Článek
Sympatická Andrea Elsnerová (49) se narodila v Zábřehu. Do Prahy se dostala jako šestiletá, když se její rodiče rozvedli a ona odešla s maminkou do hlavního města. Na Moravu ale nezapomněla. Když se tam vrací, pozná prý ten pocit skoro okamžitě. „Cítím tam kořeny. V moudrých knihách píšou, že prvních šest let našeho života je důležitých, a já to tak vnímám,“ usmívala se.
Herectví přitom dlouho nebylo její jasnou volbou. Jako holka chodila do dramatického kroužku, ale stejně ji bavila atletika. Běhala osmistovku a vrhala koulí. A kdyby bylo po jejím, možná by se vydala sportovním směrem. Jenže její učitelka měla jiný názor. „Když to zjistila, řekla mi, že jsem se zbláznila, a skoro příkazem mi doporučila přihlášku na konzervatoř,“ vzpomínala Elsnerová. Přihlášku podala. Na konzervatoř se dostala a bylo rozhodnuto.
Z Mladé Boleslavi rovnou na Vinohrady
Uchytila se v Mladé Boleslavi, odkud její cesta vedla do Prahy do Divadla na Vinohradech. Bylo jí něco přes dvacet a dostala se to velice vytříbené společnosti. Jana Hlaváčová, Hana Maciuchová, Gabriela Vránová nebo Antonie Hegerlíková pro ni nebyla žádná anonymní jména.
S Antonií Hegerlíkovou dokonce sdílela šatnu. „Byla to úžasná osobnost – rovná, přímá a dokázala říct pravdu, i když byla nepříjemná,“ vzpomínala později. Právě od starších kolegyň se podle ní člověk v divadle naučí spoustu věcí. Ne z knížek, ale při obyčejném každodenním provozu. Vinohrady se pak staly jejím dlouholetým působištěm. A zůstaly jím dodnes.
Nominace na Českého lva
Na filmovou obrazovku se Andrea Elsnerová dostala poměrně brzy. V roce 1994 hrála ve filmu Řád, kde ztvárnila Barboru. Bylo jí sedmnáct a role jí přinesla nominaci na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Po takovém začátku by se nabízelo, že bude následovat jedna filmová nabídka za druhou. Nestalo se.
Elsnerová se mnohem víc usadila v divadle a postupně se dostala také k dabingu. Filmové role sice přicházely, ale v jejím životopise jich není tolik jako divadelních. A pak přišla Anděla.
Z Andělky se stala její nejslavnější postava
Četnické humoresky se začaly natáčet na konci devadesátých let a Andrea Elsnerová v nich dostala roli kuchařky Anděly Uhlířové. Na brněnské četnické stanici se starala o jídlo, ale rozhodně nebyla jen kulisou v kuchyni. Andělka měla vlastní názory, vztahy i starosti. Diváci ji sledovali mimo jiné v dějové lince s psovodem Toníčkem. Tahle role Elsnerovou spojila s televizními diváky na dlouhé roky.
Režisér Antonín Moskalyk si jí všiml ještě v době, kdy hrála v Mladé Boleslavi. Natáčení pak pro ni znamenalo pravidelné cesty do Brna. „Ráda cestuji, dostanu se ven z Prahy a dojíždění do Brna na natáčení pro mě byl vždy bezva výlet,“ řekla herečka.
Na kolegy z Četnických humoresek přitom nevzpomíná jako na partu lidí, se kterými se člověk jen potká na place a zase jede domů. „Na samotném natáčení dokázal režisér Moskalyk vytvořit úžasnou a pohodovou atmosféru. Byla tam bezva parta,“ popsala. Proto se k seriálu i po letech vrací ráda.
Proč ji dnes skoro nevídáme?
Tohle je asi otázka, kterou si položí každý, kdo si Andreu Elsnerovou pamatuje hlavně z televize. Odpověď je vlastně docela jednoduchá. Herectví neopustila. Jen ji mnohem častěji najdete v divadle než před televizní kamerou. Na Vinohradech působí od roku 1999. Za tu dobu tam odehrála řadu rolí a v posledních letech se objevila například v inscenaci Hana podle románu Aleny Mornštajnové.
Andrea Elsnerová s Ondřejem Kepkou
A divadlo jí pořád dává smysl. Na jevišti je každý večer trochu jiný. Člověk nemůže scénu natočit znovu, protože se mu něco nepovedlo. Publikum sedí přímo před ním a herec musí reagovat na atmosféru v sále. Elsnerová má navíc ještě jednu práci, kvůli které ji lidé znají, i když možná netuší, komu ten hlas patří.
Dabingu se věnuje dlouhé roky a díky němu může být její hlas mnohem známější než její obličej. Při dabování musí herec hlídat obraz, tempo, emoce i přesné načasování. Není to jen přečtení českého textu. „Poloha vyžadovaného hlasu v dabingu je dílo okamžiku,“ vysvětlovala. Herečka také popisovala, že při dabingu člověk často pracuje sám. Nemá vedle sebe celý herecký ansámbl jako v divadle. O to víc musí sledovat kolegu na obrazovce a okamžitě na něj reagovat. Pro diváky ale zůstává nejvíc spojená s Andělkou z Četnických humoresek, to už se asi nikdy nezmění.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-andrea-elsnerova-kdyz-clovek-pochopi-sam-sebe-nepotrebuje-ani-lekare-239581
https://strednicechy.rozhlas.cz/andrea-elsnerova-poloha-vyzadovaneho-hlasu-v-dabingu-je-dilo-okamziku-doma-8978906
https://in-lifestyle.cz/vzpominani-na-cetnicke-humoresky-s-predstavitelkou-kucharky-andelky-andreou-elsnerovou/
https://divadelni.net/andrea-elsnerova-nechavam-se-vest-intuici/
https://www.divadlonavinohradech.com/soubor/Andrea_Elsnerova
