Článek
Vojtěch Kotek, známý svým hereckým šarmem, se veřejnosti ukazuje v úplně jiné roli, než na jakou byli zvyklí. Opuštění Prahy nebylo impulzivním rozhodnutím, ale vyústěním série událostí, které mu obrátily život naruby. „K farmaření mě dovedla životní cesta. Začala smrtí mého táty, pokračovala bouračkou a dalšími těžkými zkouškami. Některé věci jsem v životě přehodnotil. V tomto období jsem potkal i svou ženu. Pozemek na Orlíku jsem našel vlastně omylem, měli jsme tu první rande, pak se tu i vzali,“ vzpomíná.
Orlík se stal pro Kotka symbolem nového začátku. Tam, kde by jiný viděl jen velký kus země, on a jeho žena objevili prostor pro hospodářství i pro život mimo reflektory. Rozhodnutí nebylo jen romantickým gestem. Postupně se z něj stal projekt, který dnes hýbe nejen jeho rodinou, ale i televizní obrazovkou. Není to ale příběh o idylickém venkově, spíš o odhodlání a schopnosti proměnit nelehké zkušenosti v sílu.
Z kavárny na pastviny
Nápad začít farmařit vzešel překvapivě od Kotkovy ženy. „Dobře, založíme farmu. Vybudujeme ji od nuly. To bude šílenství. Vím, že na to asi vyděláš, že to nějak utáhneme. Jenomže to znamená, že budeš pořád jezdit po natáčeních, abys to nějak pokryl. Vůbec tu nebudeš. A pak nemá smysl to dělat. Pojďme natočit něco jako Clarksonovu farmu,“ navrhla mu. A tak vznikl plán, který spojil jeho profesi s každodenní realitou dřiny.
Život na farmě má vlastní rytmus. „Když jsme na farmě, spíme v maringotce,“popisuje Kotek. Ráno začíná krmením slepic a ovcí, starostí o koně a řešením neodkladných prací, které na venkově nikdy nekončí. Do toho budování, opravy a péče o rozrůstající se hospodářství. Občas se práce protáhne do noci, jindy zas den zpestří nečekaná porucha nebo nemoc zvířete. Nejde o idylu z pohlednice, spíš o směsici únavy, hlíny a zvláštního druhu uspokojení, které si v městském životě neuměl představit.
Aby farma nebyla jen koníčkem, ale i součástí obživy, rozhodl se Kotek přenést celý proces na obrazovku. Vznikla dokureality, v níž se nebojí ukázat ani okamžiky, kdy něco selže. Kotek chtěl, aby bylo jasné, že tentokrát nejde o žádnou roli, ale o skutečného člověka, který si zkouší život od nuly.
Farma jako čistá reflexe života
Farmaření pro Kotka není jen prostředek k obživě nebo televizní show. Je to zrcadlo, v němž nachází odpovědi na otázky, které si v konsumem přesyceném světě klade čím dál více lidí. „Ale na farmě, kde se soustředím na to, co je podstatné – jestli stromy vyrostou, ovce přežijí, slepice snesou, kdy půjdu lovit do lesa –, se mi mění náhled na život. Farmaření je prostě takové čisté,“ říká.
Právě tahle čistota je možná tím, co ho táhne dál, i když přiznává, že nejde o snadnou cestu. Sucho, nepředvídatelné počasí nebo vyčerpávající práce často stojí proti němu. Přesto nachází smysl v každém malém úspěchu. V novém stromu, který zakořenil, nebo ve vejcích, která slepice snesly. Divákům chce ukázat, že se skutečně nebojí špíny za nehty ani fyzické dřiny.
Pro mnohé fanoušky bude možná šokem, že muž, kterého znají ze Zrádců nebo z filmového plátna, teď místo v kavárně sedí u ohně před maringotkou a přemýšlí, zda ovce přečkají zimu. Pro něj samotného je to ale paradoxně největší luxus, tedy mít čas na to, co je opravdu podstatné. A možná právě proto se dnes Kotek zdá být víc sám sebou než kdykoli předtím.
Zdroje: blesk.cz, idnes.cz, life.forbes.cz, tv.nova.cz
