Článek
Nikdy si nemyslela, že by mohla řešit něco podobného. Vždyť s Daliborem byli sedm let, měli bezproblémové manželství. Nikdy si ani náznakem nepomyslela, že by se něco pokazilo. „Nepatřili jsme mezi páry, které se neustále hádají nebo žijí vedle sebe jen ze zvyku. Bylo nám spolu dobře,“ vysvětlovala. Právě proto ji nenapadlo, že by se mezi ně mohlo něco postavit. Ani ve chvíli, kdy její manžel jednoho dne náhodou potkal svou bývalou lásku Kláru.
Náhoda jim změnila životy
Šli po městě a najednou se Dalibor zastavil. Jeho drahá polovička nejprve nechápala proč, pak uviděla tu ženu. „Objali se a bylo vidět, že se dlouho neviděli,“ vzpomíná Dana. Žárlivost tehdy necítila. Spíš zvědavost. Klára byla sympatická, usměvavá a okamžitě zapadla do hovoru. Z krátkého setkání se nakonec stala spontánní večeře. Seděli spolu několik hodin a Dana měla pocit, jako by Kláru znala roky. „Byla strašně přirozená. Inteligentní, vtipná, uměla poslouchat. A navíc byla opravdu krásná,“ říká otevřeně.
Když Dalibor během večeře odešel na toaletu, Dana udělala něco, co by ji dřív vůbec nenapadlo. Požádala Kláru o telefonní číslo. „Řekly jsme si, že bychom někdy mohly zajít na výstavu nebo na kávu. Měly jsme podobný humor, stejné zájmy. Vůbec za tím nebylo nic jiného.“ Jenže další setkání přišlo brzy. A potom další. Nejdřív to bylo úplně nevinné. Psaly si o filmech, o knížkách, chodily na víno. Strašně dobře se jí s ní mluvilo. Měla pocit, že mě chápe jinak než kdokoli předtím.
Myslela si, že má všechno vyřešené
Dana si dlouho odmítala připustit, že se něco mění. Jenže postupně se na zprávy od Kláry těšila víc, než by bylo normální. Začala myslet na to, co si vezme na jejich schůzku, a byla zklamaná, když se několik dní neviděly. „Jednou jsme seděly v baru a ona se mě jen lehce dotkla ruky. Úplně mě zamrazilo. V tu chvíli mi došlo, že to není jen kamarádství.“
Nejvíc ji překvapilo, že podobné pocity už kdysi zažila. Na vysoké škole několikrát experimentovala se ženami, nikdy tomu ale nepřikládala velký význam. „Brala jsem to jako období hledání. Pak jsem poznala Dalibora, zamilovala se a měla pocit, že mám všechno jasně dané.“ Klára jí ale ty staré emoce znovu otevřela. Dana se to snažila zastavit. Říkala si, že jsem vdaná a že nechci komplikovat život sobě ani manželovi. Jenže čím víc jsem se tomu bránila, tím víc na ni myslela.
Zatím neví, co bude dál
Dnes už Dana ví, že jejich vztah překročil hranici obyčejného přátelství, i když mezi nimi zatím fyzicky nic neproběhlo. „Když se na mě podívá, cítím něco, co jsem dlouho necítila. A myslím, že ona to má stejně.“ Nejtěžší je pro ni vědomí, že Dalibor o ničem netuší. Ironií osudu je, že právě on je s Klárou znovu seznámil. Občas sedí doma na gauči a Dana má výčitky. Její manžel je hodný, nikdy by jí neublížil. Nezaslouží si lež a ona to moc dobře ví.
Přesto zatím nedokáže říct pravdu. Bojí se, že by jedním rozhovorem zničila všechno, co spolu budovali. „Nechci se rozvádět. Pořád svého manžela miluju, jen asi jiným způsobem, než jsem si myslela. Ale zároveň si neumím představit, že bych Kláru už nikdy neviděla.“ Dana dnes stojí mezi dvěma světy. Na jedné straně jistota a vztah, který léta fungoval bez problémů. Na druhé silné emoce, které přišly nečekaně a převrátily její dosavadní představy o sobě samé. „Možná jsem si celý život myslela, že mám všechno vyřešené. A teď najednou nevím vůbec nic.“
Zdroj: autorský článek
