Článek
Diváci si Antonína Navrátila (68) dodnes spojují především s rolí poctivého Honzy v legendárním seriálu Kamarádi, kde si zahrál po boku Marka Ebena. Na obrazovce působil jako vzorný kluk, který vždy stál na straně dobra. Ve skutečnosti ale jeho život zdaleka nebyl tak přímočarý. Prošel několika profesemi, zažil bolestivý odchod z divadla i složité osobní období.
Hercem být vlastně nechtěl
Před kamerou stál už jako dítě. Objevil se například v televizní Popelce, filmu Tři strýčkové a Dominik nebo právě v seriálu Kamarádi, který z něj udělal známou tvář. Přesto nikdy netoužil po tom stát se profesionálním hercem.
Jak později přiznal, mnohem víc ho lákala představa, že bude řídit kamion nebo se vyučí řemeslu. „I poté, co jsem byl v několika seriálech a muzikálech, jsem se chtěl živit jako řidič kamionu, ne jako herec,“ usmíval se. Na DAMU nakonec zamířil hlavně kvůli rodičům, kteří byli přesvědčeni, že by svůj talent měl rozvíjet. Ani přijímací zkoušky ale nebral příliš vážně, dorazil na ně po grogu a vůbec nepočítal s tím, že uspěje. Komisi však zaujal natolik, že ho přijala hned napoprvé.
Studium rozhodně neprobíhalo bez problémů. Navrátil byl známý tím, že měl smysl pro recesi a autority příliš neřešil. Několikrát mu dokonce hrozilo vyloučení, nakonec však školu dokončil a získal vysněné angažmá v pražském Divadle na Vinohradech.
Spor s Bohdalovou byl poslední kapka
Na Vinohradech působil třináct sezon a zdálo se, že má před sebou dlouhou divadelní kariéru. Vše ale ukončil ostrý konflikt s jednou z hereckých hvězd souboru. Navrátil po letech uvedl, že po hádce dostal od kolegyně facku a následně musel divadlo opustit. Jméno dlouho neuváděl, později ale potvrdil, že šlo o Jiřinu Bohdalovou. „Nafackovala mi, šla za Jiráskovou a musel jsem opustit divadlo. Byl jsem tehdy jeden z prvních nezaměstnaných,“ vzpomínal. Tato zkušenost podle něj znamenala definitivní zlom. Na herectví zanevřel a rozhodl se začít úplně od nuly.
Po odchodu z divadla si splnil dětský sen a nějaký čas opravdu jezdil s kamionem. Vyzkoušel si také práci v kovárně, kde se věnoval uměleckému kovářství. Přesto se nakonec k umění vrátil, i když jiným způsobem. Našel se v dabingu, který se stal jeho životní profesí. Založil vlastní dabingové studio Dial, překládal dialogy, režíroval české znění a podílel se na stovkách zahraničních filmů i seriálů. Pod jeho vedením vznikaly české verze známých titulů, například Titanic nebo Statečné srdce.
Před kamerou se od poloviny 90. let objevoval už jen výjimečně, například v seriálu Četnické humoresky. „Neutíkám, ale upřímně řečeno nikdy jsem se herectví vlastně nechtěl věnovat, dostal jsem se k tomu jen náhodou. Aby mohl být člověk hercem, musí mít určité psychické úchylky, což já nemám. Ale mám jiné,“ tvrdil jasně.
Nejlépe je mu mezi koňmi
Dnes žije Antonín Navrátil daleko od hereckého ruchu. Na své venkovské usedlosti se věnuje chovu koní, ovocným stromům a životu v přírodě. Přestože se dabingu stále příležitostně věnuje, právě venkovský způsob života považuje za místo, kde našel největší klid. „Útěk“ ke koním ho zklidnil, už dávno není takovým bouřlivákem jako dřív. A zdá se, že našel své opravdové místo na světě.
Na druhou stranu je pravda, že se objevily jiné, možná ještě vážnější problémy. Už více než tři desetiletí vede spor o péči o svou zdravotně postiženou dceru z prvního manželství. Tato dlouholetá rodinná kauza je jedním z důvodů, proč se veřejnosti spíše straní a mediální pozornost nevyhledává.
