Článek
Když se Pavlína Saudková zamilovala do fotografa Jana Saudka (90), věděla, že vstupuje do světa, kde neplatí úplně běžná pravidla. Přesto do toho šla. A zůstala. Nutno říct, že s tím mnoho lidí příliš nepočítalo. Vlastně ani ona sama. „Když jsem ho poznala, bylo mu 69 a mně 24. Nerozumím tomu, že jsem vydržela!“ uvedla.
Nevěra ano, ale pouze jednostranná
Na začátku všeho je příběh jako vystřižený z románu z červené knihovny. Když získala Saudkova pozornost, psal jí dopisy i básně. Uměl mluvit intenzivně, osobně, tak, že měl člověk pocit, že je středem jeho světa. A možná v tu chvíli opravdu byl. Později ale Pavlína zjistila, že podobně dokáže nadchnout víc žen najednou. „Zástupy milenek mě nikdy neděsily, jinak bych vzala nohy na ramena a uteču,“ vysvětlovala. U někoho by to znamenalo rychlý konec, u ní spíš rozhodnutí přijmout realitu takovou, jaká je. Přiznává, že dřív žárlila hodně, dnes už na jeho „bokovky“ vůbec nemyslí.
Partneři spolu mají tři děti a sdílejí život, který má do klasické rodinné idyly daleko. Saudek se nikdy netajil tím, že jeho život byl divoký, vztahy komplikované a potomků má tolik, že se v tom občas ztrácí i on sám. A i když ženu podvádí, její nevěru by neodpustil. „Jan je trochu žárlivý, což je paradox. Tvrdí, že by nevěru nesnesl a že by mě vyhnal asi i s dětmi. Je to trochu nevyrovnaný přístup.“
Pavlína Saudková a Jan Saudek mají velice netradiční vztah
Manželství po svém
Jejich vztah funguje v režimu, který by ne každému vyhovoval. Pavlína se smířila s tím, že hlavní díl péče o domácnost a děti leží na ní. Zároveň žije s mužem, jehož energie i tempo se s věkem přirozeně proměnily. Romantická představa o umělci, který stále žije naplno, se časem mění v realitu. „Říká ‚dejte mi rok nebo dva, abych dokončil vše, co dokončit mám‘. Mluví o smrti hodně často, hlavně když umře někdo mladší,“ potvrdila jeho drahá polovička.
Přesto mezi nimi zůstává zvláštní pouto. Možná je založené na loajalitě, možná na zvyku, možná na vědomí, že spolu prožili kus života, který by s nikým jiným nebyl stejný. Pavlína o jejich vztahu mluví střízlivě, bez velkých gest. Není to pohádka, ale její vlastní volba.
Vykání jako norma
Jedním z detailů, které jejich soužití odlišují, je vykání. Nejen mezi nimi dvěma, ale i v širším okruhu rodiny. Saudek to bere jako projev respektu a odstupu zároveň. V jeho světě má tohle pravidlo své místo. Vytváří hranici, možná i ochranný štít. „Jan vždycky tvrdil, že se o své ženy, o svoji rodinu dokáže postarat. Já jsem ale nechtěla být jenom ženou v domácnosti,“ uvažovala. Netradiční je i jejich bydlení. V jednom domě, ale ne v neustálém sdílení prostoru. Pavlína s dětmi mají vlastní patro a fungují víc jako sousedé než model „táta, máma, děti v obýváku“.
Na jejich příběhu je možná nejzajímavější to, že v něm už dávno nejde o idealizovanou lásku. Spíš o vědomé rozhodnutí zůstat. Pavlína ví, koho si vzala. Ví, že ho nezmění. A zdá se, že ani změnit nechce. Když to funguje, tak proč ne.
Zdroje: prozeny.cz, cnn.iprima.cz, idnes.cz, vlasta.cz, kafe.cz, novinky.cz
