířat a snil o tom, že se jednou stane veterinářem. Velkou roli v tom hrála olomoucká zoologická zahrada, kterou miloval už od dětství. Kvůli tomu nastoupil i na zemědělskou školu. Nakonec ale přišlo divadlo a bylo rozhodnuto. Herectví ho postupně vtáhlo natolik, že u něj zůstal dodnes. Vedle divadla a filmu ho dlouhá léta formoval i trampský život. Toulky přírodou, spaní pod širákem a zájem o staré příběhy ho přivedly k místům, která mají silnou atmosféru.
Jeho sbírka suvenýrů by navíc vydala na malé muzeum kuriozit. Doma má například staré klíče, vojenské artefakty nebo drobnosti nalezené na místech s dramatickou historií. Některé předměty působí poměrně nevinně, třeba kameny ze zřícenin nebo věci z antikvariátů. Jiné už mají mnohem temnější nádech. Herec se netají tím, že si přivezl třeba větvičku ze stromu, na kterém se kdysi oběsil člověk, nebo rostlinu z Vonoklas, kde vznikaly legendární a dodnes mrazivé scény z epizody Studna ze seriálu Třicet případů majora Zemana.
Některé lokality mu nedělají dobře
Silný zážitek pro něj představovala také návštěva Lipnice nad Sázavou, kde je pochovaný Jaroslav Hašek. Z místa si tehdy odvezl hrst hlíny. Podobné věci mohou na někoho působit zvláštně, Bareš o nich ale mluví bez pózy. „Všechny ty suvenýry mi připomenou, s kým jsem tam byl, kdy jsem tam byl a jak mi tam bylo,“ říká jednoduše.
Jeho manželka, herečka Antonie Talacková, si z jeho záliby občas dělá legraci, zároveň pro ni ale má pochopení. Právě ona prý přišla s označením „funerální turistika“ a sama mu kdysi darovala knihu o světových pohřebištích. A nezůstalo jen u čtení. Když Bareš objevil zmínku o slavných sicilských katakombách s tisíci mumifikovaných těl, vyrazili spolu na Sicílii. Místo, které většina turistů obejde obloukem, je naopak fascinovalo.
Přesto existují lokality, kde prý i jemu nebylo dobře. V jednom z rozhovorů vzpomínal na návštěvu statku Pohádka, spojeného s vrahem Ivanem Roubalem. „Říká se, že tam házel lidi prasatům, aby se zbavil jejich těl. Nevěřili byste, jak ohromně negativní energie tam je. Padla tam na nás po chvíli obří deprese, utíkali jsme odtamtud jako malé děti.“
Odkaz Ivana Roubala se možná na statku Pohádka stále promítá
Podobnou zálibu měl i Karel Gott
Temnější atmosféra ho přitahuje i profesně. Dlouhodobě patří mezi výrazné interprety audioknih a často sahá po psychologicky náročných nebo melancholických textech. Velmi blízká jsou mu například díla Vladimíra Körnera, jejichž syrovost a historická tíseň mu evidentně sedí. Právě hlas je ostatně jednou z Barešových nejsilnějších zbraní. V rozhlase strávil desítky let a několikrát přiznal, že práce s mikrofonem pro něj byla v těžších životních obdobích až terapeutická.
Velkou pozornost vzbudilo i to, že načítal životopis Karla Gotta. Během práce se prý dozvěděl mnoho detailů, které ho překvapily. Zaujalo ho například, že i slavný zpěvák měl v dětství zvláštní vztah k pohřbům a rád je navštěvoval. Bareš v tom viděl určitou podobnost se svými vlastními zájmy.
A pak je tu ještě jedna kuriozita, která jeho pověst lehce morbidního sběratele definitivně potvrzuje. Herec si už pořídil vlastní hrobku. Ne ledajakou, jde o místo, které kdysi patřilo legendárnímu herci Josefu Kemrovi. Bareš to nebere jako bizarní trofej, spíš jako zvláštní symbol kontinuity a vztahu k herecké historii.
Zdroje: autorský článek s využitím
