Komunisté Věru Ferbasovou zničili, sousedům přišla divná. Její smrti si nikdo nevšiml

Filmové komičce Věře Ferbasové (†62) ležel v jednu chvíli u nohou takřka celý svět, stačilo však strašně málo a o všechno přišla, o manžela, kariéru i o majetek. Nakonec zemřela úplně sama ve vší tichosti aniž by si toho její sousedé několik dní vůbec všimli. Ferbasová se stala mezi svými kolegyněmi největší obětí politického systému. Na rozdíl od jiných však nedoplatila na nacistický režim, jí zlomili vaz až komunisté.

Přestože neměla Ferbasová žádnou divadelní školu, dokonce se ani v mládí nevěnovala ochotnickému divadlu, jako jiní její kolegové, dosáhla nevídaného úspěchu. Ve třicátých letech zazářila coby komička vedle samotného krále komiků, úžasného Vlasty Buriana. Paradoxní je, že Věra neměla vůbec žádné herecké ambice. K Burianovi se přišla původně ucházet o místo sekretářky, jenže on v ní zřejmě okamžitě viděl hvězdu. Talentu totiž měla drobná okatá blondýnka na rozdávání. Okamžitě ji poslal na jeviště, ona zaváhala jen malý okamžik.

Nikdy by si bývala nepomyslela, že udělá takovou kariéru. Vždyť jediná chvíle, kdy stála na pódium byla, když v pubertě zvítězila v plzeňské soutěži krásy. Díky titulu regionální Miss objížděla později šibřinky, plesy, městské slavnosti i divadelní premiéry. Do té doby si příliš společenského života neužila, není proto divu, že ji okamžitě pohltil a toužila dostat se do centra dění, tedy do Prahy.

Vystudovala obchodní školu a přesto, že nepatřila mezi premiantku, těsnopis uměla skvěle. Když se jejímu strýčkovi podařilo pro ni sehnat místo v Divadle Vlasty Buriana, znělo to jako sen. Kdo mohl tušit, že místo za kancelářským stolem skončí rovnou na scéně?! Burianovi ani v nejmenším nevadilo, že neměla žádné herecké vzdělání, naopak. Celý život set totiž řídil prostou zásadou: „Kumšt v člověku buď je, nebo není. Žádná škola to do něj nenaleje.“ A tam, kde je talent je prý nejlepší být hozený přímo do rozbouřené vody. Ostatně i Věra Ferbasová se učila plavat přímo před zraky nic netušících diváků.

Svou premiéru si odbyla ve hře Pronajme se balkon za tehdy populární Annu Ondrákovou, které byla docela podobná. Ondráková tehdy náhle onemocněla a Ferbasové se otevřela brána k úspěchu. Ačkoli se to na první pohled nezdálo, pro začínající herečku to byla muka. Diváci se ale dobře bavili a sklidila nevídaný úspěch. Jen málokdo totiž tušil, že většina toho, čeho se stali svědkem nebyla v plánu a že šlo o neskrývanou bezradnost a dost možná i zoufalství.

Publikum se neskutečně dobře bavilo tím, jak pomateně hledala Věra skuliny mezi texty svých zkušených kolegů, kam by se svou replikou vstoupila. Scéna končila tím, že naštvaná herečka mrskla kabelkou o zem a opustila jeviště. Ferbasové tehdy bylo nepochybně do pláče, ovšem v ten okamžik se zrodila hvězda - potřeštěná komička, kterou diváci milovali. Ferbasová ale nic nehrála, ona zkrátka taková byla. Před kameru se poprvé dostala ve dvaceti letech.

Roli získala v romantickém hudebním filmu V tom domečku pod Emauzy. Od té chvíle se stala jednou z nejoblíbenějších komediálních hereček třicátých let. Až do roku 1942 odehrála temperamentní blondýnka více než čtyřicet filmových rolí. Naposledy se objevila v komedii Zlaté dno, potom hrát přestala. „Němci si přáli, abych hrála v německých filmech, což jsem pochopitelně nechtěla,“ vysvětlovala své důvody přerušení kariéry Ferbasová. Nakonec to vyřešil její manžel Josef Pálka, kterého si brala ještě za války.

Pálka tehdy řekl, že jakožto vdaná přece hrát nemusí, a tak pověsila herectví na hřebík. Když válka skončila, neměla sice žádný škraloup, přesto jí jako někdejší buržoazní hvězdě pšenka nekvetla. Navíc se dopustila tehdy neodpustitelného přešlapu, když se přihlásila do strany národně sociální. Následky na sebe nenechali dlouho čekat. „Brzy na to nám zkonfiskovali majetek, sebrali byt, zaplatili jsme půl milionu pokuty, manžel by na čtyři roky zavřenej, a když jsem se odstěhovala k mamince, vystěhovali nás nakonec i z jejího bytu,“ vzpomínala na nejkrutější období svého života Ferbasová. Na lepší časy se jí začalo blýskat až v šedesátých letech. I když jen na chvíli. Většina lidí jí už nepoznávala. Z potřeštěné okaté blondýnky se stala zralá žena s těžkých osudem. Do konce svého života dostala už jen třináct rolí.

Od poloviny padesátých let žila Ferbasová s manželem na Ládví v rodinném domku. Když později její muž zemřel, stala pro sousedy podivínkou, kterou s oblibou pomlouvali. Džbánek piva k večeři z ní automaticky dělal alkoholičku a láska ke kočkám zase přeci dokazovala, že je divná. Neměla moc peněz a na dům sama nestačila. Proto se ho rozhodla prodat, jenže naletěla podvodníkovi, kvůli kterému nakonec skončila v maličké neútulné garsonce na pražském sídlišti.

Byla tam úplně sama, protože její milovaný pejsek Hafík tak dlouho utíkal zpátky do Ládví, až se jednoho dne ztratil. Její konec života byla a smutný, zemřela opuštěná. V létě roku 1976 ji v jejím bytě našli mrtvou. Zemřela ve vší tichosti patrně 3. srpna, jistě to však nikdo neví. Pár dní totiž nikomu ze sousedů nechyběla, nikdo si nevšiml, že už není.

Zdroje: stoplusjednicka.cz, super.cz, dotyk.cz, zena.aktualne.cz, kinotip2.cz