Článek
Když Petr Schulhoff připravoval příběh o herci Theodoru Bergnerovi, měl pro jeho představitele jasno. Hlavní role vznikala s Milošem Kopeckým v hlavě. A nebyla to náhoda. Kopecký si totiž přál zahrát pořádného cholerika, který dokáže během několika minut urazit prakticky každého ve svém okolí. Theodor „Dóďa“ Bergner je přesně takový.
Schulhoff a Kopecký už spolupracovali
Na jevišti působí sebejistě, mimo něj se chová jako člověk, který má pocit, že mu všichni překážejí. Lidé kolem něj se stávají terčem jeho poznámek, naschválů a ponižování. Jenže pak potká ve vlaku podivného starce, z něhož se vyklube kouzelný dědeček. A Bergner začne postupně dostávat ochutnávku vlastního chování.
Schulhoff přitom navázal na vlastní televizní sérii Trapasy, v níž měl Kopecký rovněž výraznou roli. Zkušenost s tímto typem humoru se do filmu promítla. Nejde tedy jen o klasickou pohádku, ale spíš o satirickou komedii, v níž se hlavnímu hrdinovi vrací jeho vlastní naschvály.
Pro Stellu Zázvorkovou ve filmu nakonec místo nezbylo
Stella Zázvorková nakonec vypadla
Ještě zajímavější situace nastala kolem role Bergnerovy manželky. Tu měla původně hrát Stella Zázvorková, která byla za Kopeckého kdysi provdaná i v soukromém životě. Jejich manželství trvalo jen krátce a vztahy mezi bývalými partnery nebyly bez napětí. Miloš Kopúecký totiž požadoval, aby jeho bývalá drahá polovička ve snímku nehrála. Tak dlouho reptal, až si nakonec prosadil svou. Jelikož Kopecký měl hlavní roli, „černého Petra“ si nakonec opravdu odnesla Zázvorková. Roli Olgy Bergnerové tak získala Alena Vránová.
Vránová tak vytvořila další výraznou postavu filmu, který stojí především na Kopeckého tempu a schopnosti zahrát protivného člověka tak, aby byl zároveň zábavný. Vedle nich se objevili například Ladislav Pešek jako kouzelný dědeček, František Filipovský, Svatopluk Beneš nebo Dagmar Veškrnová, která tehdy ještě používala své rodné příjmení.
Na place nebyla nouze o nepříjemné chvíle
Natáčení ale nebylo vždy stejně pohodové jako výsledná komedie. Jednou z nejnepříjemnějších historek je případ dětského herce Miroslava Vydláka. Při natáčení scény s výpraskem bylo několik záběrů opakováno a chlapec si měl odnést skutečné podlitiny. Jeho rodiče se následně obrátili se stížností na vedení Filmového studia Barrandov. Nepříjemnost se nevyhnula ani Václavu Lohniskému. Herec, který ve filmu ztvárnil režiséra, během natáčecích dnů zkolaboval. Šlo o situaci, která si vyžádala zásah zdravotníků, naštěstí však tehdy nešlo o vážný zdravotní problém.
Pozorní diváci si mohou ve filmu všimnout také několika kontinuitních chyb. Ty k tehdejší filmové výrobě ostatně patřily a Já už budu hodný, dědečku! není výjimkou. V jedné scéně například teta Dita odchází z bytu s magnetofonem, ale po příchodu ven ho už nemá. Podobné drobnosti dnes působí spíš jako sympatická připomínka doby, kdy se každý detail nedal dodatečně opravit digitálně.
Zajímavé je také samotné herecké obsazení. Josef Větrovec hraje ředitele divadla, přičemž jeho postava dostala jméno Josef Kábrt. Ve filmu se objevují také Jiří Lír, Nelly Gaierová, Jorga Kotrbová, Míla Myslíková, Luba Skořepová nebo František Peterka. Na poměrně krátké stopáži se tak sešla řada známých tváří tehdejšího československého filmu a divadla.
Plivání pecek nebyl jen výmysl scenáristy
Jedna z nejbizarnějších scén se odehrává v bufetu. Bergner si v ní pohrává s jídlem začínající herečky Helenky, kterou ztvárnila Dagmar Veškrnová, a nenápadně do něj plive pecky. Tahle situace měla mít reálnou předlohu, když vycházela z příhody herce Jiřího Líra. Ten měl v bufetu odložit pecky do jídla staršího muže, který už svou sekanou považoval za opuštěnou. Na rozdíl od filmového Bergnera ale stačil z místa včas zmizet. Příběh se později objevoval také ve vzpomínkách spojených s Vladimírem Menšíkem.
Podobné situace dobře ukazují, na čem Schulhoffův humor stojí. Není založený jen na slovních vtipech, ale především na trapnosti, lidské malosti a okamžiku, kdy se člověku jeho vlastní chování vrátí jako bumerang.
Každopádně Schulhoffův film navíc nebyl oblíbený jen mezi diváky, získal si i odbornou porotu. V roce 1979 získal hlavní cenu na 30. filmovém festivalu pracujících, který se konal v 62 městech Československa. Ocenění bylo uděleno 30. června v Ústí nad Labem.
Zdroje: autorský článek s využitím
