Článek
Sofja Kovalevská se narodila v roce 1850 v Moskvě do aristokratické rodiny. K matematice ji nepřivedla klasická školní dráha. Vyrůstala v prostředí, kde měla žena získat především společenské a praktické vzdělání odpovídající tehdejším představám o jejím postavení. Jenže Kovalevská měla o matematiku mimořádný zájem a její schopnosti se začaly projevovat velmi brzy. Problém však spočíval v tom, že talent sám o sobě nestačil.
Ani Německo nebylo zemí zaslíbenou
V carském Rusku ženy neměly možnost běžně studovat na univerzitách. Kovalevská proto hledala způsob, jak se ke skutečnému vysokoškolskému vzdělání dostat. V roce 1868 uzavřela s paleontologem Vladimirem Kovalevským sňatek, který jí umožnil získat větší osobní svobodu a následně odjet za vzděláním do zahraničí. Otevřela se jí cesta, díky níž mohla studovat v Německu. Ani tam ji však nečekaly otevřené dveře. Ženy nemohly jednoduše usednout do univerzitních lavic a navštěvovat přednášky stejně jako muži.
Kovalevská tak vsadila na individuální výuku. V Berlíně se dostala k jednomu z nejvýznamnějších matematiků své doby, Karlu Weierstrassovi. Ten v ní velmi rychle poznal mimořádný talent. Kovalevská se stala jeho soukromou žačkou a během několika let se propracovala k problémům, které byly na úrovni tehdejšího vrcholného matematického výzkumu. Weierstrass pro ni představoval nejen učitele, ale také člověka, který byl ochoten brát její schopnosti vážně v době, kdy to mnoho institucí odmítalo.
Sofja Kovalevská se dokázala prosadit ve světě, který v té době patřil téměř výhradně mužům
Matematika parciálních diferenciálních rovnic
V roce 1874 jí univerzita v Göttingenu udělila doktorát, nešlo přitom o běžnou studentskou kariéru. Doktorát získala na základě několika vědeckých prací, mimo jiné práce z oblasti parciálních diferenciálních rovnic. Právě matematika parciálních diferenciálních rovnic patří k oblastem, v nichž její jméno přežilo dodnes. Kovalevská rozpracovala výsledek, který se stal známým jako Cauchyho–Kovalevské věta. Zjednodušeně řečeno jde o otázku, za jakých podmínek lze u určitého systému parciálních diferenciálních rovnic zaručit existenci a jednoznačnost analytického řešení v okolí daného bodu.
Pro běžného člověka může taková formulace působit abstraktně. Ve vývoji matematické analýzy však šlo o zásadní problém. Výsledky spojené s touto větou se staly součástí teorie diferenciálních rovnic a její význam přetrval i dlouho po Kovalevské smrti.
Je přitom důležité nepřevyprávět její kariéru jako jednoduchý příběh o geniální ženě, která pouze „porazila muže“. Realita byla složitější. Kovalevská potřebovala učitele, podporu akademických kontaktů i instituci ochotnou její schopnosti využít. Překážky proto nepřekonala sama v izolaci. Dokázala ale využít každou možnost, která se před ní objevila, a postupně si vytvořila postavení, které bylo pro ženu její doby mimořádné.
Zásadní zlom přišel ve Švédsku
V roce 1881 se Kovalevská přestěhovala do Stockholmu a díky podpoře matematika Gösty Mittag-Lefflera získala možnost přednášet na tehdejší Stockholmské vysoké škole. Od roku 1884 zde působila jako mimořádná profesorka a v roce 1889 byla jmenována řádnou profesorkou matematiky. Stala se tak první ženou, která ve Švédsku získala profesuru, a jednou z prvních žen v moderní Evropě, které dosáhly plnohodnotného profesorského postavení v matematice.
