Článek
Když se dnes mluví o návratu na scénu, málokterý příběh působí tak autenticky jako ten, který napsal Václav Neckář (82). Po vážné zdravotní komplikaci se musel znovu učit mluvit, hledat slova i jistotu. A přesto se dokázal vrátit. S tichou vytrvalostí, které je pro něj tak trochu typická. Životní zlom přitom přišel v době, kdy už měl dávno status legendy. Najednou to ale bylo všechno pryč.
Nemohl mluvit, vše se učil od začátku
Mozková příhoda v roce 2002 připravila Václava Neckáře o řeč i část paměti. Texty, které dřív zvládal automaticky, najednou mizely. Návrat nebyl otázkou měsíců, ale let. A upřímně řečeno, málokdo tehdy věřil, že se ještě někdy postaví na pódium. Vlastně, asi si to nemyslel ani on sám. Bylo to složité. „Nemohl jsem vůbec mluvit, nedal jsem dohromady celou větu. Netušil jsem, že budu moci ještě dále zpívat,“ vzpomínal na těžké období. Nebýt jeho manželky Jaroslavy, možná by to ani nedokázal. Stála při něm, podporovala ho, byla mu oporou.
Václav Neckář s manželkou Jaroslavou
První krůčky zpátky byly nenápadné a spíš opatrné než triumfální. O to silněji pak zapůsobil moment, kdy se jeho hlas znovu dostal k širšímu publiku. Stalo se to až s filmem Alois Nebel, pro který nazpíval píseň Půlnoční. Ta se nečekaně chytla a připomněla ho i generaci, která jeho největší slávu nezažila. „Takový úspěch nikdo nepředpokládal. Vždyť ta písnička v tom filmu skoro není. Natočila se hlavně jako jeho propagace,“ vysvětloval zpěvák. Nebyl to velkolepý comeback s pompou, spíš tiché potvrzení, že návraty nemusí být hlasité, aby byly silné.
Byl jsem v šoku, že mi tu roli dali
Hudba ho přitom provázela od dětství. Vyrůstal v prostředí divadla, kde byl kontakt s publikem součástí každodennosti. Jeho otec působil jako operetní herec, maminka pracovala v zákulisí. Přesto cesta na vrchol nebyla přímočará, několikrát se nedostal na DAMU, údajně kvůli příliš živelnému projevu. Paradoxně právě tahle energie se později stala jeho poznávacím znamením.
V 60. letech na sebe upozornil nejen jako zpěvák, ale i herec. Objevil se v pohádce Šíleně smutná princezna a také ve filmu Ostře sledované vlaky. „Šok pro mě nebylo to, že film nakonec dostal Oscara. Já byl spíš v šoku, že mi tu roli vůbec dali. Vždyť mě předtím čtyřikrát nevzali na DAMU,“ smál se. V 60. letech se spojil s Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou. Největší ohlas pak sklidili jako trio Golden Kids, které patřilo k fenoménům tehdejší popové scény.
Svatba a syn v přísném utajení
Soukromí si ale hlídal víc než kariéru. Lásku našel v primabaleríně Jaroslavě Žlábkové, později Neckářové (†75). Seznámili se v roce 1964 v plzeňském divadle J. K. Tyla. „Náš vztah byl krátký, neboť vzápětí Jarka dostala nabídku angažmá ve východoněmeckém Výmaru, kde se posléze stala jednou z hlavních představitelek tamního baletního souboru. Pak její vzestup pokračoval a dostala se až do Komische Oper v Berlíně,“ tvrdil zpěvák. Domů se vrátila o čtyři roky později, v roce 1974 se pak s Neckářem vzali.
Václav Neckář se na syna může spolehnout
Ovšem zpěvák svatbu a dokonce i syna Václava před veřejností tajil. Fanoušci (a hlavně fanynky) dlouho netušili, že jejich idol má rodinu včetně syna. Neckář se zkrátka bál, že by mu přiznání manželky u fanynek uškodilo. A u ruku na srdce, podle všeho nebyl daleko od pravdy. V kontextu tehdejší popularity to každopádně nebylo úplně běžné rozhodnutí. V jeho případě ale byla jasně patrná snaha oddělit osobní život od toho veřejného.
Měla velké zdravotní problémy
Pro Neckáře jeho drahá polovička znamenala opravdu hodně. „Byl to můj anděl strážný. Někdy to se mnou neměla jednoduché, ale vždycky jsme všechny těžkosti společně překonali. Když se mají dva lidi rádi, každá krize se vyřeší,“ měl jasno. Bohužel paní Jaroslava zemřela 14. prosince 2015 v pražském IKEM. Měla dlouhodobé problémy s ledvinami, nakonec začalo zlobit i srdíčko, takže musela jít na několik bypassů. Později se přidaly i potíže s cévami na noze.
Rodina ovšem v případě Neckáře sehrála klíčovou roli i v jeho nejtěžším období. Po mrtvici stála při něm nejen manželka, ale i syn a bratr Jan Neckář. Bez jejich podpory by návrat pravděpodobně nevypadal tak, jak ho známe dnes. Neckář sice dodnes využívá techniku, která mu pomáhá s texty, ale na výsledku to není znát víc, než by bylo nutné.
Zdroje: cnn.iprima.cz, seznamzpravy.cz, krajskelisty.cz, prozeny.cz, vlasta.cz
