Článek
Herec Michal Dočolomanský (†66) patřil k těm lidem, o nichž máte pocit, že je znáte osobně, i když je vidíte jen na jevišti nebo na obrazovce. Měl dar působit blízce. Jeho sametový hlas zkrátka „hladil“. Stejně jako jeho klidný projev. Popularita mu otevřela dveře, ale nikdy z něj neudělala hvězdu, která by se točila sama kolem sebe. Spíš naopak. Čím byl slavnější, tím víc si hlídal obyčejnost.
Muž, kterého formoval nedostatek
Narodil se během války v kraji pod Pieninami, do rodiny učitele a maminky rumunského původu. Doma bylo hodně dětí a málo peněz. Když mu ve dvanácti zemřel otec, dětství se zrychleně změnilo v dospívání. „Nejkrásnější období ze života člověka je mladost a dětství. I když ho člověk prožije v jakékoli situaci, ať je to válka, hlad nebo bída, vždy je a zůstane ve vzpomínkách tím nejkrásnějším obdobím a člověk na něj vzpomíná jen s láskou. Je pravda, že máma se musela velmi ohánět, aby nás uživila. Museli jsme pomáhat i my,“ vysvětloval.
Pomáhal, kde bylo třeba, a brzy zjistil, že šikovné ruce jsou stejně důležité jako talent. Manuální zručnost mu zůstala celý život. Na chalupě prý dokázal opravit ledacos a kamarádi toho rádi využívali.
Původně se vyučil elektromechanikem. Na maturitu ani vysokou školu tehdy doma nebyly podmínky. K herectví ho přivedlo ochotnické divadlo a také sport, hlavně gymnastika, ve které vynikal. Právě kamarádi ho nakonec dotlačili ke zkouškám na hereckou školu v Bratislavě. Vzali ho i bez maturity, protože talent byl zkrátka nepřehlédnutelný.
Jánošík, který nestárnul
Už během studií hostoval na scéně Slovenského národního divadla a z hostování se rychle stalo celoživotní angažmá. Strávil tam přes čtyři dekády. Hrál klasiku i moderní věci, ale sám měl slabost pro velké dramatické postavy typu Peer Gynta. Publikum si ho ale zafixovalo hlavně jinak.
Muzikál Na skle malované z něj udělal legendárního Jánošíka. Inscenace se hrála desítky let a Dočolomanský v ní vydržel i v době, kdy už jeho zdraví nebylo ideální. Nebyl to jen výkon, ale i výdrž a profesionalita. Divadlo pro něj nebyla práce „od–do“, spíš způsob života.
Filmový elegán s českým hlasem
Před kamerou působil přirozeně, bez hereckých kudrlinek. Českému publiku utkvěl hlavně jako Nick Carter v komedii Adéla ještě nevečeřela nebo v Tajemném hradě v Karpatech. Paradoxem je, že v těchto filmech ho dabovali čeští herci, i když jeho čeština byla velmi dobrá. Tehdejší praxe prostě nahrávala „domácím“ hlasům.
Role Nicka Cartera získal víceméně náhodou. Tvůrci původně pokukovali po zahraniční hvězdě, pak po jiných českých hercích, až volba padla na něj. Ukázalo se, že sázka na slovenského elegána byla trefa – film se stal hitem a jeho Carter dodnes patří k nejikoničtějším postavám české filmové komedie.
Soukromí jako chráněná zóna
Po dvaceti letech manželství, během kterého se jeho manželce Martě narodil syn Michal a dcera Marta, se v devadesátých letech vztah s rozpadl. Navenek to působilo jako klidný, důstojný rozvod bez praní špinavého prádla na veřejnosti. Dočolomanský si své soukromí pečlivě chránil a nikdy ho nevykládal do médií, takže důvody zůstávaly dlouho jen v rovině dohadů. Lidé z jeho okolí ale později připouštěli, že vnitřně řešil otázky vlastní identity a osobního štěstí.
Až později se ukázalo, že jeho další život byl spojen s mužským partnerem, s nímž žil řadu let. V kontextu doby to pro něj nebylo jednoduché rozhodnutí. Patřil ke generaci, která vyrůstala v méně tolerantním prostředí, a zároveň byl veřejně známou osobností. Nešlo ale o skandál, ale spíš o tiché hledání rovnováhy mezi osobním životem a obrazem, který o něm měla veřejnost. Idol žen byl na muže, pro veřejnost to nebylo snadné přijmout. A pro Dočolomanského s tím vyjít na světlo.
Rady lékařů ignoroval
Herec a zpěvák od mládí kouřil a sám později přiznával, že to byla chyba, které se nedokázal zbavit. Kouřil až šedesát cigaret denně, navdory radám lékařů, že to bude mít negativní následky. „Lék, který mi pomohl přestat kouřit, jsem bohužel objevil pozdě,“ říkával. Prodělal operaci srdce, lékaři mu nahradili poškozenou srdeční chlopeň umělou. Nakonec bojoval i s rakovinou plic. Přesto zůstával aktivní téměř do konce. Hrál, dokud to šlo. Zemřel v roce 2008 v Bratislavě.
Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, zeny.iprima.cz, dotyk.cz, lifee.cz, vlasta.cz
