Článek
Pamatujete si ještě dobu, kdy z rádií zněl hit Čas sluhů a jméno Jana Kalouska (64) bylo skoro na každém hudebním plakátu? Patřil k výrazným hlasům devadesátých let, ale jeho životní příběh nebyl tak přímočarý, jak by se mohlo zdát. Ze scény prakticky zmizel. I když spíš jen z té „viditelné“, u hudby zůstal, ale tak trochu jinak. Nutno říct, že už by ho dnes každý nepoznal. Zešedivěl a je obecně klidnější než dřív.
Nebýt babičky, skončili by pod mostem
Už dětství ho naučilo brát věci jinak než většina jeho vrstevníků. Maminka, která pocházela z Rumunska, rodinu opustila a odešla do zahraničí. Pro malé děti to byla situace, která se jen těžko vysvětluje , najednou prostě nebyla. Kontakt se časem obnovil, ale zkušenost zůstala. O to důležitější roli v jeho životě sehrála babička, která pomáhala s výchovou a stala se jednou z nejbližších osob, na které dodnes vzpomíná. „Nebýt babičky, asi jsme skončili někde zfetovaní pod mostem,“ uvedl před časem.
Kalousek v osmnácti letech emigroval do Kanady. „Bylo to komplikované. Tady jsem měl sice holku, ale tam byla svoboda a v tom věku má člověk v hlavě dost velký zmatek. Měl jsem ale jasno v tom, že chci být obklopený hudbou,“ vzpomínal. Usadil se v Montrealu, založil několik kapel a chtěl dobýt svět. V roce 1989 vyrazili s dalšími členy kapely do Západního Berlína, moc je to tam ale nenadchlo. „Kluci odjeli do Anglie hledat nové místo a já jel do Prahy, kde panovala úžasná, neopakovatelná atmosféra.“ Tak se po mnoha letech zase dostal do rodné vlasti.
Jan Kalousek je dnes spokojený po boku své právničky
Život bez rodiny si neumí představit
Dřív byl hodně do světa, možná i založil rodinu až později, po čtyřicítce, ale o to víc si ji váží. S manželkou, která pracuje jako právnička mají vztah postavený na toleranci, což oběma vyhovuje. Sám říká, že by nikdy neudělal to, co zažil jako dítě, tedy odejít a nechat rodinu za sebou. „Nevím, co bych dělal bez rodiny. Jsem fotr,“ má naprosto jasno.
Jeho profesní dráha se mezitím rozvětvila víc, než by člověk čekal. Hudba sice byla dlouho hlavní náplní jeho života, ale nezůstal jen u ní. Po čtyřicítce si doplnil vzdělání v oblasti mezinárodních vztahů a na čas zkusil i politiku. Nebyla to ale cesta, která by ho naplňovala dlouhodobě, a tak se po jednom volebním období stáhl zpět do soukromí. „Byl jsem v něčem, v určité „operaci“, a i když jsem se nedostal až do úplných střev, protože mě tam nikdo nepustil, dostal jsem se do úrovně, kde jsem byl schopný číst mezi řádky. Za tu zkušenost jsem vděčný.“
Ve filmovém prostředí se našel
Zásadní změna přišla nenápadně. Pomohl kamarádovi z filmového prostředí a z jedné laskavosti se postupně stala nová práce. Dnes působí v Prague Studios, kde se podílí na chodu filmových projektů. Ocitl se tak v úplně jiném světě, než na jaký byl zvyklý jako sólový zpěvák. „Člověk tam není pánem svého času. Je to úplně jiný režim,“ konstatoval. Místo reflektorů a vlastního tempa je součástí týmu, kde všechno stojí na spolupráci a organizaci.
A překvapivě mu to sedí. Podle všeho mu vyhovuje pevnější režim i to, že může trávit víkendy s rodinou. Práce ve filmovém zázemí mu sice bere čas na vlastní tvorbu, ale zároveň přináší jiný druh uspokojení. To ale neznamená, že by hudbu úplně opustil. Stále hraje, jen už ne pod tlakem a ne jako hlavní zdroj obživy. Spíš pro radost. A možná právě proto působí dnes uvolněněji než v době největší slávy.
Zdroje: seznamzpravy.cz, krajskelisty.cz, talk.youradio.cz, dotyk.cz, idnes.cz, novinky.cz
