Článek
Film z roku 1983 byl pro Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka velkou výzvou. Jejich fiktivní génius Jára Cimrman už měl za sebou obrovský úspěch na divadelních prknech, jenže na filmovém plátně vyvstal zásadní problém – měl vůbec divákům ukázat svou tvář? „Nejdříve jsme uvažovali o tom, že bychom zachovali Cimrmana v anonymitě. Celý příběh byl by natočen z jeho pohledu, jako bychom viděli jeho očima,“ vzpomínal Zdeněk Svěrák.
Cimrmana původně neměl nikdo vidět
Diváci by tak sledovali děj jeho očima a legendární postava by zůstala stejně tajemná jako v divadle. „Problém byl v tom, že si každý Járu Cimrmana představoval jinak a my jsme nechtěli fantazii lidí nijak narušovat,“ vysvětloval Svěrák Nakonec ale všichni uznali, že u celovečerního filmu by podobný experiment pravděpodobně nefungoval a mohl by diváky spíš unavit. Ve hře byli různí herci, mimo jiné Josef Abrhám nebo Jiří Kodet. Nakonec však padla volba na Zdeňka Svěráka.
Kuriózní je, že se o svém obsazení dozvěděl úplnou náhodou. „Měli jsme už hotový scénář, ale hlavní roli jsme stále obsazenou neměli. Jednou jsem poslouchal rádio, kde zrovna probíhal rozhovor s Láďou Smoljakem o novém chystaném filmu a on tam oznámil, že Cimrmana budu hrát já. Měl jsem z toho velikou radost. I když mi to předtím vůbec neřekl, ani to se mnou nekonzultoval,“ potvrdil.
Zdeněk Svěrák měl z hlavní role radost
Jak přelstít cenzory
Natáčení probíhalo v době normalizace, takže scénář musel projít schvalováním státních orgánů. Smoljak se Svěrákem proto použili chytrou taktiku. Do scénáře záměrně vložili výrazně absurdní pasáž s raketovým průkopníkem Konstantinem Ciolkovským, která měla posloužit jako „obětní beránek“.
Cenzor získal pocit, že objevil problematické místo, nechal právě tuto scénu odstranit a ostatní satirické narážky, zejména na poměry v Rakousku-Uhersku, prošly bez větších zásahů. Tento postup později oba autoři označovali za jednu z fint, díky nimž se podařilo film natočit v podobě, jakou zamýšleli.
Ani po schválení scénáře ale komplikace neskončily. Barrandovské vedení nařídilo vyřadit komickou vložku Vichr z hor, která dnes patří mezi divácky nejznámější části filmu. „Scénu jsme museli točit snad desetkrát, protože se vždycky někdo z nás odboural. Smáli jsme se tak, že nám až tekly slzy. Režisér Smoljak už toho měl dost, jak se nám to stále nedařilo, a tak nám dal co proto se slovy: Jděte do háje, vy volové! Už neblbněte! Vždyť já nemám tolik materiálu, na Barrandově mi už další nedají, budeme v háji a ten film nedotočíme,“ říkala herečka. Vlasta Žehrová. Díky vytrvalosti Smoljaka scéna nakonec ve snímku zůstala.
Jedna scéna Smoljaka pronásledovala roky
Největší výčitky ale režisér neměl kvůli cenzuře. Mrzelo ho něco úplně jiného. Šlo o scénu lovu zajíců v oblečcích, která měla symbolicky připomínat nesmyslnost války. Ve skutečnosti však před kamerou neběželi divocí zajíci, ale domácí králíci odchovaní v kotcích. Nebyli zvyklí na pohyb ani na natáčení, a proto se po lese jen těžkopádně šourali.
Kdyby Ladislav Smoljak mohl, vrátil by čas a spornou scénu nikdy nenatočil
Smoljak po letech otevřeně přiznal, že tuto scénu považuje za svůj filmařský omyl. „Toho masakru opravdu lituji,“ nechal se slyšet. „Ferdinand d’Este takové hony pořádal, ale nyní vím, že to byla chyba.“ Souhlasil s ním i Svěrák s tím, že u scény vždycky trpí a tento okamžik považuje za skutečný hřích.
Přesto Jára Cimrman ležící, spící dodnes patří mezi klasiky české kinematografie. I proto, že se natáčelo i mimo Prahu. Děj se sice odehrává především v legendárním Liptákově, štáb využil řadu skutečných lokalit. Vedle barrandovských ateliérů vznikaly scény také na Konopišti, v Liberci nebo ve Vesci u Sobotky. Kombinace reálných míst s typickým cimrmanovským humorem dodává snímku osobitou atmosféru.
Zdroje: autorský článek s využitím
