Článek
Herec Jiří Císler (†76) se narodil v Českých Budějovicích a byl uměním přitahován už od dětství. Přestože původně vystudoval obchodní akademii, nakonec se přes hudbu dostal až k herectví. Zpočátku se věnoval hlavně hraní v divadle, ale posléze zazářil také na stříbrném plátně. Znát jej můžete třeba ze seriálu Návštěvníci nebo z pohádky pro děti Šmoulové, kde svůj hlas propůjčil záporákovi Gargamelovi. Přestože na jevišti nebo v televizi z Jiřího sršelo jeho charisma, v reálném životě byl spíše tichý introvertní typ člověka.
Temná stránka
Měl však i svou temnější stránku. Císlera Státní bezpečnost zaregistrovala jako kandidáta tajné spolupráce v roce 1978 a o rok později povýšila na agenta. Informoval StB například o tom, jak Jiří Suchý válčí s komunistickým režimem či jak si chce vyjednat u komunistických pohlavárů, aby mohl dál hrát. Císlerův spis byl sice včas skartován, ovšem podle podle svazku Egoista, který byl veden na Suchého je zřejmé, že Císler byl aktivním spolupracovníkem a na své kolegy aktivně donášel.
Tři zásadní ženy
O Jiřím Císlerovi se mimo jiné tradovalo, že patří mezi nenapravitelné sukničkáře. Není proto divu, že před oltářem tento muž stanul více než jednou. Jeho první manželkou byla Božena Havlíčková, sólistka z divadla v Karlíně, s níž přivedl na svět dvě dcery, dvojčata. Manželství posléze skončilo rozvodem a Jiří si začal románek s ženou mladší o třicet let.
Tento vztah měl nakonec skončit také svatbou, ale Jiří si to na poslední chvíli rozmyslel. Situace nakonec vyřešil poněkud netradičním způsobem. Všem rozeslal telegramem zprávu, že skonal. Jeho třetí ženou se nakonec stala Magda, po jejímž boku vydržel až do své smrti. Měli spolu dceru Zuzanu.
Nemoc ho zcela zničila
Právě během Jiřího druhého manželství se u herce začaly objevovat první příznaky nemoci, která jej nakonec připravila o život - Alzheimerovy choroby. Kvůli svému zhoršujícímu se zdravotnímu stavu se musel Jiří nakonec vzdát své herecké kariéry. Nebyl totiž schopen si pořádně zapamatovat texty a kvůli čím dál silnějším výpadkům paměti hraní raději úplně nechal.
Jak už to tak s Alzheimerem bývá, poslední roky jeho života byly skutečně náročné. Ke konci života jen seděl za oknem svého bytu u Národního divadla a s prázdným výrazem se díval na ulici. Poslední čtyři roky pro něj byly neuvěřitelným utrpením. On, velký bavič a chlap, který miloval společnost, téměř nepromluvil.
Sám si napsal parte
Když byl ještě při smyslech, smysl pro humor prokázal i tím, že si sám napsal parte. „Tak prej jsem umřel! Já, milovník života a radosti, kterej vás režíroval, hrál s vámi i vám, já – lidma zbožňovanej i nenáviděnej, obdivovanej i zapomenutej, ale vždycky svůj. Těžko tomu věřit, že je čas na poslední Sešlost. Co spláchne déšť, to vrátí proud, i vítr ví, kdy spočinout. Dobrý, ne? Magdaleno a Zuzano, dopište data a sezvěte to,“ stálo v něm.
Herec pak ještě na konci sám sebe charakterizoval jako špatného, ale milujícího manžela a tátu. O tomto textu nikomu nic neřekl. Manželka Magdalena ho našla jen náhodou až po jeho smrti.
