Článek
Libuše Havelková (†92) patřila k herečkám, které nikdy nepotřebovaly být středem pozornosti, přesto byla nepřehlédnutelná. Pracovala až do vysokého věku, a to s lehkostí, kterou jí mohli závidět mnohem mladší kolegyně. Ještě několik let před smrtí se objevila ve filmu Modrý tygr a bylo zřejmé, že herectví pro ni nikdy nebyla jen práce, ale přirozená součást života. Režiséři ji milovali pro profesionalitu a klidnou povahu.
Totální nasazení její rozlet přibrzdilo
Narodila se v Českých Budějovicích do skromných poměrů. Rodinný obchod se smíšeným zbožím sotva uživil celou domácnost a po smrti otce přišlo období, které nebylo vůbec jednoduché. Přesto Havelková nikdy nemluvila o svém dětství jako o smutném. Spíš naopak. Díky starším bratrům zažila svět klukovských her, toulání po městě a dobrodružství. Sama o sobě s nadsázkou říkala, že rozhodně nebyla hodná a tichá holčička.
Po přestěhování do Prahy se jí otevřely nové možnosti. Zpívala v Kühnově dětském sboru a dlouho si myslela, že právě hudba bude její hlavní cestou. Nakonec zvítězilo herectví a konzervatoř, i když do studia velmi brzy zasáhla druhá světová válka. Ta jí vzala kus mládí. Jako mnoho dalších byla nasazena na práci v Německu. Místo divadelních prken přišla továrna a každodenní strach. „V Berlíně jsme museli dělat v továrně, pak nás přestěhovali i s celou fabrikou do solného dolu, kde jsme denně fárali,“ vzpomínala. Vyráběla tam také součástky pro letecký průmysl. Právě tyhle roky jí podle vlastních slov daly pokoru, která ji provázela celý život.
Rozálie Havelková i Ondřej Havelka pokračují v rodinné tradici
Láska s pohádkový princem, pak manželství
Po válce se vrátila ke studiu a zároveň prožila jeden z nejsilnějších citových příběhů svého života. Jejím spolužákem byl Vladimír Ráž, pozdější filmový princ z Pyšné princezny. Jejich vztah byl mladý, intenzivní a romantický, plný dlouhých rozhovorů, dopisů a útěků z Prahy jen proto, aby mohli být spolu. Nevydrželo to. Ráž měl slabost pro ženy a Havelková to nesla těžce, přesto o něm celý život mluvila s respektem. „Vím, že jednou budeš šťastná,“ řekl jí, když odcházel. Jejich vztah se časem proměnil v tichou, křehkou vzpomínku, kterou si oba uchovali. Dopisy si schovávali celý život.
Jejím manželem se nakonec stal skladatel Svatopluk Havelka. Seznámili se v Ostravě, kde Libuše získala první angažmá. Narodily se jim syn Ondřej a dcera Daniela. Rodinný život ale nefungoval tak, jak si představovala. Po dvanácti letech se rozvedli a ona už se znovu nevdala. Nikdy z toho nedělala tragédii. Tvrdila, že nebyla typ ženy, která by aktivně hledala partnera. „Nějak jsem nebyla do světa, nebo jak to mám říct. Vždy jsem se cítila spíš upozaděná a ty muže jsem ani nějak nevyhledávala,“ zamýšlela se. Měla svou práci, děti a svět, který jí dával smysl.
Pohádková babička, kterou znalo celé Česko
Kromě divadla a filmu byla výraznou osobností DAMU, kde vychovala několik generací herců. Mezi její studenty patřili mimo jiné Jaroslav Satoranský nebo Jiří Lábus, s nímž ji pojilo celoživotní přátelství. V 80. letech působila na akademii jako docentka a proděkanka, což svědčí o tom, jak velkou autoritu v oboru měla.
Pro širokou veřejnost se stala symbolem laskavé babičky hlavně díky Kouzelné školce. Děti ji milovaly a mnohé z nich se k ní hlásily i v dospělosti. Byla jednou z těch tváří, které máte spojené s pocitem bezpečí a klidu. Přitom sama dobře věděla, že tahle „babičkovská škatulka“ ji profesně trochu svázala.
V mládí hrála úplně jiné typy rolí. Objevila se například v Ostře sledovaných vlacích nebo v historickém filmu Poslední růže od Casanovy, kde ztvárnila koketní hraběnku. A v seriálu Byli jednou dva písaři si vyzkoušela roli, která měla k babičkovské idyle hodně daleko.
Rodině odkázala jmění
Herecké geny se v rodině neztratily. Syn Ondřej Havelka je v tuzemské kultuře známou postavou, spojuje herectví s láskou ke swingu a staré hudbě. Jeho děti a další potomci se také pohybují kolem umění, nejvýrazněji zpěvačka Rozálie Havelková. Ostatně, pro Libuši Havelkovou byla rodina vždy zásadní. Také ji před svou smrtí zajistila, protože nashromáždila velký majetek. Třeba chalupu v Jizerských horách přepsala na dceru, potomkům odkázala jim i krásnou vilu v pražských Vysočanech. Děti ale v domě maminky žít nechtěly, Ondřej Havelka si raději z utržených milionů pořídil třeba nemovitost na Kanárských ostrovech v sousedství Michala Davida.
Ke konci života trápily Libuš Havelkovou zdravotní problémy, mimo jiné Ménierova choroba, kvůli níž postupně ztrácela sluch a zhoršovala se její pohyblivost. Poslední roky strávila v gerontologickém centru, kde měla profesionální péči. Zemřela 6. dubna 2017.
Zdroje: mujrozhlas.cz, dvojka.rozhlas.cz, vlasta.cz, kafe.cz, idnes.cz, blesk.cz
