Článek
Herečka Helena Vitovská (43) tehdy patřila k nejvýraznějším dětským tvářím českého filmu. Dnes je z ní úspěšná manažerka, která žije převážně v zahraničí a herectví má uložené spíš v šuplíku s hezkými vzpomínkami než v plánech do budoucna.
Do školy ještě v kostýmu
Filmový svět poznala už jako pětiletá. Před kameru se dostala víceméně náhodou, ale rychle bylo jasné, že má přirozený talent i obrovské kouzlo. Dětské role pro ni nebyly povinností, spíš dobrodružstvím a hrou. Natáčení brala s lehkostí, učila se texty poslechem, protože ještě neuměla číst, a na place působila, jako by tam patřila odjakživa. Právě tahle bezprostřednost z ní udělala ideální představitelku pohádkových hrdinek.
Zlom přišel s filmy Kačenka a strašidla a Kačenka a zase ta strašidla. Popularita byla obrovská a zdálo se, že má zaděláno na dlouhou hereckou kariéru. Jenže s rostoucí slávou přišly i povinnosti. Helena už chodila do školy, měla individuální studijní plán a někdy ji filmařské auto vezlo rovnou z natáčení na vyučování, klidně ještě v kostýmu. Zatímco jiné děti po škole běžely ven, ona doháněla zameškanou látku. A právě tehdy si začala uvědomovat, že herectví a poctivé studium se velmi těžko kombinují.
Jedna role, ze které se nevymanila
Navíc ji role Kačenky tak trochu „zaškatulkovala“. Sama s úsměvem říká, že dostávala pořád dokola vlastně jen Kačenky, tedy hodné, roztomilé, pohádkové holčičky. Byla to sice krásná vizitka, ale zároveň limit. Dětská hvězda, kterou si všichni spojovali s jedním typem role, jen těžko hledá cestu k něčemu jinému. Helena si to uvědomila poměrně brzy a rozhodla se, že její život nebude stát jen na filmové slávě z dětství.
Zatímco mnohé dětské herecké hvězdy se snaží za každou cenu zůstat u filmu, ona šla úplně opačnou cestou. Škola ji bavila, měla talent na jazyky a logické myšlení. Po základní škole zamířila na česko-španělské gymnázium a později koketovala s myšlenkou studia práv. Nakonec získala magisterský titul na Policejní akademii a k tomu si přidala ještě inženýrský titul z manažerského oboru. Z bývalé filmové Kačenky se tak stala žena s velmi solidním vzděláním a jasně vybudovanou kariérou.
Návrat k herectví? Možná někdy…
Dnes se pohybuje v manažerském prostředí a už několik let pracuje převážně v zahraničí. Filmový svět sleduje spíš zpovzdálí, bez nostalgického smutku. Herectví pro ni nebylo promarněnou šancí, ale jednou krásnou etapou života. Něčím, co ji formovalo, naučilo ji disciplíně, zodpovědnosti i práci s lidmi. Zároveň ale nikdy neměla pocit, že by jí filmová kariéra byla „osudem“, kterému musí podřídit všechno ostatní.
Zajímavé je, že i po letech se k ní lidé často obracejí hlavně jako ke Kačence. Tahle role ji vlastně provází celý život. Na jednu stranu je to nálepka, na druhou velký dar. Ne každý se může pochlubit tím, že byl součástí pohádky, která se stále reprízuje a přenáší se z generace na generaci. Helena to bere s nadhledem. Dobře ví, že Kačenka je její vizitka, ale ne její definice.
Vedle náročné práce má ještě jednu velkou vášeň: chov koček. Už řadu let se věnuje chovu ušlechtilých plemen a její kočičí svěřenkyně sbírají úspěchy na výstavách. Zatímco kdysi zářila před kamerou, dnes září její kočky na soutěžních molech. A návrat k herectví? Ten úplně nevylučuje. Pokud by přišla nabídka, která by jí dávala smysl a časově by zapadla do jejího života, prý by o ní klidně uvažovala. Nešlo by ale o návrat za každou cenu. Spíš o malý výlet do minulosti, o zpestření, ne o nový začátek.
