Článek
Ivana Chýlková nikdy neskrývala, že dospívání pro ni nebylo zrovna obdobím velkého sebevědomí. Rodačka z Frýdku-Místku na sebe dlouho pohlížela kriticky a sama sebe rozhodně neřadila mezi dívky, za kterými by se spolužáci otáčeli. „Já byla zřejmě něco mezi mužem a ženou,“ vzpomínala s úsměvem. Její útlá postava se zkrátka neshledávala s pochopením. „Při pohledu do zrcadla jsem sebe sama vnímala jako velmi půvabnou, jenže nikdo z mého okolí ten názor evidentně nesdílel.“
Půvabná Giana di Medici
Možná i proto ji nikdy nelákaly role pohádkových princezen, mnohem víc ji zajímaly výrazné charaktery a silné ženské postavy. Ani studium na konzervatoři nebylo procházkou růžovým sadem. Kvůli své výšce slýchala poznámky, že na herečku nevypadá a že to bude mít v oboru složité. Realita ale ukázala něco jiného. Po přijetí na DAMU odstartovala kariéru, která z ní postupně udělala jednu z nejrespektovanějších českých hereček.
V muzikálu Janka Ledeckého byla Chýlková okouzlující
Málokdo ale ví, že se Chýlková věnuje i zpěvu a je v tom opravdu dobrá. Stačí si vzpomenout třeba na její působení v muzikálu Galileo od Janka Ledeckého. V roli Giany di Medici, ambiciózní a temperamentní ženy, byla nepřehlédnutelná. Nešlo jen o skvělý herecký výkon, ale také eleganci a charisma, které jí na jevišti dodávaly výjimečný půvab. „Tuto postavu mám moc ráda kvůli gestům a postavení těla. Cítím se v ní velice dobře, ale ani trochu se jí nepodobám. Jsem někdo jiný, než ona,“ říkala před lety. Když se muzikál po letech vrátil na scénu Divadla Hybernia, Chýlková se ke své roli znovu vrátila a potvrdila, že její kouzlo rozhodně nevyprchalo.
„Byl to takovej malej skrček s velkým zadkem“
Vedle profesních úspěchů byl dlouhá léta sledovaný také její soukromý život. Během studií na DAMU tvořila pár s Karlem Rodenem, s nímž strávila několik let. Osudový zlom ale přišel v polovině devadesátých let, kdy při práci poznala Jana Krause. Ačkoliv si na sebe zpočátku příliš nezvykli, postupně mezi nimi vznikl vztah, který vydržel dodnes. „Když jsem ho viděla poprvé, byl to takovej malej skrček s velkým zadkem. Musel se hodně snažit, než mě nakonec přesvědčil. Pusu nezavřel, nikdo ho nepřekřičel a byl neuvěřitelně vtipnej,“ vzpomínala herečka.
Společně vychovali syna Jáchyma a po letech partnerství stvrdili svůj vztah také svatbou. Přesto dnes fungují trochu jinak než většina manželských párů. Chýlková zůstala kvůli práci převážně v Praze, zatímco Kraus si po období covidu natolik oblíbil život na venkově, že na jejich chalupě tráví většinu času. „Nám se stala taková věc, že po covidu, který jsme trávili na venkově… Jeníček tam víceméně zůstal. A já tam za ním dojíždím,“ potvrdila Chýlková.
Dokonale jim to vyhovuje. Některá manželství by možná vztah na dálku „zabil“, to ale není jejich případ. „Já mám hodně povinností v Praze, on jich má méně. Vše má nasměrované na jeden den a jinak je na venkově. Díky IT technologiím jsme spolu pořád v kontaktu,“ doplnila.
Nikdy nešla s davem
Příběh Ivany Chýlkové tak ukazuje zajímavý paradox. Žena, která o sobě kdysi pochybovala a neměla pocit, že odpovídá tehdejším představám o herecké kráse, se stala výraznou osobností české kultury. A zatímco v muzikálu Galileo dokazovala, že umí být okouzlující femme fatale, v soukromí si našla vlastní cestu ke spokojenosti bez ohledu na to, jak by podle ostatních měl ideální vztah nebo život vypadat.
Vlastně se dá říct, že to Ivanu Chýlkovou dokonale vystihuje. Ona nikdy nebyla ženou, který by podléhala trendům a říkala věci jen proto, že je chce někdo slyšet. Manželství s Krausem je na tom dnes podobně. Což ovšem neznamená, že nemůže perfektně šlapat.
Zdroje: autorský článek s využitím
