Článek
/KOMENTÁŘ/ Česká ekonomika v posledních letech prochází složitým obdobím, které bylo poznamenáno inflací, energetickou krizí i nejistotou na trhu práce. Přesto data ukazují, že finanční situace mnoha zaměstnanců se postupně zlepšuje. Paradoxně však roste i pocit nespokojenosti a stížností na životní úroveň.
Průměrná mzda znovu vzrostla
Podle nejnovějších údajů dosáhla průměrná mzda v závěru loňského roku částky přes 52 tisíc korun. Oproti stejnému období předchozího roku si zaměstnanci polepšili zhruba o 3,6 tisíce korun. V nominálním vyjádření tak mzdy vzrostly o více než sedm procent. Po započtení inflace to znamená, že si lidé reálně polepšili přibližně o pět procent.
Výše mezd se ale v jednotlivých regionech výrazně liší. Nejvyšší průměrné výdělky mají tradičně obyvatelé Prahy, kde se průměrná mzda blíží hranici 65 tisíc korun. Na opačném konci žebříčku stojí Karlovarský kraj, kde se průměr pohybuje kolem 45 tisíc korun. Rozdíly mezi regiony tak zůstávají poměrně výrazné.
Někdy je lepší zamyslet se nad tím, co dělám špatně, než si stále stěžovat
Zajímavé jsou také rozdíly mezi jednotlivými obory. Nejrychleji rostly výdělky v energetice, tedy v odvětví výroby a distribuce elektřiny, plynu či tepla. Zaměstnanci v tomto sektoru zaznamenali meziroční růst mezd o téměř šestnáct procent, což patří k nejvyšším nárůstům napříč ekonomikou.
Je to i o psychologii
Přes tato čísla ale ve veřejném prostoru často převládá pocit, že se lidé mají stále hůř. Mnozí poukazují na rostoucí ceny bydlení, potravin či služeb. Inflace v minulých letech skutečně výrazně snížila kupní sílu domácností a část lidí má pocit, že se na původní úroveň životní úrovně stále nevrátila.
Svoji roli hraje také psychologie. Lidé často porovnávají svou situaci s ostatními nebo se zaměřují více na zdražování než na růst příjmů. Negativní zprávy navíc přitahují větší pozornost než pozitivní statistiky, což může vytvářet dojem, že ekonomická situace je horší, než ve skutečnosti je.
Remcání jako národní „sport“
K pocitu nespokojenosti navíc přispívá i něco, co se s nadsázkou označuje za český národní sport – neustálé remcání. Stěžování si na práci, platy, vládu nebo ceny je v tuzemských debatách téměř samozřejmostí a často zaznívá bez ohledu na to, zda se situace zlepšuje či zhoršuje. Kritika je samozřejmě důležitá, ale někdy může přerůst v pouhé nekonečné stěžování.
Možná by proto v některých případech stálo za to méně naříkat a více hledat řešení, například změnit zaměstnání, zvýšit kvalifikaci nebo si aktivně hledat lépe placenou práci. Ekonomika totiž nabízí příležitosti, které může využít každý, kdo je ochoten pro změnu něco udělat. Pořád lepší, než pít Braník z pet lahve a plakat nad nespravedlností celého světa.
Zaměstnanci si polepšují
Faktem totiž také zůstává, že mzdy v České republice dlouhodobě rostou a po období vysoké inflace začínají opět růst i reálně. To samozřejmě neznamená, že by se všichni měli stejně dobře, rozdíly mezi regiony i profesemi jsou stále značné. Celkový trend však ukazuje, že finanční situace většiny zaměstnanců se postupně zlepšuje. A jak už bylo řečeno, někdy se stačí zvednout z gauče a nad svou budoucností zauvažovat.
A možná stojí za zamyšlení, zda by vedle kritiky a stížností nemělo být ve veřejné debatě více prostoru i pro realistické zhodnocení toho, jak se životní úroveň v zemi skutečně vyvíjí.
Zdroj: autorský článek s využitím csu.gov.cz, e15.cz
