Článek
Kluci z hor vstoupili do českých kin v květnu 2018. Režie a produkce se ujal Tomáš Magnusek, scénář napsal Jan Jurek a ústřední dvojici vytvořili Martin Dejdar a Jiří Lábus. Snímek vznikal v letech 2016 až 2018 a natáčel se mimo jiné v Rokytnici a Říčkách v Orlických horách, Chrasti u Chrudimi, Kramolně, Náchodě, Velichovkách nebo Studnici.
Jiří Lábus jako Rain Man
Příběh stojí na vztahu Ládi Máchy a jeho strýce Emila. Láďa se po smrti rodičů ocitne v horském prostředí společně s příbuzným, jehož psychický vývoj se zastavil na úrovni malého dítěte. Z původně komplikovaného soužití postupně vznikne pevné pouto. Do jejich života však vstoupí lidé, kteří mají zájem o dům a pozemky, a vztah obou mužů se dostane pod tlak.
Pro Lábuse šlo o poměrně neobvyklou hereckou příležitost. „Pro mě to byla zásadní role, rozsahem i tématem. Takovou postavu jsem ještě nehrál, proto jsem ji vzal. Probíral jsem ji s bratrem mé švagrové, který je psychiatr. U té figury jde o kombinaci různých postižení, není to s ní jednoznačné,“ vysvětloval. Kvůli Lábusově výkonu se kolem filmu začalo objevovat přirovnání k Rain Manovi a výkonu Dustina Hoffmana.
Jiří Lábus s Martinem Dejdarem a režisérem Tomášem Magnuskem
Nebezpečná motorka
Jedna z historek z natáčení se týká motocyklu. A podle Martina Dejdara nešlo zrovna o scénu, na kterou by vzpomínal s úsměvem. Herec popsal, že při některých záběrech, v nichž motorku řídil Jiří Lábus, využívali speciální plošinu. Ani ta ale nezaručila úplné bezpečí. „I z té jsme málem spadli, i když jsme byli přikurtovaní i s celou motorkou. Dokonce jsme jednou spadli, když jsem řídil já,“ vzpomínal. Lábus se podle Dejdara začal snažit motorku vyvažovat, což mělo nečekaný efekt. Dejdar s celým strojem sjel ze svahu, zatímco Lábus stačil seskočit. Naštěstí jeli přibližně dvacítkou, takže nehoda neskončila vážným zraněním.
Natáčelo se ve východních Čechách, což nebyla náhoda. Lokace byly spojené jak s Magnuskovým vlastním životem, tak s Martinem Dejdarem. Část natáčení probíhala v Chrasti u Chrudimi, kde se Dejdar narodil, další místa se nacházela v okolí Náchoda a Jaroměře. Celkem štáb strávil natáčením dvacet dní. V některých záběrech se navíc využily také drony, takže výsledkem nebyly pouze klasické pozemní exteriéry.
Magnusek svůj vztah k regionu nijak neskrýval. „Jsem patriot východních Čech, miluji to tam, v Praze jsem v depresi už na Černém Mostě,“ vysvětloval. Horské prostředí je přitom pro film důležité. Příběh potřebuje určitou izolovanost a pocit, že dva hlavní hrdinové žijí trochu mimo svět ostatních. Orlické hory tak nejsou pouze hezkou kulisou, ale pomáhají vytvářet atmosféru celého příběhu.
Syn hrál Dejdara před dvaceti lety
Zajímavou kapitolou obsazení byl Matěj Dejdar. Tvůrci potřebovali představitele mladého Ládi a nakonec sáhli po synovi hlavní hvězdy. Nebyla to ovšem automatická volba. Magnusek později vysvětloval, že hledali mladého herce podobného Martinovi Dejdarovi a Matěje pozvali také na kamerové zkoušky. Tam se podle režiséra ukázalo, že by mohl být pro roli ideální.
Eva Vejmělková a Dušan Rapoš na premiéře snímku Kluci z hor
Matěj tehdy před kamerou představoval svého otce před dvaceti lety a šlo zároveň o jednu z jeho prvních filmových zkušeností. S otcem se ale na place příliš nepotkávali, protože jejich postavy byly zasazené do různých časových období. Zajímavé je, že Martin Dejdar nebyl zpočátku z nápadu obsadit syna úplně nadšený. Magnusek ho přesto na kamerové zkoušky pozval a nakonec rozhodl právě výsledek před kamerou.
Emma Černá už premiéru nezažila
Nejtragičtější příběh je ale spojený s Emmou Černou. Herečka ve filmu ztvárnila Anežku Polákovou, která se stará o Emila. Černá patřila k výrazným osobnostem českého divadla. Po studiích na DAMU působila například v Divadle Na zábradlí, v Mostě a později také v Divadle Komedie. Z filmů ji diváci mohli znát mimo jiné ze Samotářů, Kolji, Adelheid, Dobří holubi se vracejí nebo Hlídače č. 47. Do kin Kluci z hor vstoupili 3. května 2018. Emma Černá zemřela 2. července téhož roku ve věku 81 let.
Kluci z hor nebyli při premiéře přijati jednoznačně. Film se stal terčem části kritiky, která se týkala hlavně scénáře a jistých nelogičností. Zároveň ale získal i pochvalné reakce. Za nejzajímavější část filmu se ale dá považovat právě ústřední dvojice. Dejdar dostal postavu muže, který svůj vlastní život postupně podřídil péči o strýce, zatímco Lábus musel fungovat téměř bez slov. Jejich společné scény proto stojí mnohem více na gestech, mimice a vzájemné souhře než na klasických dialogových přestřelkách.
Zdroje: autorský článek s využitím
