Článek
Martin Dejdar letos oslavil 61. narozeniny a na rozdíl od mnoha svých kolegů má jednu velkou životní konstantu, která se během let příliš neměnila. Je jí jeho manželka Daniela. Pár spolu žije od roku 1992, svatbu měli o dva roky později. A přestože se za tu dobu změnila jejich rodina, kariéra i místo, kde nějaký čas žili, jejich vztah zůstal pohromadě.
Když ho poznala, nebyl hvězda
Daniela Dejdarová, rozená Švábová, není typickou celebritní manželkou. Na rozdíl od svého muže nikdy neměla potřebu být pravidelně vidět na televizních obrazovkách nebo poskytovat rozhovor za rozhovorem. Přitom má sama poměrně pestrý profesní základ. V minulosti se věnovala modelingu a tanci. Vystudovala také návrhářství a později práva. Kombinace módy a právního vzdělání z ní dělá poněkud netypickou postavu mezi partnerkami českých herců.
A možná právě její schopnost zůstat mimo hlavní pozornost vysvětluje, proč o ní veřejnost dlouhá léta věděla podstatně méně než o jejím manželovi. Když se ale Daniela po boku Martina objeví na společenské akci, rozhodně nezapadne. Její vztah k módě je patrný i na oblečení, které volí. „Musím říct, že asi pořád beru z minula. Neříkám, že doma ležím s nohama nahoře. Jako hrozně důležité je, co si v sobě neseme, takovou tu akčnost. Třeba, místo toho, že vlezu do metra, tak radši přejdu půl Prahy pěšky. Jsem ten typ, co ráno vstává, neumím vylehávat do dvanácti, a občas si jdu i zacvičit,“ vysvětlovala.
Daniela Dejdarová je stále velice energická žena
Seznámení začalo trochu netradičně
Jejich začátky navíc nebyly tak romantické, jak by se mohlo při pohledu na více než třicetileté manželství zdát. Daniela se s Martinem potkala v době, kdy jeho herecká kariéra teprve nabírala tempo. Podle pozdějšího vyprávění dokonce zpočátku nevěděla že muž, který se o ni zajímá, je právě Martin Dejdar. „Moje žena si dlouho myslela, že jsem Milan Hein. My jsme spolu vystupovali v představení Faust. Mně se ta slečna hrozně líbila a dospělo to do toho, že všichni kolem věděli, že já s ní chodím, jenom ona ne,“ usmíval se herec.
Dejdar se do ní ale zamiloval a rozhodně se nehodlal vzdát. Když později odjel na zhruba měsíc a půl natáčet do Anglie, vymyslel způsob, jak Danielu dostat za ním. Nabídl jí letenku i ubytování a Daniela skutečně přiletěla. Od té doby se začal psát jejich společný příběh, který pokračuje dodnes.
Svatební cesta i s Lábusem
V roce 1994 si Martin a Daniela řekli své ano. A pokud by někdo čekal klasickou romantickou svatební cestu pouze ve dvou, u Dejdarových tomu tak úplně nebylo. Na svatební cestu s nimi tehdy vyrazil i Jiří Lábus, který šel Dejdarovi za svědka. „Na to se nedá zapomenout, protože mi za svědka byl Jirka Lábus a zároveň s námi jel na svatební cestu. Takže to se nezapomene ani za padesát let,“ vzpomínal Dejdar.
Manželé mají dvě děti. Syn Matěj se narodil v roce 1998 a dcera Sára přišla na svět v roce 2005. Oba část svého života strávili ve Spojených státech, kde rodina několik let žila.Stěhování na Floridu patřilo k nejvýraznějším rozhodnutím, která museli Dejdarovi jako rodina udělat. Martin později vysvětloval, že hlavním důvodem nebyla pouze synova hokejová kariéra. Matěj totiž v Česku čelil šikaně ve škole. „Šli jsme do Ameriky hlavně proto, že syn byl šikanovaný ve škole,“ vysvětloval herec. Rodina se nakonec mezi Českem a Spojenými státy nějaký čas pohybovala. Amerika přitom pro ně nebyla úplně cizím prostředím ani později.
Martin Dejdar a Jiří Lábus
Žárlivost? Ano, ale s mírou
Když se Martin Dejdar v rozhovorech dostane k otázce dlouholetého manželství, často přijde řeč také na žárlivost. „Rozhodně na sebe nežárlíme nezdravě. Nikdo nemůže říct, že na svého partnera vůbec nežárlí, protože to by znamenalo, že jste si ho přestali vážit. Zdravá žárlivost a samotný fakt, že vám na tom druhém člověku záleží, to je vždycky dobře. Kdyby vám na tom partnerovi přestalo záležet, tak vztah nemá smysl a je odsouzený k zániku,“ vysvětloval.
V tomto směru je jeho pohled poměrně jednoduchý: problémem není samotný pocit, ale jeho míra. Pokud se ze žárlivosti stane kontrolování, vztahu škodí. Pokud ale člověk svého partnera stále vnímá jako někoho, o koho nechce přijít, nemusí být podle Dejdara důvod takový pocit automaticky odsuzovat.
Ještě jednodušší odpověď má herec na otázku, co je podle něj základem dlouhého manželství. „Musí oba dva chtít a také být vůči sobě tolerantní. To je základ,“ uvedl jasně. K tomu asi není třeba nic dodávat.
Zdroje: autorský článek s využitím
