Článek
Na první pohled působili oba jako zástupci staré herecké školy, profesionální, ukotvení, s respektem ke kolegům i publiku. Martin Růžek (†77) měl v sobě klidnou autoritu a výraz, který režiséři rádi obsazovali do rolí mužů s pevnými zásadami. Jeho cesta k divadlu přitom nebyla přímočará. Původně měl studovat lesnictví, což odpovídalo jeho zázemí i době, ale vnitřní potřeba tvořit byla silnější. Herectví pro něj nebylo jen profesí, spíš způsobem, jak uchopit svět.
Dohromady jim to fungovalo
Během války, kdy byla divadla uzavřená, si prošel civilním zaměstnáním v továrně. Právě tehdy ale začal systematicky pracovat na sobě, když četl a studoval dramatickou literaturu. Tahle disciplína se mu později vyplatila. Po válce sbíral zkušenosti na menších scénách, což byla tehdy běžná „škola života“ pro herce. Naučil se improvizovat, zvládat různé typy rolí a přizpůsobit se publiku.
Když se dostal do Národního divadla v Brně, už měl za sebou solidní základ. A právě tam se jeho život protnul s Jarmilou Palivcovou (†83), operní pěvkyní, která byla nejen talentovaná, ale i výraznou osobností. V tehdejším kulturním prostředí nebyli umělci uzavření ve svých oborech, protože činohra, opera i balet se prolínaly a lidé se běžně potkávali v zákulisí i mimo něj. Jejich vztah se tak bez problému rozvíjel. Růžek byl spolehlivý, Palivcová temperamentní a živelná. Právě tenhle kontrast mohl být zpočátku přitažlivý. Jenže do rovnice vstoupil třetí člověk.
Martin Růžek je pohřbený v Červeném Kostelci
Vztah nešlo utajit
Josef Karlík (†81) byl v té době mladší, energičtější a možná i odvážnější ve vyjadřování emocí. Měl jiný typ charisma, byl méně autoritativní, ale o to bezprostřednější. Publikum si ho později oblíbilo i díky filmovým rolím. V divadle byl známý jako herec, který do postav vnášel civilnost a lidskost.
Jeho vztah k Palivcové nebyl tajný. V prostředí divadla, kde spolu lidé tráví celé dny i večery, se podobné věci těžko utají. Zkoušky, představení, společné večery, to všechno vytváří intenzivní vazby. A právě tady se začal rodit konflikt.
Zpočátku šlo možná o napětí, které okolí vnímalo spíš jako osobní neshodu. Postupně ale přerostlo v otevřenou rivalitu. Růžek i Karlík byli silné osobnosti a ani jeden z nich nebyl typ, který by ustoupil. Emoce se stupňovaly a vyvrcholily fyzickým střetem přímo v zákulisí.
Dal mi přes hubu, ale byl v právu
Podle dobových vzpomínek nešlo o žádnou krátkou potyčku. Byla to skutečně „bitva“, která překvapila i ty, kdo oba herce dobře znali. Situace byla natolik vyhrocená, že musela zasáhnout tehdejší Veřejná bezpečnost. A právě tehdy zazněla Karlíkova věta přivolaným policistům, kterou uvedl ve své knize Příběh českého herce. „Ano, ten člověk mi dává přes hubu, ale má na to právo, protože mu kradu ženu!“
Ta věta v sobě nese zvláštní směs upřímnosti, ironie i určitého respektu. Není to omluva, ale ani provokace. Spíš konstatování reality, jak ji v danou chvíli viděl. Výsledek byl ale jasný. Jarmila Palivcová se rozhodla pro Karlíka. S Růžkem se rozvedla a v roce 1954 se znovu vdala. Z dnešního pohledu by se dalo čekat, že takto bouřlivý začátek nepovede ke stabilnímu vztahu. Jenže opak byl pravdou.
Našel lásku, přijal ji i se synem
Karlík a Palivcová spolu zůstali desítky let. Jejich vztah se postupně proměnil z vášnivého začátku do klidnějšího, partnerského soužití. Sdíleli nejen soukromý život, ale i profesní zkušenosti. Ve stáří pak odešli do domova pro seniory, kde žili společně v jednom pokoji. Josef Karlík tam 30. října 2010 zemřel ve spánku. Palivcová ho následovala o rok později.
A co Martin Růžek? Jeho příběh tím rozhodně nekončí. I když rozvod nebyl jednoduchý, dokázal se znovu postavit na nohy. V brněnském baru Bolero, který byl v té době známým místem setkávání umělců, potkal sympatickou Milenu. Jejich seznámení začalo obyčejnou žádostí o tanec. Růžek přijal i Milenina syna, což ukazuje jeho schopnost vytvořit nový domov bez ohledu na minulost.
Vedle osobního života pokračoval i v herecké kariéře. Diváci si ho pamatují například z pohádky Princezna se zlatou hvězdou, kde ztvárnil krále Kazisvěta, nebo z filmu Doktor na vejminku. Zemřel 18. prosince 1994 v Praze.
Zdroje:
kniha Příběh českého herce
