Článek
Když se dnes mluví o drahých filmech, většina lidí si představí hollywoodské blockbustery s rozpočty v řádu stovek milionů dolarů. Takové částky byly v Československu samozřejmě nepředstavitelné. Přesto existovaly snímky, jejichž výroba stála na tehdejší poměry obrovské peníze a představovala mimořádnou investici státu do filmové produkce. Filmový průmysl byl po únoru 1948 plně pod kontrolou státu a barrandovské ateliéry fungovaly jako součást centrálně řízené ekonomiky, rozpočty schvalovaly státní orgány. Úspěch filmu se proto neposuzoval jen podle tržeb, ale také podle kulturního a ideologického významu.
Werichův velkofilm za desítky milionů
Za jeden z nejdražších československých filmů své doby je považován snímek Císařův pekař – Pekařův císař s Janem Werichem v hlavní dvojroli. Původní rozpočet filmu byl stanoven na 27 milionů korun, což byla už sama o sobě mimořádná částka. Situaci však zkomplikovala výměna režiséra a rozsáhlé přetáčení. Výsledné náklady se vyšplhaly až na přibližně 37 milionů korun, což z filmu udělalo jeden z nejdražších projektů tehdejší československé kinematografie.
Kostým z filmu Císařův pekař v expozici České televize v bývalém studiu R14 na Kavčích horách
Pro představu: průměrná měsíční mzda na počátku 50. let činila jen několik stovek korun. Rozpočet filmu tak odpovídal desítkám tisíc tehdejších měsíčních platů. Nákladné byly především historické kulisy, kostýmy, barevný filmový materiál i samotné přetáčení po změně režiséra. Tento snímek ukázal, že stát byl ochoten investovat mimořádné prostředky do projektů, které považoval za reprezentativní a vhodné i pro zahraniční export.
Marketa Lazarová: dílo, které překročilo plán
Pokud existuje film, který se pravidelně objevuje na prvních místech žebříčků nejlepších českých filmů všech dob, je to bezpochyby Marketa Lazarová režiséra Františka Vláčila. Jenže umělecká ambice měla svou cenu. Původně se počítalo s rozpočtem okolo sedmi milionů korun. Náročné natáčení v zimních podmínkách, rozsáhlé exteriéry, stovky kostýmů a několik let trvající výroba však způsobily, že konečné náklady dosáhly 13 milionu korun. Film se tak téměř zdvojnásobil oproti původnímu plánu.
Natáčení probíhalo tři roky a filmaři strávili před kamerou celkem 548 natáčecích dní. Na tehdejší poměry šlo o mimořádně náročný projekt. Vláčilova posedlost autenticitou vedla k tomu, že vzniklo dílo, které je dnes považováno za jeden z vrcholů evropské kinematografie, ale zároveň patřilo mezi nejdražší československé filmy své doby.
Němci chtěli Popelku co nejlevnější
Na opačném konci pomyslné škály stály pohádky. Přesto ani jejich výroba nebyla levnou záležitostí. Například Tři oříšky pro Popelku vznikly jako česko-východoněmecká koprodukce Barrandova a studia DEFA. Mezinárodní spolupráce předpokládala, že si filmaři budou moci více „vyskakovat“. Opak byl ale pravdou. Němci chtěli hlavně ušetřit, Češi byli naštěstí proti a nakonec si prosadili svou.
Dekorace navržené v Německu byly tak moc úsporné, že se na popud české strany všechno přetočilo, aby pohádka dostala patřičný lesk. Původně byl schválen rozpočet zhruba 3,5 milionu Kčs, ale během natáčení došlo k navýšení kvůli přetáčení některých scén, náročnější výpravě a dalším produkčním nákladům. Konečný rozpočet se vyšplhal na 4 083 000 Kčs. „I když investice sahaly do královských výšin – vyplatily se a Popelka přinesla skutečně pohádkovou tržbu. Jen za prvních pár let vydělala téměř 8 milionů korun,“ vysvětloval filmový historik Petr Bednařík. Přesto při srovnání s Werichovým filmem je Popelka jen chudou příbuznou.
Popelka Libuše Šafránková s manželem Josefem Abrhámem
Proč stát utrácel tolik peněz za filmy?
Dnešní film musí většinou vydělat. V socialistickém Československu byla situace odlišná. Film představoval nejen kulturní produkt, ale také nástroj reprezentace státu. Úspěšné snímky se prodávaly do zahraničí, získávaly ocenění na festivalech a měly ukazovat úroveň československé kultury. Proto byly některé rozpočty schvalovány i tehdy, když ekonomická návratnost nebyla zdaleka jistá.
To se týkalo zejména historických velkofilmů, které vyžadovaly stavbu kulis, stovky komparzistů, náročné kostýmy nebo dlouhé natáčení v exteriérech. V podmínkách centrálně plánované ekonomiky totiž nehrál okamžitý zisk tak zásadní roli jako v dnešním komerčním prostředí.
Jisté ale je, že částka 37 milionů korun za Werichův film představovala na počátku 50. let obrovskou investici. Stejně tak rozpočet přes 12 milionů korun u Markety Lazarové řadil film mezi mimořádně nákladné projekty své éry. Při pohledu na tato čísla je zřejmé, že československá kinematografie rozhodně nebyla jen světem levných studiových komedií. Vedle nich vznikaly i velkolepé projekty, které svou finanční náročností vyčnívaly nad běžnou produkci a jejichž odkaz přetrval dodnes.
Zdroje: autorský článek s využitím