Sofja Kovalevská měla i svou poštovní známku
Její působení ve Stockholmu mělo ještě jeden důležitý rozměr. Kovalevská nebyla pouze výzkumnicí, ale také učitelkou. Z dochovaných pramenů vyplývá, že jí záleželo na tom, zda studenti látce skutečně rozumějí. Ve svých dopisech otevřeně přiznávala, že někdy měla pocit, že nedokáže posluchače dostatečně zaujmout nebo jim látku vysvětlit tak jasně, jak by chtěla. Tato sebekritika ukazuje, že její profesorská dráha nebyla bezchybným příběhem triumfu, ale skutečnou akademickou prací se všemi pochybnostmi a problémy.
Bordinova cena Francouzské akademie věd
Vedle parciálních diferenciálních rovnic se Kovalevská věnovala také mechanice. Nejvýznamnější práci v této oblasti vytvořila o pohybu tuhého tělesa kolem pevného bodu. Za ni získala v roce 1888 prestižní Bordinovu cenu Francouzské akademie věd. O významu její práce svědčí i to, že Akademie cenu zvýšila z původních 3000 na 5000 franků poté, co porota její výsledek vyhodnotila jako mimořádný. Tehdejší Nature o udělení ceny informoval ve svém vydání z prosince 1888.
Její výzkum vedl k tomu, co dnes známe jako Kovalevské těleso, jeden z významných přesně řešitelných případů pohybu tuhého tělesa. Nebyla to přitom jen symbolická cena pro ženu, která se prosadila v mužském světě. Šlo o konkrétní a dodnes studovaný matematický výsledek.
Kovalevská navíc nebyla člověkem, který by žil pouze matematikou. Psala literární díla, zajímala se o společenské otázky a udržovala kontakty s tehdejšími intelektuálními kruhy. Spolu s Anne Charlotte Lefflerovou napsala například drama The Struggle for Happiness. Její vlastní vzpomínková a literární tvorba zároveň ukazuje, že matematiku nevnímala jako oddělený svět mimo kulturu a společnost.
Hrob Sofje Kovalevské na Severním hřbitově ve Stockholmu
Změnila matematiku
Její život však skončil předčasně. Kovalevská zemřela v roce 1891 ve Stockholmu ve věku pouhých 41 let. Zanechala po sobě nejen vědecké práce, ale také příklad ženy, která se musela k akademickému vzdělání doslova probít přes společenská pravidla své doby.
Tady je její příběh zajímavější než jednoduché tvrzení, že „žena nesměla studovat, a přesto se stala slavnou matematičkou“. Kovalevská totiž nezměnila matematiku tím, že by pouze získala titul, který jí společnost odpírala. Její práce se staly součástí samotného matematického poznání. Cauchyho–Kovalevské věta a výsledky v teorii pohybu tuhých těles jsou důležité nezávisle na tom, kdo je vytvořil.
Největším vítězstvím Sofji Kovalevské tak nebylo to, že se jako žena dostala do profesorského křesla. Bylo jím to, že její matematika nakonec přestala potřebovat vysvětlení, proč ji vytvořila žena.
Časová osa života Sofji Kovalevské
1850 – Sofja Vasiljevna Kovalevská se narodila v Moskvě v aristokratické rodině.
1868 – Uzavřela sňatek s Vladimirem Kovalevským, který jí pomohl získat možnost odejít za vzděláním do zahraničí.
1871–1874 – V Berlíně studovala matematiku soukromě u Karla Weierstrasse, protože ženy neměly běžný přístup k univerzitním přednáškám.
1874 – Univerzita v Göttingenu jí udělila doktorát z filozofie na základě vědeckých prací z matematiky.
1881 – Přestěhovala se do Švédska a začala působit ve Stockholmu.
1884 – Získala profesorské místo na Stockholmské vysoké škole a začala přednášet matematiku.
1888 – Za práci o pohybu tuhého tělesa získala Bordinovu cenu Francouzské akademie věd.
1889 – Byla jmenována řádnou profesorkou matematiky. Stala se první švédskou profesorkou a jednou z prvních žen v Evropě, které získaly řádnou profesuru v matematice.
1891 – Zemřela ve Stockholmu ve věku 41 let.
Po její smrti – Její jméno zůstalo spojeno především s Cauchyho–Kovalevskou větou a s řešením významného případu pohybu tuhého tělesa. Její práce se staly součástí historie moderní matematické analýzy.
Zdroje: autorský článek s využitím
