Článek
Komedie Jak napálit advokáta z roku 1980 patří k filmům, které stojí především na výrazných hereckých osobnostech. Miloš Kopecký v ní hraje svérázného advokáta Jiřího Hořice, jenž se specializuje na motoristické spory a při pátrání po pravdě se občas chová spíš jako soukromý detektiv než právník. Za pohodovou podívanou se ale skrývá i jedna nepříliš příjemná kapitola z příprav filmu. Hlavní roli měl totiž původně dostat Jan Skopeček.
Skopeček se připravoval, pak přišlo ticho
Jan Skopeček nebyl člověkem, který by svou práci bral na lehkou váhu. Na roli se připravoval, znal scénář a absolvoval také kostýmní zkoušky. Všechno tedy nasvědčovalo tomu, že advokáta Hořice skutečně ztvární. Jenže místo začátku natáčení přišlo ticho a Skopeček se dozvěděl, že byl z projektu vyřazen, až nepřímo. „Došlo mi, že nakonec vybrali někoho jiného, ale jak už to tak bývá, mně se to nikdo neobtěžoval říci. Už jsem s tím měl zkušenosti, tak jsem to bral v klidu. Naprosto to samé se mi stalo u filmu Ať žijí duchové, kde mě v roli rytíře z Brtníku v tichosti nahradil Jirka Sovák. Tam tedy alespoň obsadili moji ženu Věru, tady ne,“ vzpomínal.
Dnes může podobné jednání působit zvláštně. V tehdejším filmovém prostředí ale nebylo neobvyklé, že o obsazení rozhodovala kombinace režisérovy představy, dostupnosti herců a někdy také jejich aktuální popularity. V tomto případě sehrál důležitou roli především Miloš Kopecký.
Miloš Kopecký se na toli právníka prostě hodil
Kopecký měl za sebou čerstvého advokáta
Kopecký totiž krátce předtím vytvořil další výraznou právnickou postavu. Ve filmu Causa Králík z roku 1979 režiséra Jaromila Jireše ztvárnil advokáta Oldřicha Lukáška, který se po zdravotních problémech odstěhuje na venkov a pokračuje tam v advokátní praxi.
Právě tato role byla jedním z důvodů, proč Vladimír Čech chtěl do svého nového filmu znovu právě Kopeckého. Jak napálit advokáta se přitom do kin dostal už v roce 1980 a Kopecký tak během velmi krátké doby vytvořil dvě rozdílné, ale přece jen tematicky příbuzné právnické postavy. „Hrát dvě takto podobné role v tak krátkém úseku po sobě, to není ideální načasování.“ Režisérovi svůj názor prý vysvětloval, nakonec však nabídku přijal. A jeho osobitý projev je dnes jedním z hlavních důvodů, proč film stále funguje.
Advokát, který se nebojí umazat si ruce
Hořic není klasický filmový právník, který by pouze seděl v kanceláři nad spisy. Do případů se pouští po hlavě a neváhá hledat důkazy přímo v terénu. Řeší například případ Vlastimila Dymeše, jenž se dostane do problémů kvůli fingované pracovní neschopnosti, nebo nehodu mladého řidiče Čižmy. Další případ se týká ženy, která se pokouší získat odškodnění po smrtelné autonehodě svého bývalého manžela. Hořic postupně zjišťuje, že nic není tak jednoduché, jak se na začátku zdá.
Na scénáři spolupracovali Karel Friml a Milan Růžička. Friml měl k tématu mimořádně blízko, věnoval se totiž dopravní problematice a pracoval také na televizním pořadu Auto Moto Revue. Sám později vysvětloval, že původně vznikaly samostatné příběhy ze života řidičů. Barrandov však během přípravy požadoval změny a výsledná podoba filmu se několikrát proměnila.
Munzar, Větrovec i Rosůlková
Miloš Kopeckve snímku dostal velmi silné herecké spoluhráče. Jeho protivníky a klienty představují například Josef Větrovec, Luděk Munzar nebo Josef Bek, zatímco jeho matku si zahrála Marie Rosůlková. Partnerku doktora Hořice ztvárnila Michaela Mišková. V menších, ale dobře zapamatovatelných úlohách se objevují také Radovan Lukavský, Otakar Brousek starší, Jan Kanyza, Svatopluk Beneš nebo Oldřich Velen.
Zajímavý je také Oldřich Velen. Ten se objevil jak v Causa Králík, tak v Jak napálit advokáta, ovšem pokaždé v jiné úloze. „Já si zahrál v obou filmech, pokaždé jinou roli. V jednom jsem byl vedoucí půjčovny aut, ve druhém komplic. Na obě natáčení mám krásné vzpomínky. Hráli tam báječní kolegové a byla legrace,“ usmíval se.
Poslední film Vladimíra Čecha
Pro režiséra Vladimíra Čecha měl film ještě jeden význam. Jak napálit advokáta byl jeho posledním filmovým režijním počinem. Čech předtím natočil řadu filmů a televizních projektů, tento snímek tak uzavírá jeho režijní filmografii poněkud nenápadně – obyčejnou komedií o právníkovi, autech a dopravních nehodách.
Film vznikl v letech 1979–1980, do kin byl uveden 12. září 1980 a má 76 minut. Kameru vedl Rudolf Stahl mladší, hudbu složil Štěpán Lucký a střihačem byl Jan Chaloupek. Při sledování dnes člověk může mít trochu zvláštní pocit. Na obrazovce vidí Kopeckého, který jako Hořic působí naprosto přirozeně. Jenže za jeho obsazením stojí rozhodnutí, kvůli němuž se Jan Skopeček o své vyřazení dozvěděl způsobem, který by dnes působil přinejmenším velmi neprofesionálně.
Zdroje: autorský článek s využitím
